Zákon o regulaci cen pohonných hmot vládou

Novým způsobem upravuje působnost vlády jako cenového orgánu pro regulaci cen pohonných

hmot pro tuzemský trh, nastane-li mimořádná tržní situace na trhu s pohonnými hmotami nebo vyžadují-li to důsledky této mimořádné tržní situace. Pohonnou hmotou přitom rozumí pohonnou hmotu tak, jak je definována v zákoně č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách.

Cenu pohonných hmot mohl doposud regulovat pouze příslušný cenový orgán podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a to za v § 3 odst. 2 zákona o cenách vymezených podmínek. Zákon zde zmiňuje situace, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, vyžadují-li to předpisy Evropské unie nebo vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.

Důvodová zpráva popisuje, že náhlé výkyvy cen pohonných hmot na světových trzích jsou právě tím případem, kdy mimořádní tržní situace cenovou regulaci vyžaduje. Zákonodárce však dospěl k závěru, že právní úprava v dosavadní podobě neposkytovala adekvátní legislativní podklad pro řešení situace, kdy mimořádná tržní situace na trzích s pohonnými hmotami již pominula, avšak její důsledky přetrvávají a cenovou regulaci stále vyžadují, například pokud by byly uměle udržovány vyšší ceny pohonných hmot pro spotřebitele i poté, kdy objektivní důvody pro zachování vysoké cenové hladiny pominuly.

Nová právní úprava byla přijata v bezprostřední reakci na aktuální situaci na Blízkém východě, jež má negativní dopad na dostupnost ropy a ropných produktů na světových trzích a objektivně zvyšuje jejich cenu. Zákonodárce nevylučuje výskyt takových mimořádných tržních situací ani v budoucnu, naopak je předpokládá a uvádí, že tržní cena závislá na vývoji ceny ropy je v důsledku globálního světového dění velmi volatilní, přičemž nárust cen ropy promítající se do ceny pohonných hmot může přímo ohrozit fungování domácností závislých na osobní dopravě a nepřímo všechny domácnosti, a to promítnutím do ceny veškerého zboží. Nepovažuje přitom za dostatečné ani vhodné řešit uvedené stávajícími instituty státní sociální podpory, v jejichž rámci by stát mohl pomoci pouze nejvíce sociálně zranitelným skupinám osob, avšak nikoliv už dalším sektorům ekonomiky. Těm, z jeho pohledu, může naopak pomoci cílená regulace cen zohledňující vývoj na světových trzích, která však ponechává přiměřený prostor pro volný trh s pohonnými hmotami, a kombinující různá opatření přesahující působnost jediného resortu.

Ze všech těchto důvodů tedy přijal novou právní úpravu, prostřednictvím které koncentruje příslušné cenově regulační pravomoci u vlády. Ta má mít možnost prostřednictvím nařízení regulovat ceny pohonných hmot, a to nejen cenovým moratoriem jako doposud, ale i maximální cenou a věcným usměrňováním cen. Příslušné mechanismy výpočtu cenové regulace a další podrobnosti mají být předmětem navazujících nařízení vlády, což má odpovídat řešení přijatému u elektřiny a plynu. Zákonodárce uvádí, že pokud by vláda takovým odpovídajícím nástrojem nedisponovala, nemohla by efektivně na vzniklou tržní situaci reagovat a docházelo by ke zbytečnému zdržení v důsledku toho, že by opatření připravené a koordinované na úrovni vlády bylo úkolem ukládáno k provedení Ministerstvu financí.

Důvodová zpráva ještě doplňuje, že i když cenové výměry ve formě nařízení vlády nebude možné ve správním soudnictví přezkoumávat, přesto má právo na soudní ochranu zůstat zachováno, neboť Ústavní soud může nařízení vlády přezkoumávat v abstraktním přezkumu z podnětu mj. poslanců, senátorů, veřejného ochránce práv, zastupitelstva kraje nebo v souvislosti s řízením o konkrétní ústavní stížnosti. Současně má každý soud možnost v individuálním případě nařízení vlády neaplikovat, dojde-li k závěru, že je v rozporu se zákonem, k čemuž by mohlo dojít zejména v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým byla uložena sankce za nedodržení cenové regulace.