Organizovaná (zločinecká) skupina

Komentovaná aktualita je dostupná zde.

Ač z textu aktuality není zřejmé, zdali se mělo jednat o organizovanou skupinu či organizovanou zločineckou skupinu, popř. jakého konkrétního trestného činu se měli pachatelé dopustit, lze se domnívat, že skutek byl orgány činnými v trestním řízení kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“), který jako přitěžující okolnost uvádí právě spáchání tohoto trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Trestní zákoník chápe organizovanou skupinu a organizovanou zločineckou skupinu jako dvě odlišné formy trestní součinnosti.

Organizovanou skupinu zákon výslovně nedefinuje. Vymezení tohoto pojmu je tedy věcí zejména odborné literatury a soudní praxe. Za organizovanou skupinu se považuje sdružení nejméně tří osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jeho jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, může být vytvořena i ad hoc pro spáchání jednoho trestného činu.[1] V praxi může mít organizovaná skupina podobu například tří kapsářů, kteří si rozdělili jednotlivé role při okrádání svých obětí (jeden odláká pozornost oběti, druhý ji okrade, třetí zatarasí cestu ve chvíli, kdy ostatní již prchají s kořistí). Struktura takové skupiny nemusí být nikterak složitá, v jejím čele často nestojí žádná z osob, neboť součinnost může vyplývat i ze vzájemné dohody pachatelů, kdy slovo každého z nich má stejnou váhu.

Skutečnost, že pachatel trestný čin spáchal jako člen či ve spojení s organizovanou skupinou je obecnou přitěžující okolností [viz § 42 písm. o) TrZ], pokud není přímo znakem kvalifikovaných skutkových podstat u některých trestných činů [např. vydírání podle § 175 odst. 2 písm. b) TrZ či právě nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) TrZ].[2]

Jak je zřejmé již z formulace ustanovení § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) TrZ, ke spáchání tohoto trestného činu není zapotřebí, aby pachatel byl členem organizované skupiny, postačí jeho volnější spojení s takovou skupinou.[3] Jedná se tedy o širší pojem než členství v takové skupině. Toto spojení může spočívat např. v telefonickém, emailovém či poštovním kontaktu, příp. kontaktu přes prostředníky (tzv. spojky) nebo pachatel může být sám takovým prostředníkem. Ustanovení rovněž vyžaduje, aby organizovaná skupina působila ve více státech. Jednou z těchto zemí může, ale nemusí být Česká republika.[4]

Ze zprávy ČTK vyplývá, že v daném případě skupina působila dokonce ve třech státech: Itálii, Nizozemsku a České republice. Rovněž podmínka minimálně tří spolupracujících osob byla zjevně splněna. Z hlediska potřebného stupně spolupráce dovodil Nejvyšší soud, že se jednalo o „sdružení osob, které kooperovaly při této činnosti ve smyslu zákonného znaku organizované skupiny působící ve více státech“.

Oproti běžné organizované skupině jsou znaky organizované zločinecké skupiny uvedeny přímo v trestním zákoníku. Podle § 129 TrZ je organizovaná zločinecká skupina společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činnosti, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Ve srovnání s běžnou organizovanou skupinou tedy zásadně nestačí pouhá dělba úkolů mezi jednotlivé členy, ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, která je charakterizována vztahy nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení funkcí a dělba činnosti).[5] Na vrcholu této struktury je typicky „hlava“ zločinecké skupiny, tedy osoba s nejširšími rozhodovacími pravomocemi, často se jedná o jedinou fyzickou osobu. Té jsou v hierarchii skupiny přímo podřízeny osoby, které bychom v rámci běžné obchodní společnosti mohli označit jako tzv. vedoucí pracovníky. Tyto osoby přijímají od hlavy zločinecké skupiny pokyny, které distribuují dalším osobám, jež jsou jejich přímými vykonavateli. Jedná se samozřejmě o ilustrační příklad, v praxi si lze představit složitější i jednodušší formy organizační struktury organizované zločinecké skupiny.

Zásadním odlišujícím znakem od běžné organizované skupiny je skutečnost, že organizovaná zločinecká skupina musí být zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Z dikce ustanovení § 129 TrZ přitom vyplývá, že není zapotřebí, aby k páchání soustavné trestné činnosti již došlo, postačuje, že skupina byla založena s úmyslem na toto soustavné páchání.

Za typickou organizovanou zločineckou skupinu lze ve výše naznačených ohledech považovat například společenství osob označované jako mafie, a to ve smyslu, v jakém je toto společenství běžně prezentováno v literatuře či ve filmu,[6] dále různé extremistické skupiny zaměřené na soustavné páchání teroristické činnosti či rasově motivované útoky apod. V aktuální praxi jsou podle dostupných informací za organizovanou zločineckou skupinu považováni pachatelé v tzv. metanolové kauze (rovněž zde je za hlavu této zločinecké skupiny považována jedna fyzická osoba).

Účast na organizované zločinecké skupině je samostatným trestným činem (viz § 361 TrZ), spáchání konkrétního (jiného) trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny je pak obligatorním důvodem pro přísnější postih pachatele (viz § 107 a 108 TrZ).

Ze zprávy samotné nevyplývá, zda byla při kvalifikaci trestné činnosti orgány činnými v trestním řízení zohledněna, příp. alespoň zvažována možnost posoudit jednání pachatelů jako jednání organizované zločinecké skupiny. Pro doplnění lze pouze uvést, že ani kvalifikace jejich jednání podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) TrZ, tedy spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou, nevylučuje možnost posoudit toto jednání i jako trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (viz § 107 odst. 2 TrZ) či jako trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 TrZ.[7]

* Autor příspěvku je advokátním koncipientem v advokátní kanceláři doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., a interním doktorandem na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

---

[1] Srov. k tomu č. 53/1976-II a 45/1986 Sb. rozh. tr. Z literatury Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, či Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 310.

[2] V takovém případě již nelze členství v organizované skupině považovat za přitěžující okolnost, neboť v souladu s ustanovením § 39 odst. 4 TrZ nelze k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující.

[3] U některých trestných činů je tento kvalifikovaný znak koncipován odlišně, tedy že pachatel musí být členem organizované skupiny [viz např. trestný čin šíření pornografie podle § 191 odst. 4 písm. a) TrZ]. K tomu viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 569.

[4] Srov. č. 34/2005 Sb. rozh. tr.

[5] Podrobněji viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1377.

[6] Viz např. Puzo, M. Kmotr. Praha, 1974, či stejnojmenný film natočený na motivy tohoto románu (režie Coppola, F. F., rok výroby 1972) a jeho pokračování.

[7] K problematice souběhu trestného činu účasti na organizovaně zločinecké skupině podle § 361 TrZ a jiných trestných činů srov. Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 476.