Množství větší než malé

Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. března 2014 (dále jen „stanovisko“) reaguje na situaci, která nastala po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. července 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 259/2013 Sb.

Foto: Fotolia

Tímto nálezem totiž došlo ke zrušení části ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“), podle něhož měla vláda svým nařízením stanovit, jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Zároveň s tím pozbyly platnosti i § 2 a příloha 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Podle Ústavního soudu je totiž nutno jako neústavní posoudit situaci, kdy vláda svým nařízením dotváří znaky skutkových podstat trestných činů. V případě znaku „množství větší než malé“ nejde podle jeho názoru v nařízení vlády o pouhou konkretizaci zákonného ustanovení, ale nahrazování činnosti, která je v souladu s ústavním pořádkem vymezena pouze zákonodárci.

Ústavní soud ve svém nálezu předpokládá, že uvedenou derogací mohou znovu nabýt významu dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu či orientační tabulky orgánů veřejné žaloby, a podle jeho názoru naopak není zapotřebí přijetí nové právní úpravy, ledaže k ní bude chtít zákonodárce přistoupit.

Pojem „množství větší než malé“ je předmětem zájmů odborné i laické veřejnosti již od svého zavedení do předchozího trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) novelou č. 112/1998 Sb.[1] a diskuze o něm pokračují až do dnešních dnů, kdy byly znovu posíleny uvedeným nálezem Ústavního soudu a následným aktuálním stanoviskem Nejvyššího soudu.

Novela č. 112/1998 Sb. zařadila do katalogu trestných činů pod § 187a tr. zák. privilegovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek, která dopadala na pachatele, kteří takovou látku nepřechovávali pro někoho jiného, ale pro sebe.[2] Došlo tak ke kriminalizaci držení drog pro vlastní potřebu, kterou náš trestní zákon do té doby neznal, přičemž důvodem byly zejména mezinárodně právní závazky České republiky na poli prevence a postihu drogové kriminality.[3] Pro upřesnění je třeba uvést, že novela zavedla do právního řádu i příslušný korespondující přestupek.[4]

Právě v uvedených ustanoveních trestního zákona a zákona o přestupcích bylo poprvé užito pojmu „množství větší než malé“. Právě toto množství totiž musel pachatel bez povolení (tedy neoprávněně) pro svou potřebu přechovávat, aby naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 187a tr. zák. Na přechovávání malého množství pak dopadá skutková podstata uvedeného přestupku.

Sám trestní zákon ani žádný právní předpis však tento pojem blíže nespecifikoval, a ponechal tak stanovení konkrétního množství u každé jednotlivé látky judikatuře. Vzhledem k počtu látek, které zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v tehdejším znění,[5] ve svých přílohách považoval za omamné nebo psychotropní látky, bylo z povahy věci stanovení množství nikoli malého u každé takové látky velmi dlouhodobou záležitostí (je navíc pochopitelné, že judikatura se některými látkami nezabývala dodnes).

Praxe pak pro potřeby orgánů činných v trestním řízení přinesla stanovení množství většího než malého v orientačních tabulkách (ty byly pro soudy samozřejmě nezávazné), viz zejm. pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce (nejvyšší státní zástupkyně) č. 6/2000, č. 2/2006 a č. 1/2008 a závazné pokyny policejního prezidenta č. 39/1998, č. 64/2001, č. 102/2003 a č. 86/2006. Je však třeba připomenout, že některé pokyny NSZ a policejního prezidenta se u vybraných hodnot lišily.

Lze souhlasit s tím, že nejistota způsobená neexistující judikaturou a různými nezávaznými orientačními tabulkami byla v rozporu se zásadami demokratického právního státu, zejména se zásadou, že normy trestního práva musejí být vůči svým adresátům určité (nullum crimen sine lege certa).

I proto zákonodárce zvolil v případě nového trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.) jiné řešení a v ustanovení § 289 odst. 2 TrZ[6] zmocnil vládu k vydání nařízení, které by tuto otázku řešilo (viz i důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku). Vláda tak učinila nařízením č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. V § 2 tohoto nařízeno bylo určeno, že hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Větší množství než malé u jedů bylo specifikováno v ustanovení § 1 odst. 2 nařízení, které Ústavním soudem zrušeno nebylo (viz dále).

Výše uvedeným nálezem Ústavního soudu však došlo k derogaci jak části ustanovení § 289 odst. 2 TrZ, tak i § 2 nařízení vlády a přílohy č. 2.

Jak správně stanovisko Nejvyššího soudu upozorňuje, za tohoto stavu vyvstala akutní potřeba sjednotit rozhodovací činnost soudů v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“, který je znakem některých trestných činů.[7] Důvodem je zejména princip právní jistoty adresátů trestních norem, neboť reálně hrozí nejednotnost v rozhodování soudů v celé České republice při posuzování trestné činnosti spojené s nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy.[8] Nesouhlasně se přitom stanovisko staví k názoru Ústavního soudu, že derogací mohou znovu nabýt významu dřívější judikáty přiměřeně definující malé a větší množství psychotropní látky. Rozborem této dřívější judikatury (srov. str. 8 až 11 stanoviska) vztahující se k výkladu pojmu „množství větší než malé“ je totiž ilustrováno, že tento pojem nebyl v rámci rozhodovací činnosti soudů vykládán jednotně.

