Průzkum: 90 % respondentů souhlasí se zrušením povinnosti rušit veřejnou zakázku při obdržení jedné nabídky

„Jedno z často diskutovaných témat bylo zvýšení limitu pro dodatečné práce z 20 % na 30 % z hodnoty původní veřejné zakázky (v součtu všech prací dohromady). Kromě této změny se také změkčilo pravidlo pro přípustnost těchto prací – zatímco podle předchozí právní úpravy musely být takové práce dopředu objektivně nepředvídatelné, nyní musí zadavatel prokázat, že takové práce nebyly při zadání původní veřejné zakázky předvídatelné při vynaložení náležité péče,“ uvedl k výsledkům ankety Ondřej Chmela, advokát advokátní kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal.

Se schváleným zvýšením limitu pro dodatečné práce souhlasí téměř polovina (47 %) oslovených respondentů, naopak třetina (33 %) oslovených se domnívá, že zvýšení limitu povede pouze k plýtvání veřejnými prostředky. Celkem 13 % oslovených by navrhovalo, aby se limit zvýšil až na 50 % hodnoty původní veřejné zakázky pro každou jednotlivou změnu tak, jak umožňuje evropská směrnice.

Pokud jde o změnu podmínky pro předvídatelnost prací z objektivní nepředvídatelnosti na nepředvídatelnost při vynaložení náležité péče, 67 % dodavatelů veřejných zakázek se obává, že změna dikce zákona povede k dalším výkladovým obtížím a 13 % uvedlo, že této změně vlastně nerozumí.

V případě nově zavedených možností hodnocení (hodnocení vlivu plnění zakázky na možnost zaměstnávání osob se ztíženým přístupem na pracovní trh a hodnocení osob, které mají vliv na kvalitu plnění veřejné zakázky), 50 % zadavatelů uvedlo, že nové možnosti hodnocení bude využívat až na základě praktických poznatků jiných zadavatelů s použitím nových možností hodnocení, případně na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k těmto kritériím.

„I s ohledem na možné nejasnosti panující ohledně výkladu nových možností hodnocení a problematického hodnocení nečíselných kritérií ve veřejných zakázkách obecně, jsou zejména zadavatelé spíše skeptičtí ohledně využití těchto novinek v širším měřítku,“ doplnil Ondřej Chmela.

Několik částí technické novely se týká odstranění ustanovení z předchozích novel, zejména tzv. transparenční novely z roku 2012, v tomto směru tak aktuální technická novela navazuje na technickou novelu z roku 2013, která rovněž odstranila či modifikovala ustanovení zavedená transparenční novelou. Zejména se jedná o již zmíněné vítané zrušení povinného rušení veřejných zakázek, kdy zadavatel obdržel pouze jednu nabídku, nebo zrušení tzv. seznamu hodnotitelů, kdy podle původních představ Ministerstva pro místní rozvoj měli zasedat v hodnotících komisích speciálně vyškolení hodnotitelé vedení v seznamu Ministerstva.

Očekávání od nového zákona o veřejných zakázkách

Technická novela předznamenává velké změny, které se na poli regulace veřejných zakázek chystají. Nejpozději v dubnu příštího roku má v důsledku výše zmíněné směrnice Evropské unie vstoupit v účinnost zcela nový zákon o zadávacích řízeních, který nahradí současný zákon o veřejných zakázkách.

Dotazovaní se tak v anketě vyjadřovali rovněž k očekávání, která od připravovaného zákona o zadávacích řízeních mají. Současnou právní úpravu totiž hodnotí 40 % z nich jako nepřehlednou a nejasnou a 30 % se domnívá, že proces zadání veřejné zakázky je zbytečně administrativně náročný.

„Většina lidí zapojených do procesu veřejných zakázek na straně zadavatelů i dodavatelů dlouhodobě kritizuje administrativní zátěž spojenou s každou veřejnou zakázkou. Není náhoda, že novela zákona o veřejných zakázkách se již v minulosti objevila na seznamu nejhorších legislativních počinů v rámci ankety Zákon roku. Administrativní zátěž a složitost procesu, do které nás v mnoha případech evropská směrnice ani nenutí, má v neposlední řadě i ekonomické dopady – příprava nabídky je pro dodavatele značně nákladná a proces nákupu zboží a služeb je pro zadavatele často tak složitý, že si musí na administraci veřejné zakázky najmout externí poradce,“ dodal Ondřej Chmela.

Od nového zákona o veřejných zakázkách očekává 27 % zadavatelů a dodavatelů snížení administrativní náročnosti zadávacího procesu a 32 % doufá, že by zákon mohl být stručnější a přehlednější.

„Stávající složitý zákon prošel za necelých 9 let účinnosti dvěma desítkami novelizací, což nepřispívá k jeho přehlednosti. V mnoha případech se zavádí novinky, které vzápětí následující novela opět ruší. K tomu je třeba připočítat rozsáhlou rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která řadu ustanovení zákona vykládá pro zadavatele značně překvapivým způsobem. Zadavatelé tak mnohdy vůbec nevědí, jakým způsobem řešit jednotlivé nestandardní situace. Nelze se tak divit, že zadavatelé očekávají od nového zákonu především přehlednost a stabilitu,“ shrnul Ondřej Chmela.