Justice nepřítomných
V úvodu nutno přiznat, že námět tohoto příspěvku jsem si dovolila vypůjčit z nedávno publikovaného článku jednoho z exekutorů, který si posteskl mimo jiné nad tím, že celých 24 procent dlužníků, na které je vedena exekuce, se exekutorům nedaří dohledat. Naopak, pouze necelá pětina lidí v exekuci se totiž zdržuje na adrese svého trvalého pobytu. Více než třetina má bydliště hlášené na obecním úřadě.[1]
Ačkoliv nemám k dispozici přesná čísla, troufám si tvrdit, že v běžné agendě civilního soudce okresního soudu je počet „schovávajících se“ žalovaných fyzických osob ještě vyšší. Bydliště na ohlašovně, nevyzvednuté zásilky a nepřítomnost žalovaných v jednacích síních jsou ve sporech o dlužné nájemné, úhrady služeb či ze spotřebitelských úvěrů spíše pravidlem než výjimkou. Z obsahu soudních spisů v těchto věcech by nezúčastněný pozorovatel mohl nabýt přesvědčení, že většina žalovaných reálně neexistuje, emigrovala či se uchýlila do ilegality.
Realita je samozřejmě jiná a soudce v zásadě touto realitou nemusí být ani nijak znepokojen, neboť disponuje zákonným nástrojem tzv. náhradního doručení, tedy doručení bez reálného převzetí [2]. Tiše zapomenutá jsou publikovaná rozhodnutí R 47/2010 [3] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1143/09, podle nichž systém doručování nemá prvotně ulehčit soudům práci, a je třeba jej vykládat tak, aby byla zabezpečena práva účastníka. Soud by se podle těchto rozhodnutí měl spokojit s fikcí doručení zpravidla až po předchozím neúspěšném pátrání po pobytu účastníka.
Kolegové na Slovensku jsou povinni s účastníky hru na schovávanou hrát, protože jim to nařizuje procesní předpis [4], který přímo stanoví, že pokud se žalovanému (fyzické osobě) nepodaří doručit žalobu na adresu evidovanou v registru obyvatel, je soud povinen vykonat všechny úkony potřebné ke zjištění skutečného pobytu žalovaného.
I u nás je řada soudců, kteří aktivně žalované hledají a ve většině případů skutečně dohledají (často na adresách, které jsou známy úřadům práce, správám sociálního zabezpečení, z insolvenčního rejstříku, adresách vyplývajících z listinných důkazů). Tímto postupem je dána žalovaným šance se bránit, na uplatněný nárok reagovat či alespoň požádat o možnost splátek. Mnohdy lze takto předejít tomu, aby se žalovaný dozvěděl o existenci rozsudku až od exekutora.
[1] Článek „Dlužníci se schovávají před exekutory. Čtvrtinu se nedaří dohledat“, autora Exekutorský úřad Přerov JUDr. Lukáše Jíchy, publikovaný dne 6.12. 2019 na https://www.pravniprostor.cz/aktuality/aktuality/dluznici-se-schovavaji-pred-exekutory-ctvrtinu-se-nedari-dohledat
[2] Srov. § 49 a násl. občanského soudního řádu.
[3] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 71 Co 254/2009
[4] Srov. § 116 zákona 160/2015 Z. z., civilný sporový poriadok
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.