Proto je přílohou stanoviska i tabulka orientačních hodnot omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tyto hodnoty jsou v některých případech odlišné, nežli hodnoty uváděné zrušeným vládním nařízením. Nově by tak orgány činné v trestním řízení měly při posuzování naplnění znaku "množství větší než malé" vycházet právě z této tabulky.

Zároveň však Nejvyšší soud vymezil i částečně nový pohled v otázce naplnění tohoto znaku.

Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 284 odst. 1, 2 TrZ jsou klíčové dva znaky: „přechovávání pro vlastní potřebu“ a „množství větší než malé“. Náhled na první z uvedených znaků zůstává i po vydání stanoviska stejný. Po formální stránce postačí jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky či jedu bez povolení pro sebe, aniž by ji pachatel musel mít přímo při sobě. Přechováváním pro vlastní potřebu se rozumí určení takové látky pro osobní spotřebu, tedy výhradně pro pachatele tohoto trestného činu a nikoho jiného (v takovém případě by totiž bylo možné dovodit trestní odpovědnost podle § 283 TrZ). Musí však jít o držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog před jejím použitím není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou, byť by šlo o množství jinak naplňující znak „množství větší než malé“ (viz zejm. str. 11 a 12 stanoviska a částečně stále použitelné č. 46/2000 Sb. rozh. tr.). Zjednodušeně řečeno, pokud je osoba již tak závislá na dané látce, že i množství větší než malé je jeho běžnou dávkou, není splněn znak „přechovávání pro vlastní potřebu“, neboť se předpokládá, že dávku tato osoba nepřechovává, ale hodlá ji spotřebovat. Uvedená skutková podstata přitom nemíří na samotnou konzumaci drog, ale skutečně na jejich přechovávání. Zohledňovat v tomto případě skutečnost, zda pachatel je prvokonzumentem či uživatelem těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, je tak plně na místě, neboť to značnou měrou rozhoduje o naplnění znaku „přechovávání pro vlastní potřebu“ (množství větší, nežli sám na základě stupně své závislosti potřebuje, pachatel nemůže zjevně spotřebovat jako jednu dávku).

Sporné to však zůstává u druhého znaku, tedy „množství většího než malé“. Za to je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Při posuzování otázky, zda je naplněn tento zákonný znak, dovozovala předchozí judikatura, že nelze činit rozdíl mezi prvokonzumentem a uživatelem těchto látek v pokročilém stadiu závislosti.[9] Nový přístup velí při závěru o naplnění tohoto znaku podpůrně naopak zohlednit, zda šlo o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, případně i jiné skutečnosti ovlivňující míru ohrožení života nebo zdraví uživatele. Výchozím množstvím je tedy zejména běžná dávka obvyklého konzumenta, která se podle názoru Nejvyššího soudu (viz str. 12 stanoviska) v průběhu času může vyvíjet a také vyvíjí, neboť to závisí na mnoha faktorech, jako jsou např. účinnost běžné dávky, obliba dané drogy, počet prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých osob apod. Z tohoto důvodu nelze stanovit množství větší než malé absolutní hodnotou v tom smyslu, že by šlo o nepřekročitelnou hranici z hlediska posouzení trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud k tomu dále doplňuje, že z tohoto důvodu je nutno hodnoty obsažené v příloze ke stanovisku chápat pouze jako orientační.

Na jednu stranu lze plně souhlasit s Nejvyšším soudem, že hodnoty určující množství větší než malé, ať už stanovené jakýmkoli způsobem, by měly být toliko orientační, nikoli pevně dané. Na druhou stranu je podle mého názoru sporné, zda při objektivním stanovení toho, co je či není množstvím větším než malé, zohledňovat zrovna osobu pachatele v tom ohledu, zdali se jedná o prvokonzumenta či uživatele v pokročilém stadiu. Výchozím množstvím by totiž, i podle názoru vyjádřeného ve stanovisku (viz str. 12), měla být běžná dávka obvyklého konzumenta. Tomu odpovídá výčet dalších faktorů, které by měly být podle stanoviska zohledňovány, (účinnost běžné dávky, obliba dané drogy, počet prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých osob). Faktor individualizace pachatele je podle mého názoru dostatečně vyjádřen ve znaku „přechovávání pro vlastní potřebu“, na jehož chápání, jak je uvedeno výše, se nic nezměnilo. Stanovisko v tomto ohledu bohužel nenabízí podrobnější zdůvodnění, proč by se zrovna při posuzování znaku „množství větší než malé“ měla zohledňovat osoba pachatele.

Z povahy věci vyplývá, že uvedenou skutečnost není na místě zohledňovat ani v případě trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. d) TrZ, kde je konzumentem dítě mladší patnácti let, tedy osoba odlišná od pachatele (srov. § 283 odst. 1 TrZ).

