NS: Restaurace nemá nárok na náhradu marně vynaložených nákladů v době pandemie

Od státu žádala 357.500 korun, šlo o nájemné, leasing na auta, mzdy a odvody za zaměstnance z části roku 2021, kdy vládní opatření proti šíření koronaviru znemožňovala normální fungování restaurací. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.

Mezi krizovými opatřeními a zmařenými výdaji není podle NS příčinná souvislost. Soud poukázal také na to, že pandemie ve sporném období trvala už přibližně rok. “Žalobkyně tudíž v době od 1. ledna 2021 do 11. dubna 2021 nemohla vynakládat náklady na provoz restaurace v jakékoliv důvěře v to, že jí bude umožněno ji bez omezení provozovat a musela si být reálné možnosti zmaření účelu jejich vynaložení vědoma,” stojí v rozsudku.

Firma tvrdila, že výdaje na zajištění chodu restaurace ztratily smysl kvůli krizovým opatřením vlády. Uplatnila proto nárok na náhradu škody podle krizového zákona. Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že provozovatelka neprokázala příčinnou souvislost mezi přijatými opatřeními a vznikem škody. Uplatněné náklady podle soudu vyplývaly ze smluvních vztahů s třetími osobami, nikoli přímo z rozhodnutí státu.

Obvodní soud zároveň upozornil na to, že omezení podnikání mohlo vést spíše ke vzniku jiné formy škody – například ušlého zisku. Takový nárok však restaurace neuplatnila. Odvolací Městský soud v Praze verdikt potvrdil. Navíc uvedl, že ani případný nárok na náhradu ušlého zisku by nenašel oporu v krizovém zákoně.

NS dovolání restaurace zamítl. Rozhodnutí zároveň obsahuje obecnější právní závěry k otázce náhrady škody spočívající v marně vynaložených nákladech. “Pro přiznání náhrady takové škody je klíčové zejména posoudit, zda existuje příčinná souvislost mezi zásahovým jednáním, například krizovým opatřením, a tím, že se náklady staly bezúčelnými,” uvedla mluvčí NS Gabriela Tomíčková.

Soudy se vždy musí zabývat také tím, zda v době vynaložení peněz existoval konkrétní právní nebo faktický vztah mezi potenciálním škůdcem a poškozeným a zda tento vztah mohl založit důvěru poškozeného v to, že zamýšlený účel nákladů bude naplněn. “Tyto závěry mohou být významné i pro další spory, v nichž se podnikatelé domáhají náhrady nákladů, které se zpětně ukázaly jako neúčelné,” doplnila Tomíčková.