Naděje a trest
Už je to pěkná řádka let, kdy jsem četl o jakémsi americkém výzkumu, který soudce zařadil mezi povolání, u kterých nejvíce hrozí nemoc z vyhoření, případně nadužívání léků či alkoholu, to vše coby důsledek psychicky mimořádně vyčerpávajícího povolání.
Je to asi logické, snad kromě pedagogů v různých speciálních školách se málo profesí setkává zas a znovu tak často s neúspěšným výsledkem svého výchovného snažení. Teď píšu samozřejmě zejména z vlastní zkušenosti, tedy o soudcích trestních, kteří by vždy měli při úvaze o druhu a výši trestu zvažovat, jakou sankci zvolit, aby pro příště obžalovaný již další trestnou činnost nespáchal.
Stále statisticky stoupá procento recidivistů mezi odsouzenými, z čehož zjednodušeně vyplývá, že trestná činnost se sice týká čím dál menšího procenta populace, ale u něho je zase minimální šance na polepšení. A soudci to pochopitelně vědí.
Tak mě zas a znova potěší, když zkušený soudce do svého rozhodnutí nepokrytě vloží entuziasmus, naději, emoce, a dokáže to v písemném vyhotovení rozsudku i pěkně zdůraznit. Jako nedávno pražský kolega u jednoho recidivisty, jemuž uložil podmíněný trest, čímž si vysloužil bouřlivý nesouhlas státního zástupce:
…právě pětiletá zkušební doba (podmíněného odsouzení, pozn. LV) bude dostatečnou kvalitní zárukou toho, že stále nad ním bude onen pomyslný Damoklův meč přeměny, pokud by nevedl řádný život……a vytvoří situaci, která dá tomuto obžalovanému obrovskou šanci pro návrat do vedení řádného života, jak se kdysi říkalo starým římským příslovím „hic Rhodos, hic salta“, tedy v doslovném překladu, zde je Rhodos, zde skákej, což ve slovní transkripci pro české přísloví znamená, zde ukaž, co umíš. A právě toto zdejší soud dává tomuto obžalovanému do jeho vlastních rukou. Ať nyní ukáže, co opravdu umí, co opravdu chce učinit, a jestliže je jeho přesvědčení opravdové, pak to dokáže a výsledkem tohoto trestního stíhání může být, a soud to předpokládá, minimálně pravděpodobnost 75%, že se do společnosti vrátí obrazně řečeno zbloudilá ovce.
Studoval jsem i mnohem expresivnější rozhodnutí našich soudů, plná obrazných přirovnání, citátů, literárních odkazů a filosofických úvah. V tom citovaná pasáž nijak nevyniká. Ale ta míra pozitivní naděje, kterou kolega vyjevil! Po třiceti letech služby v taláru, pokud se nepletu. Tady asi vyhoření nehrozí.
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.



