Povinné zastavování exekucí zvýhodní dlužníky s více exekucemi a znemožní vymožení dluhu

K tomu by docházelo automaticky po 3 letech, pakliže by se za danou dobu nepodařilo dosáhnout ani částečného splacení dluhu. Pokud by věřitel chtěl v exekuci pokračovat, musel by složit zálohu na její náklady. Tím by došlo k jejímu prodloužení až o další 3 roky, nejvýše však na 9 let. Podle uskupení Exekutoři proti teritorialitě neodpovídají stanovené lhůty aktuální situaci a nejsou k vymožení dluhu dostatečné. Jejich zavedení by v mnoha případech vedlo k faktickému odpuštění dluhů i tam, kde dlužník rozhodně není nemajetný.

K automatickému zastavení exekuce by podle návrhu docházelo i v případě, kdy dluh nemohl být hrazen kvůli tomu, že dlužník doposud splácel dřívější exekuci. Situace, kdy dlužník s více exekucemi nezvládne během 3 let splatit ani první z nich, bude přitom podle uskupení Exekutoři proti teritorialitě stále častější. Důvodem je zejména opakované zvyšování nezabavitelných částek z dlužníkovy mzdy, k dalším průtahům by ale přispěla i navrhovaná omezení mobiliárních exekucí. „Průměrná výše dluhu v exekuci činí aktuálně včetně nákladů zhruba 80 000 Kč. Průměrná výše srážek ze mzdy poklesla kvůli loňskému zvýšení nezabavitelných na přibližně 2 000 Kč měsíčně. To znamená, že doba splácení průměrné exekuce zpravidla přesáhne hranici 3 let a případné následné exekuce tak budou ukončeny, přestože později mohly být bez problémů hrazeny,“ upozorňuje zástupce uskupení a soudní exekutor René Mohyla.

Podle posledních údajů Exekutorské komory jsou v Česku aktuálně vedeny exekuce na 720 000 fyzických osob. Polovina z nich má 4 nebo více exekučních řízení, přes 150 000 lidí má pak exekucí dokonce 10 a více. „Než na pozdější exekuce přijde řada, uplyne v mnoha případech i maximální devítiletá lhůta. Stát tím dlužníkům vlastně vysílá signál, že čím více dluhů nadělají, tím větší budou mít šanci, že jim velká část z nich bude smazána. A to nově dokonce ještě snadněji než v rámci oddlužení, kde musí vyvinout alespoň určitou minimální snahu dluh splatit,“ říká Mohyla.

Návrh by se podle uskupení negativně dotkl i exekucí uspokojovaných dražbou nemovitosti. „Pouze jedna třetina dražeb nemovitých věcí je provedena do 3 let od zahájení exekuce. Celá pětina nucených prodejů pak proběhne u exekucí starších 9 let,“ popisuje současnou situaci soudní exekutor Lukáš Jícha. Je to podle něj dáno tím, že dražba nemovitosti je až poslední možností k vymožení dluhu, když selžou veškeré mírnější postupy. Řada dlužníků podle něj navíc vydražení nemovitosti opakovaně blokuje podáváním neopodstatněných obranných prostředků či bezdůvodných insolvenčních návrhů.

„Dražba nemovitosti bývá prováděna pro dluhy vysoké výše a v průměru do ní bývá přihlášeno kolem 10 věřitelů. Řada z nich jsou přitom nedobrovolní věřitelé, ať už dodavatelé energií, telekomunikačních služeb, nebo třeba bytová družstva a SVJ, kterým dlužník neplatí do fondu oprav a za společné služby. Všem těmto věřitelům by stát do budoucna odepřel i poslední naději, že se domohou svého práva. Dlužník přitom v těchto případech coby majitel nemovitosti rozhodně není bez prostředků,“ upozorňuje Jícha s tím, že pokud by automatické zastavování exekucí skutečně mělo projít, pak jedině s výrazně delšími lhůtami a zároveň s jasným výčtem případů, kdy dojde k jejich pozastavení. „Není možné, aby délka exekuce byla dokonce kratší než zákonná promlčecí lhůta,“ dodává.