Nové desatero

Ani právní a justiční svět není imunní. Přizpůsobujeme pravidla chování v soudních budovách i síních aktuální situaci, snažíme se (v mezích současné, přiznejme si, že nevyhovující, legislativy) připravit na eventualitu, že třeba znovu nebude možné vést soudní jednání běžným způsobem… Prostě improvizujeme.

Jsme tedy už delší dobu v různé míře osobní i profesní nejistoty. Takže by to chtělo nějakou dobrou zprávu, ideálně více dobrých zpráv. Ovšem kromě té, že „mladá žena vyrobila na zahradě ze starých palet odpočinkový kout za pár korun“ jsem dnes na internetu žádnou nenašla, o předchozích dnech ani nemluvě.

O humor a nadhled se tedy musíme postarat samoobslužně. Zde (aniž bych chtěla situaci jakkoliv zlehčovat) je pokus v podobě nejen justičního anticovidového desatera:

1. Nevadí, že některé kolegy v roušce na chodbách nepoznáme a zdravíme je „dobrý den“. Po odmaskování máme příležitost znovu provést veškeré rituály související s tykáním.
2. Roušky jsou i v mnoha jiných ohledech fajn. Například v nich na všech fotkách vypadáme dobře.
3. Spis, který dáváme „na lhůtu“ na 10 nebo 15 dnů, jde vlastně do karantény. Pozor - na test nemusí!
4. Užívejme si to, že si účastníci a jejich zástupci po vstupu do jednací síně a odložení roušky ulehčeně oddychnou. S tím se za běžných okolností přece nesetkáme.
5. Videokonference jsou skvělá věc. Berme je jako mediální trénink, vždyť jinak tak často sami sebe na obrazovce nevidíme.
6. Pokud nastane omezení setkávání nebo dokonce karanténa, nezoufejme. Můžeme se pak na své kolegy o to víc těšit. Nebo snad ne☺?
7. Ruší se školení, porady a konference? Dobře nám tak!
8. Výjimečně je pozitivní, když jsme negativní.
9. Využívejme vzdálené přístupy do soudních databází. Vlastně tak trénujeme na elektronizaci justice. A té stejně neujdeme.

Poslední pravidlo naopak myslím naprosto vážně:

10. Vždycky jsme všechno nějak zvládli. Zvládneme to i tentokrát.

Pevné zdraví a nervy a dostatek nadhledu nám všem.