Mgr. Michal Sýkora

V nedávné době informovala internetová média o kauze muže podezřelého z vraždy,[1] následně obviněného a postaveného před vazební soud. Na první pohled nic ojedinělého. Neobvyklou však tuto kauzu lze spatřovat v okolnostech probíhajícího řízení. Z právního hlediska totiž nejsou jádrem skutková zjištění, ale údajné procesní pochybení soudce rozhodujícího o vazbě, který měl takto činit bez přítomnosti obhájce obviněného.

ČTK informovala o nedávném usnesení Nejvyššího soudu, v němž bylo odmítnuto dovolání pachatelů zapletených do mezinárodního obchodu s kokainem. Z publikované zprávy vyplývá, že hlavním argumentem, kterým se Nejvyšší soud zabýval, bylo zpochybnění spolupráce pachatelů na úrovni organizované skupiny působící ve více státech.

V nedávné době upozornila některá internetová média[1] na zcela ojedinělý případ sexuálního zneužívání nezletilých. V předmětné kauze spočívalo jednání obviněného 29 letého muže v tom, že dotyčný kontaktoval přes sociální sítě nezletilé poškozené, kdy se pro lepší důvěryhodnost vydával za 14 letou dívku, a v rámci svého alter ega přesvědčoval tyto poškozené o možnosti získání snadného výdělku v podobě odměny za natáčení filmů s pornografickou tématikou.

Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. března 2014 (dále jen „stanovisko“) reaguje na situaci, která nastala po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. července 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 259/2013 Sb.

Publikovaný případ nabízí praktické příklady jak z trestního práva procesního, tak z trestního práva hmotného.