ÚS zamítl návrh na zrušení zdravotnického informačního systému

“U žádného z údajů evidovaných v některém ze zdravotnických registrů ÚS neshledal jeho zjevnou nedůvodnost, respektive nadbytečnost,” stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka.

Místopředsedkyně senátního zdravotnického výboru Alena Dernerová z klubu Starostů, která byla jednou z navrhovatelek, s verdiktem spokojena nebyla. “Ústavnímu soudu trvalo rozhodnout v této věci čtyři roky, ale úroveň rozhodnutí tomu bohužel neodpovídá. Soud si nedal práci posoudit potřebnost jednotlivých registrů, přitom veřejný zájem shromažďovat data o nemoci covid-19 je zjevně odlišný než zájem na sběru citlivých dat o potratech,” napsala ČTK senátorka a lékařka.

Soud podle Dernerové nepřihlédl k zájmům pacientů, kteří nemají možnost odmítnout shromažďování některých dat o svém zdraví, například citlivých dat o rakovině nebo pohlavních nemocech. U lékového záznamu je to přitom možné, dodala senátorka.

Vzájemně propojený systém různých registrů podle zákona slouží ke zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva nebo o činnosti poskytovatelů péče a jejich ekonomice. Cílem je to, aby existovaly ucelené informace o rozsahu a kvalitě poskytovaných zdravotních služeb, zejména pro řízení zdravotnictví a tvorbu zdravotní politiky. Správou systému je pověřen Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

“U žádného z údajů evidovaných v některém ze zdravotnických registrů ÚS neshledal jeho zjevnou nedůvodnost, respektive nadbytečnost,” stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka.

Nejproblematičtější položku centralizovaných osobních údajů představovalo rodné číslo. V systému ale podle ÚS neslouží k identifikaci konkrétních lidí. “ÚS považuje za podstatnou tu skutečnost, že rodné číslo slouží pouze jako propojovací (‘linkovací’) údaj, který využívá celý zdravotnický systém k propojení mezi různými záznamy o téže osobě v čase,” napsali soudci v nálezu.

Podle senátorského návrhu jsou registry “historickým reliktem předrevolučního centrálně řízeného zdravotnictví” a nedostatečně respektují právo na soukromí.

ÚS plánoval kvůli systému výjimečně svolat veřejné ústní jednání. Ani na jaře, ani na podzim ale nebylo možné jednání uskutečnit kvůli šíření koronavirové nákazy. Proto si ÚS od některých institucí vyžádal písemná vyjádření. Kriticky se k zákonu postavil Úřadu pro ochranu osobních údajů. Naopak ÚZIS uvedl, že moderní medicína a její hodnocení se musí opírat o velmi robustní národní data a že metodika všech registrů v systému vychází z průběžně vydávaných mezinárodních doporučení.

Plénum soudu nebylo při rozhodování jednotné, odlišná stanoviska zaujali Ludvík David, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček a Jiří Zemánek. Ve společném stanovisku poukázali Šimáčková, Šimíček a Zemánek například na to, že v důsledku možnosti digitálního propojení a pospojování řady citlivých osobních údajů s údaji o zdravotním stavu, třeba o duševním zdraví, dědičných či sexuálně přenosných nemocech, jsou lidé vystaveni “mimořádně silnému potenciálnímu zásahu do svého soukromí”.

“Navíc na rozdíl od řady srovnatelných evropských zemí není dotčené osobě umožněno svá data chránit a zakázat státu, aby je využíval, což se v zahraničí děje zpravidla formou tzv. opt outu, tedy možností ‘vystoupit’ z příslušného systému,” stojí ve stanovisku.