Plány vlády: nové procesní předpisy

Asi se nedalo očekávat, že by nastupující koaliční vláda měla v oblasti justice ohledně procesních předpisů jiný cíl. Trestní i občanský soudní řád platí již více než šedesát let, což by bylo jistě předností, kdyby nevznikaly v padesátých letech dvacátého století, tedy v době nejtužšího komunistického režimu. Desítky novel obou zákonů od roku 1990 mají za následek, že stávající znění v podstatě vyhovuje současným nárokům na dodržování základních procesních práv. Nicméně jak akademická sféra, tak praktici, advokáti, soudci, státní zástupci, notáři, exekutoři a další se shodují na tom, že obě procesní normy svou zastaralostí a pouhým roubováním moderních myšlenek na zastaralý kmen přispívají k řadě neduhů výkonu spravedlnosti v naší vlasti.

Pokud mě paměť neklame, tak přijetí nových procesních předpisů plánovaly všechny vlády minimálně od poloviny devadesátých let minulého století. A řada z nich také jmenovala pracovní komise v čele se špičkovými odborníky a pravidelně informovala své voliče o postupujících pracích. Další vlády v cestě za stejným cílem nejprve odvolaly stávající pracovní skupiny a jmenovaly nové, s jinými špičkovými odborníky, někdy dokonce s těmi samými…a tak to šlo celé čtvrtstoletí.

Rád bych upozornil, že skoro každá z komisí při prezentaci své práce čelila výhradám části právnické obce. Nešlo primárně o kvalitu, ale především o obecné pojetí navrhované normy. V tuzemsku mají významné postavení obdivovatelé a znalci rakousko-německé právní tradice, nicméně odpůrců této cesty je tu nemálo. Navíc řada našich právníků má osobní zkušenost také s anglosaským procesem, ale i s právní praxí v Beneluxu, Skandinávii, Středomoří a podobně. Každý z těchto právních systémů má celou řadu předností a inspirativních řešení různých procesních situací. Leccos z toho by jistě bylo možné použít, ale pamatujete, jak to dopadlo, když pejsek a kočička vařili dort?

Nevyčítám politikům změny v pracovních komisích k oběma procesním předpisům, mně vadí, že naše politická reprezentace se za čtvrt století nedokázala shodnout na obecném pojetí a základních zásadách těchto norem. S jasným politickým zadáním od samého začátku by odborníci nenahrazovali svými názory hodnotové složení parlamentu, ale „pouze“ by řešili technickou kvalitu návrhů.

Žádná procesní norma totiž není sociálně, a tedy i politicky neutrální.

Jednoduchým příkladem je snaha o stálé zkracování průměrné délky soudních řízení.

Každý soudní systém na světě je v tomto ukazateli úspěšný tehdy, když rychle zvládne nejjednodušší kauzy, bagatelní trestnou činnost, dlužné splátky úvěrů, neplatiče nájemného a podobně. Těch je totiž zdaleka nejvíc, takže každé zrychlení se významně projeví ve statistikách. Žalovanými a obžalovanými v těchto případech jsou navíc z drtivé většiny sociálně slabí občané, lidé bez vyššího vzdělání a s malým sociálním kapitálem. A ti se moc nebrání, protože nevědí jak, což takové soudní spory dále zrychluje.

Ovšem, když máte dostatek vlivných známých (bývalých spolužáků, spoluhráčů z florbalu, kolegů z pěveckého sboru) nebo finančních prostředků, tak vám advokát vezme telefon i v noci či v neděli na golfovém turnaji. A bude-li to pro vás výhodné, dokáže důsledným využíváním procesních pravidel zdržovat soudní řízení velmi dlouho.

Jak rychlé chce soudní řízení nově zvolená poslanecká sněmovna? V kterých typech sporů? A za jakou cenu?