Věřitelé nemohou paušálně odpovídat za solventnost dlužníků. Mají-li se podílet na exekučních nákladech, nesmí být nadále krácena jejich práva

Mají-li se i přesto nově podílet na úhradě exekučních nákladů, musí být zároveň ochráněna a posílena jejich práva. Zavedení povinných záloh na náklady exekuce v žádném případě nemůže jít ruku v ruce se zavedením exekutorské teritoriality nebo rozvolňováním institutu osobního bankrotu.

„Vyžadovat po věřitelích, aby finančně odpovídali za riziko, že jejich dlužník není či v budoucnu nebude solventní, považuji za velmi nespravedlivé. Je potřeba si uvědomit, že velká část věřitelů nepřispěla ke vzniku pohledávky svým přičiněním, naopak byla do pozice věřitele nedobrovolně postavena neodpovědným či nekalým jednáním dlužníka,“ upozorňuje Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů, a dodává: „Těžko lze například maminku, která se domáhá výživného pro své dítě, vinit z toho, že si včas a řádně neprověřila vůli a schopnost svého partnera platit výživné, a požadovat po ní v důsledku toho podíl na úhradě exekučních nákladů.“

Zároveň by však z hlediska dlouhodobého fungování systému exekučního vymáhání pohledávek bylo nebezpečné podceňovat rizika narůstající ekonomické nestability exekutorských úřadů. Věřitelé samozřejmě musí mít zájem na udržení jejich činnosti, neboť jen dobře fungující exekutorské úřady jsou zárukou efektivního procesu vymožení pohledávky. „Není však možné na jednu stranu vyžadovat, aby na ni věřitelé přispívali, a na druhou stranu opakovaně a zcela zásadně zasahovat do jejich práv a komplikovat již tak klesající vymahatelnost pohledávek,“ upozorňuje Staněk.

Rozhodne-li se stát vyžadovat po soukromých věřitelích, aby participovali na nákladech neúspěšných exekucí, potom by měl zároveň přijmout opatření, která zvýší šanci na jejich úspěšnost a celkově usnadní a zrychlí exekuční proces. „V případě, že je pohledávka nevymahatelná, by pak věřitel měl mít možnost rychlého odpisu dané pohledávky nebo třeba určitého daňového zvýhodnění, které by pro něj snížilo bolestivost této situace,“ dodává prezident České asociace věřitelů.

Neudržitelná by pak pro věřitele byla situace, kdy by povinnost podílet se na náhradě nákladů exekučního řízení byla přijata společně se zavedením tzv. exekutorské teritoriality. „Věřitelé by si v takovém případě nemohli svobodně zvolit úřad, kterému svěří vymáhání svých pohledávek. I pokud by se službami soudem přiděleného exekutora nebyli spokojeni, museli by fakticky i tak proti své vůli dotovat jeho činnost,“ poukazuje Staněk na potenciální nespravedlnost.

Velké riziko představuje i možné rozšíření dostupnosti osobního bankrotu. V takovém případě by totiž věřitel mnohdy zaplatil zálohu na exekuční vymáhání zcela zbytečně. Dojde-li k rozvolnění již nyní velmi mírných podmínek pro oddlužení a prodloužení jeho délky, bude uspokojení věřitelů, i s přihlédnutím ke klesající hodnotě peněz v čase, v budoucnu skutečně mizivé. To může být pro mnoho z nich likvidační a znamenat hrozbu pro celou ekonomiku.