Splatnost jistoty při podání návrhu na nařízení předběžného opatření

Soudní řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je specifické hned z několika důvodů. Jedním z nich je zakotvení speciálního institutu jistoty v § 75b a § 76h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Institut jistoty však není nikterak nový, neboť je znám již z Josefínského soudního řádu nebo Exekučního řádu 1896, nicméně původní úprava jistoty v těchto předpisech se však lišila od pojetí jistoty v dnešním OSŘ.

Původní pojetí jistoty odpovídalo pouze fakultativní možnosti soudce nařídit složení jistoty. Bylo tak čistě na soudcově uvážení, zda je namístě uložit navrhovateli povinnost složit jistotu či nikoliv. To soudci umožňovalo posoudit okolnosti konkrétního případu a případně tak navrhovateli uložit povinnost složit jistotu ve výši a ve lhůtě, které byly určeny právě s ohledem na okolnosti daného případu. Dnes je však složení jistoty mandatorní, resp. bez splnění poměrně striktních pravidel nelze dosáhnout úspěchu, resp. nařízení předběžného opatření, a soudní diskrece je téměř vyloučena.[1]

Na rozdíl od výše jistoty, splatnost jistoty je pro všechny případy stejná, a to v den, kdy je návrh na nařízení předběžného opatření podán u soudu. Navrhovatel k jejímu složení není vyzýván a je tak jeho povinností zajistit, aby do konce dne, v němž byl návrh u soudu podán, složil jistotu u tohoto soudu.[2] Není rozhodné, zda tak učiní v hotovosti v pokladně soudu či bezhotovostním převodem na účet. Pokud jistota složena nebude, soud návrh na nařízení předběžného opatření pro nezaplacení jistoty bez dalšího odmítne.

V této souvislosti však může vyvstat problém, jelikož jistota skládaná prostřednictvím bezhotovostního převodu nemusí být na účet soudu připsána ještě téhož dne, kdy byl soudu podán návrh na nařízení předběžného opatření. Lze se ztotožnit s názorem, že i v případě připsání jistoty na účet soudu až následující den po podání návrhu je povinnost navrhovatele složit jistotu splněna.[3] Judikaturně bylo totiž dovozeno, že složení jistoty před rozhodnutím o odmítnutí návrhu pro nezaplacení jistoty způsobuje, že by soud měl ve věci rozhodovat věcně, a nepostupovat čistě formalisticky tak, že návrh pro nesložení jistoty odmítne.[4] Ačkoliv je uvedené rozhodnutí správným krokem zakazujícím příslušný formalismus, je třeba mít na paměti, že soud není povinen vyčkávat, jestli navrhovatel jistotu nesloží ve lhůtě, ve které je soud povinen rozhodnout. Soudu nebrání ničeho, aby o odmítnutí návrhu pro nezaplacení jistoty rozhodl bezodkladně, resp. před uplynutím zákonné sedmidenní lhůty. Pokud soud vydal usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření téhož dne, kdy byla složena jistota, je velmi pravděpodobné, že soud neměl jakékoli povědomí o složení jistoty a rozhodl tak po právu.[5] V opačném případě, pokud by v soudním spisu byl záznam o složení jistoty byť následující den po podání návrhu, by měl soud dát přednost neformalistickému posouzení věci a rozhodnout věcně, obzvláště v případě, kdy se návrh jeví jako důvodný.[6] Nadto je třeba si uvědomit, že i pozdějším složením jistoty je její funkce naplněna.

Je však třeba podotknout, že i v situaci, kdy navrhovatel jistotu nesloží, popř. nestihne složit, před rozhodnutím o odmítnutí návrhu a má nadále zájem o nařízení předběžného opatření, nebrání mu nic v podání nového návrhu. Usnesení o odmítnutí návrhu pro nezaplacení jistoty totiž nepředstavuje překážku res iudicata.[7]

V praxi ale může nastat situace, kdy navrhovatel složí jistotu řádně a včas, avšak jeho návrh na nařízení předběžného opatření je zamítnut a zároveň je rozhodnuto o vrácení jistoty navrhovateli. Pokud se v takovém případě rozhodne navrhovatel podat další návrh na nařízení předběžného opatření obsahující nové skutečnosti, a to v situaci, kdy v předchozím řízení o nařízení předběžného opatření ještě nebyla vrácena jistota navrhovateli, není třeba opakovaně skládat jistotu v hotovosti na pokladně soudu či bezhotovostním převodem na účet, ale postačí požádat soud o přepsání „původní“ jistoty k novému řízení.[8] Ostatně i Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně upozorňuje na skutečnost, že v případě řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření musí být postupováno zejména tak, aby nedocházelo k újmě při uplatnění práv navrhovatele.[9] Pokud by totiž soud postupoval opačně, tj. odmítl by návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nesložení jistoty v „novém“ řízení, došlo by k odepření ústavně zaručeného práva na přístup k soudu. K obdobnému závěru dospěl Ústavní soud i v případě, kdy jistota sice byla na bankovní účet soudu složena, avšak jednalo se o jiný účet než ten, který byl určen pro skládání jistoty.[10] V obou uvedených případech byl takový postup shledán jako nedůvodný a přepjatě formalistický, neboť předmětná jistota byla fakticky zaplacena a tudíž i v dispozici soudu.

Závěrem lze doporučit, aby navrhovatel do návrhu na nařízení předběžného opatření uvedl, jakým způsobem byla jistota uhrazena, aby soud platbu mohl lépe ztotožnit, a to i s odkazem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt.

[1] HRNČIŘÍK, V. Jistoty k zajištění náhrady škody a na náklady řízení, včetně problematiky jejich včasného, pozdějšího a pozdního složení. Právní rozhledy. 2013, číslo 21, s. 732.

[2] Pokud je navrhovatelů více, mají povinnost složit jistotu společně a nerozdílně (viz ust. § 75b odst. 1 věta třetí OSŘ).

[3] Shodně JIRSA, J. In JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha I. § 1–78g občanského soudního řádu. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2019, s. 466.

[4] Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 3805/11 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 3 Cmo 246/2011.

[5] Shodně JIRSA, J. Splatnosti jistoty za návrh na nařízení předběžného opatření. In pravniprostor.cz [online]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/judikatura/procesni-pravo/splatnosti-jistoty-za-navrh-na-narizeni-predbezneho-opatreni.

[6] Shodně HRNČIŘÍK, V. Jistoty k zajištění náhrady škody a na náklady řízení, včetně problematiky jejich včasného, pozdějšího a pozdního složení. Právní rozhledy. 2013, číslo 21, s. 734.

[7] ČUHELOVÁ, K., PONDIKASOVÁ, T. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 255.

[8] Nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3174/20.

[9] Např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 518/10.

[10] Nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1008/13.