Mgr. Tomáš Svoboda Ph.D.

Není sporu o tom, že dobré mravy jsou v rámci podnikatelských vztahů aplikovatelné, avšak jejich konkrétní aplikace je oproti běžným občanskoprávním vztahům modifikovaná, resp. zúžená. To je poplatné tomu, že „obecné vnímání hranice mravnosti v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských.“[1], což se promítá i do posuzování ujednání o úroku z prodlení a konkrétního nároku na úroky z prodlení.

Nejvyšší soud podal dne 15. 10. 2025 k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ust. § 114c odst. 5 a ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť dospěl k tomu, že tato ustanovení normující zákonnou koncentraci civilního řízení jsou v rozporu s ústavním pořádkem.

Ústavní soud se v recentním nálezu sp. zn. IV. ÚS 778/25, ze dne 3. 9. 2025 vymezil vůči rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, když judikoval, že promlčecí lhůta v případě, že věřiteli přísluší právo určit dobu splnění dluhu, nemůže počít plynout před splatností (dospělostí) pohledávky.

Po výročí sta let pravidelného rozhlasového vysílání, respektive padesáti let od zahájení barevného televizního vysílání na domácím území, se přirozeně nabízí zkoumání jeho právní regulace.

Text usiluje o základní reflexi jevu nárůstu významu sociálních sítí (jako jednoho z druhů tzv. digitálních platforem) a jejich právní regulace v kontextu veřejného zájmu.

Pokračování článku o právních aspektech očkování proti covidu-19.

Očkování je označováno jako pravděpodobné řešení stále aktuální pandemie onemocnění covid-19 a jako takové je uplatňováno také v domácím kontextu, a to v současnosti jako očkování dobrovolné. S tímto očkováním však souvisí řada právních otázek a souvislostí, přičemž předložený článek usiluje o přiblížení alespoň některých z nich.