Ústavní soud zrušil jedno ustanovení zákona o odpadech, mělo zpětnou účinnost

Byl to nejstarší dosud nevyřízený návrh na zrušení nějakého právního předpisu v agendě ÚS. Pětadvacet senátorů návrh podalo v roce 2021, kdy také nový zákon o odpadech vstoupil v platnost.

Senátoři navrhli zrušit ustanovení, které umožnilo určitým provozovatelům skládek vyhnout se placení poplatků za ukládání odpadu. Senátoři argumentovali tím, že pravidla vytvářejí nerovnost mezi “poctivými” provozovateli, kteří své povinnosti už splnili, a těmi, kteří se díky nové úpravě placení zpětně vyhnuli. Navíc změna zasáhla do práv příjemců poplatků, například obcí a Státního fondu životního prostředí.

ÚS dospěl k závěru, že sporné ustanovení je formulováno “temně a mlhavě”, hlavně však je nepřípustně retroaktivní. Politici nemohou novou právní normou interpretovat či ujasňovat starší zákonnou úpravu. “Pokud soudní výklad starého práva, vytvořeného historickým zákonodárcem, neodpovídá politické vůli stávajícího zákonodárce, může zákonodárce zákon změnit, ovšem s účinky do budoucna,” stojí v nálezu.

Nová právní úprava navíc zasáhla do vlastnických práv obcí, které jsou příjemcem základní složky poplatků, a odňala jim část jejich pohledávek. Naopak ve vztahu ke Státnímu fondu životního prostředí ústavní soudci návrh zamítli, protože jde o státní instituci – a prominutí daně nebo poplatku, který má směřovat do státní pokladny, obecně přípustné je, a to třeba i s retroaktivním účinkem.

Senátoři navrhovali zrušit také zpětné zrušení povinnosti provozovatele skládky vytvářet finanční rezervu ve vztahu ke specifickým odpadům a budoucí rekultivaci. ÚS tuto část návrhu zamítl. Stát musí zajistit, aby nedošlo k zásahům do práva na příznivé životní prostředí, a je také na něm, aby k tomu zvolil vhodné prostředky či nástroje.

Odlišná stanoviska k nálezu uplatnili soudci Josef Fiala, Jan Svatoň a Tomáš Langášek.