Zrušení letu z důvodu úmrtí pilota

Takové úmrtí, jakkoli je tragické, není „mimořádnou okolností“, nýbrž je stejně jako každé nečekané onemocnění, jež může postihnout nepostradatelného člena posádky, vlastní běžnému výkonu činnosti letecké společnosti

Dne 17. července 2019 měla společnost TAP Portugal zajistit let v 6:05 hodin ze Stuttgartu (Německo) do Lisabonu (Portugalsko). Téhož dne ve 4:15 hodin byl druhý pilot dotyčného letu nalezen mrtvý na lůžku ve svém hotelovém pokoji. Celá posádka, která byla touto událostí šokována, prohlásila, že není způsobilá k letu, takže let byl zrušen. Náhradní posádka následně odletěla v 11:25 hodin z Lisabonu a v 15:20 hodin přistála ve Stuttgartu. Cestující byli poté přepraveni do Lisabonu náhradním letem naplánovaným na 16:40 hodin.

Někteří cestující ze zrušeného letu postoupili své nároky vzešlé z tohoto zrušení společnostem poskytujícím právní pomoc cestujícím v letecké dopravě. Společnost TAP odmítla vyplatit těmto společnostem náhradu škody podle nařízení o právech cestujících v letecké dopravě[1] s odůvodněním, že nenadálé úmrtí druhého pilota je mimořádnou okolností, která osvobozuje leteckého dopravce od jeho povinnosti vyplatit náhradu škody.

Zemský soud ve Stuttgartu, který ve věci rozhoduje, se obrátil na Soudní dvůr s žádostí o výklad tohoto nařízení.

Soudní dvůr v rozsudku vydaném dnešního dne připomněl, že opatření týkající se zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, jako například opatření týkající se plánování posádek a pracovní doby zaměstnanců, spadají do běžného výkonu jeho činností. Vzhledem k tomu, že řízení nečekané nepřítomnosti z důvodu nemoci nebo úmrtí jednoho nebo více zaměstnanců nezbytných pro zajištění letu, a to i jen krátce před odletem, je vnitřně spjato s otázkou plánování posádek a pracovní doby zaměstnanců, je taková nepřítomnost vlastní běžnému výkonu činnosti provozujícího leteckého dopravce, a nespadá tudíž pod pojem „mimořádné okolnosti“. Z toho plyne, že letecký dopravce není osvobozen od povinnosti vyplatit cestujícím náhradu škody.

Soudní dvůr upřesnil, že situace nenadálého úmrtí, jakkoli tragická a konečná, se z právního hlediska neliší od situace, kdy let nemůže být zajištěn z důvodu, že zaměstnanec nečekaně onemocněl krátce před odletem. Událostí vlastní běžnému výkonu činnosti tohoto dopravce je tedy samotná nepřítomnost, a nikoli konkrétní zdravotní příčina této nepřítomnosti, takže tento dopravce musí očekávat, že v rámci plánování jeho posádek a pracovní doby jeho zaměstnanců bude k takovým nepředvídaným událostem docházet.

Soudní dvůr dodal, že skutečnost, že člen posádky úspěšně prošel pravidelnými lékařskými prohlídkami stanovenými použitelnou právní úpravou, nemůže tento závěr zpochybnit, neboť každá osoba může kdykoli nečekaně onemocnět nebo zemřít.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1, a oprava Úř. věst. 2022, L 199, s. 31; Zvl. vyd. 07/08, s. 10)