Odůvodnění stanoviska by si v tomto ohledu zasloužilo rozvedení do větších podrobností, včetně bližšího hlediska, jaký vliv na posuzování znaku „množství větší než malé“ má skutečnost, že osoba je prvokonzumentem či uživatelem v pokročilém stadiu, neboť ze stanoviska nevyplývá, kterou skupinu navrhuje Nejvyšší soud v daném případě při posuzování trestní odpovědnosti privilegovat. Proto může být pro účely praxe nejasné, jak k otázce znaku „množství větší než malé“ přistoupit.

Stanovisko rovněž správně upozorňuje na to, že bylo zapotřebí vymezit i množství větší než malé u jedů. Ústavní soud svým nálezem totiž zrušil zmocnění vlády k vydání nařízení ke stanovení, jaké je množství větší než malé i u jedů (§ 289 odst. 2 TrZ), na druhou stranu ponechal stále platné ustanovení § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Toto i nadále stanoví, že za množství větší než malé se pokládá takové množství jedu, které na základě současných vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit poškození zdraví. Vzhledem k tomu, že i toto ustanovení je na základě argumentace Ústavního soudu nutno považovat za protiústavní, zopakoval v rámci právní jistoty uvedené vymezení Nejvyšší soud i nyní ve svém stanovisku v právní větě II.

V právní větě III pak Nejvyšší soud reflektoval připomínku Krajského soudu v Českých Budějovicích (viz str. 4 a 5 stanoviska) a upozornil na to, že pokud množství omamné a psychotropní látky u pachatele, který přechovával takovou látku pro vlastní potřebu, nedosáhne „množství většího než malé“, půjde při splnění ostatních zákonných znaků o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. j) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť takový pachatel neoprávněně přechovával v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku. Je proto na místě, aby soudy v případě, že množství přechovávané látky nedosahuje množství většího než malé, postupovaly věc v souladu s ustanovením § 222 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, příslušnému jinému orgánu k rozhodnutí, zda se nejedná o přestupek, a nikoli rozhodovaly o zproštění obžaloby.

Stanovisko Nejvyššího soudu lze přivítat jako krok správným směrem, aby bylo možno v praxi posuzovat naplnění znaku „množství větší než malé“. Otázka zůstává pouze v tom, jakým způsobem, a zdali vůbec zohledňovat osobu pachatele při posuzování uvedeného znaku, neboť k této skutečnosti je již nyní přihlíženo při posuzování znaku „přechovávání pro vlastní potřebu“.

 

* Autor příspěvku je advokátním koncipientem v advokátní kanceláři doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., a interním doktorandem na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

 

[1] Srov. k tomu např. Fastner, J. Ještě k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zák. In Trestní právo, č. 11, 1999, s. 6, Juráková, I. Několik poznámek ke kriminalizaci držení drog pro vlastní potřebu. In Právní rozhledy, č. 1, 1999, s. 15, Kloučková, S. Hodnocení znaků skutkové podstaty trestného činu přechovávání drog pro vlastní potřebu podle § 187a trestního zákona. In Právní rozhledy, č. 6, 2000, s. 242, Púry, F., Šámal, P., Sotolář, A. K problematice trestněprávního postihu přechovávání drog pro vlastní potřebu. In Právní rozhledy, č. 10 a 11, 1999, s. 509 (č. 10) a s. 581 (č. 11), Šámal, P. K problematice množství většího než malého u omamných a psychotropních látek podle § 187a odst. 1 TrZ. In Trestněprávní revue, č. 1, 2003, s. 27, a mnoho dalších.

[2] § 187a odst. 1 tr. zák.: „Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“ Z této skutkové podstaty není zřejmé, že muselo jít o přechovávání pro sebe, ale dovozovalo se tak ze systematického výkladu, neboť § 187 postihovalo přechovávání pro jiného, viz i Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. II. díl. § 91 až 301. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1162.

[3] Srov. Juráková, I. Několik poznámek ke kriminalizaci držení drog pro vlastní potřebu. In Právní rozhledy, č. 1, 1999, s. 15, a Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. II. díl. § 91 až 301. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1161.

[4] Srov. § 30 odst. 1 písm. j) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

[5] Současné znění obecně odkazuje na nařízení vlády o seznamu návykových látek. K předchozímu znění srov. Vetešník, P., Jemelka, L. Ochrana před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a návykových látek. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 148 a násl.

[6] § 289 odst. 2 TrZ: "Vláda nařízením stanoví, co se považuje za jedy ve smyslu § 283, 284 a 286 a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů."

[7] Srov. skutkové podstaty trestných činů nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 2 písm. d) TrZ, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 2 TrZ a nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 2 TrZ. V jiném smyslu používá tento pojem skutková podstata trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) TrZ, kterou pachatel naplní tím, že vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává výbušninu v množství větším než malém.

[8] Na nutnost urychleně řešit danou situaci stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu upozornil v odborné literatuře např. i P. Šámal, viz Šámal, P. Výběr ze soudních rozhodnutí z oblasti trestněprávní. In Trestněprávní revue, č. 11-12, 2013, s. 273.

[9] Viz č. 46/2000 Sb. rozh. tr. (věta druhá).

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články