Rozmarné léto bez nejvyššího státního zástupce?
Novináři se ptají, má-li tato vláda ještě jmenovat nejvyššího státního zástupce po Pavlu Zemanovi, který rezignoval. No jistě, že má, vlastně musí.
Především je to ze zákona její povinnost a Pavel Zeman svou rezignaci ohlásil s dostatečným předstihem.
Ovšem rychlé jmenování hlavy veřejné žaloby je také jedinou možností, aby občané mohli posoudit kroky této vlády vůči justici za situace, kdy část voličů považuje premiérovy potíže kolem Čapího hnízda za důvod pro nedůvěru vůči celé vládě.
Bohužel druhé hledisko ve veřejné debatě převažuje tak, že zcela zanikají podstatnější otázky, které by měla politická reprezentace, včetně vyjadřujících se opozičních politiků, řešit v souvislosti s hledáním nového nejvyššího státního zástupce.
Nejen v politice, ale i v justici se probírala otázka, zda by v čele veřejné žaloby neměl stanout někdo „zvenčí“. Výklad zákona O státním zastupitelství to zřejmě neumožňuje a především Marie Benešová odmítá, takže přikročím k tomu, co u případného kandidáta zajímá mě.
Jaké má představy o budoucím zákonu o státním zastupitelství? Je pro existenci specializovaných úřadů, nebo se má specializace odvíjet od konkrétních státních zástupců? Má se redukovat soustava na tři stupně? Pokud ano, který stupeň by měl zaniknout? Je pro omezení mandátů vedoucích státních zástupců po vzoru soudů? Měla by se omezit pravomoc vedoucích státních zástupců vůči svým kolegům v konkrétní věci?
A především, kam se má v dalších letech v ústavní, zákonné a praktické rovině státní zastupitelství posunout na pomyslné ose mezi moci soudní a výkonnou? To totiž není akademická otázka.
Můžeme mít státní zastupitelství jako širší součást moci soudní, tedy jako orgán vzdálený policii a dalším bezpečnostním složkám, což v řadě zemí dobře funguje. Pak i ochrana jeho nezávislosti před politickými tlaky musí být střežena obdobně, jako u soudců.
Nebo, a řadu skvěle fungujících příkladů najdeme v zahraničí také, ve snaze o lepší efektivitu a kvalitu přípravného řízení bude státní zastupitelství více a úžeji spolupracovat s policií i před zahájením trestního stíhání, vytvářet společné pracovní týmy a podobně, čímž samo sebe přiblíží hájenství mocí výkonné.
Podle mého názoru na tyto otázky neexistují správné a špatné odpovědi, protože každý z myslitelných systémů může skvěle sloužit naší vlasti, ale chtěl bych, aby ten, kdo stane v čele veřejné žaloby, jasně deklaroval, jaké má být státní zastupitelství podle jeho představ.
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.



