Soudci se chtěli účastnit řízení ÚS o doplacení peněz, neuspěli

Na věci se intenzivně pracuje, konstatovala dnes mluvčí soudu Miroslava Sedláčková. Dlouho se podle ní čekalo na vyjádření ministerstva spravedlnosti, které dorazilo až koncem minulého roku.

O status vedlejších účastníků řízení v listopadu požádali Jindřich Mařík, Josef Pelcner a Jan Veselý, kteří působí u soudů ve středních Čechách. Shodně vedou spory se státem o dorovnání platu za roky 2011 a 2012. Tvrdili, že mají právní zájem na výsledku řízení, protože případné stanovisko ÚS se promítne i v jejich sporech. Jako vedlejší účastníci by se mohli například vyjadřovat k návrhu a nahlížet do spisu.

Podle ústavních soudců však nelze zákon vykládat natolik extenzivně, aby status účastníků před ÚS získali aktéři všech dosud neskončených sporů se srovnatelným předmětem řízení. Pro soudce je prý podstatné to, jaký právní názor nakonec ÚS zaujme - poté jím mohou argumentovat ve své kauze. Nepotřebují k tomu status vedlejších účastníků řízení.

Stížnost Okresního soudu pro Brno-venkov, za který jednal někdejší předseda Petr Jirsa, směřuje proti části předloňského kontroverzního verdiktu Nejvyššího soudu. Přiznal tehdy soudkyni z Brněnska dorovnání platu jednak kvůli nesprávně vypočítané platové základně, jednak kvůli dlouhodobě sníženému koeficientu pro určení soudcovských mezd. Na základě verdiktu vznikl totožný nárok také dalším soudcům a žalobcům. Vládě se nakonec podařilo dohodnout s většinou na kompromisním dorovnání platů, a omezit tak rozpočtové výdaje, které by si jinak verdikt vyžádal.

Podle dohody soudci dostali peníze za léta 2012 až 2014, o něž přišli kvůli nesprávně vypočtené platové základně, nikoli však peníze pozbyté kvůli tomu, že jim zákonodárci nepřiznávali trojnásobek základny. Podle údajů z loňského června stát vyplatil soudcům a žalobcům dohromady zhruba 1,17 miliardy korun. Dohodou ušetřil asi čtyři miliardy.

Jakékoliv rozhodnutí ÚS o stížnosti okresního soudu se zřejmě dotkne jen soudců, kteří na dohodu nepřistoupili - jde o jednotky procent. Stížnost se navíc týká jen peněz, o které soudci přišli kvůli dlouhodobě sníženému koeficientu pro určení mezd. Nezabývá se statistickým údajem, který stát chybně používal pro stanovení platové základny.

Podle stížnosti měl Nejvyšší soud více zvažovat, zda neexistuje veřejný zájem, který by převážil nad právem na zpětné doplacení platu soudců. Stížnost, na jejíž formulaci se podílelo ministerstvo spravedlnosti, poukazuje na starší nález ÚS, který se v minulosti proti zpětnému doplacení postavil s vysvětlením, že je třeba zklidnit atmosféru a zmírnit napětí vyvolané nepředvídatelnými zásahy do rozpočtu.