Časový test pro krypto: Jasná pravidla, nebo daňová nejistota?

Definice “držby” a její přerušení

Základem testu je osvobození příjmu z úplatného převodu kryptoměn, pokud doba mezi nabytím a převodem přesáhla tři roky. Klíčové je tedy správně určit okamžik nabytí a úplatného převodu ukončujícího držbu. Za takový převod se považuje prodej za fiat měnu (např. koruny nebo eura), směna za jinou kryptoměnu či platba za zboží a služby. Naopak pouhý přesun kryptoměn mezi vlastními peněženkami či technická výměna tokenu (např. při aktualizaci protokolu) se za přerušení držby dle novely nepovažuje a lhůta běží dál od původního nabytí[2].

Složitější je posouzení aktivních operací. Poskytování likvidity do DeFi protokolů nebo využití kryptoměn jako zástavy pro půjčky mohou být posouzeny jako přerušení testu. Důvodem je, že kryptoměna často přestává být plně pod kontrolou původního majitele a je s ním aktivně nakládáno. Přesná hranice však může být, zejména u zajišťovacích operací, v praxi nejasná. V těchto případech zatím neexistuje jednoznačný výklad od Generálního finančního ředitelství. Ačkoliv samotné příjmy ze stakingu či lendingu podléhají zdanění dle jiných ustanovení ZDP a časový test se na ně nevztahuje, zůstává právně nejasné, zda i samotné vložení aktiva do těchto mechanismů skrze poskytovatele těchto služeb nenarušuje podmínku nepřerušené “držby” podkladového aktiva pro účely testu. V daný moment budou patrně důležitá různá specifika dané služby, zejména zda dochází k převodu nebo pouze ke správě daného objemu kryptoměn.

Výpočet lhůty a dokazování splnění testu

Jak počítat tříletou lhůtu u kryptoměn nakupovaných postupně, například metodou DCA (angl. Dollar-Cost Averaging)? Zákon pro tyto případy explicitně nestanovuje metodu ocenění (např. FIFO). Obecně se však přijímá, že poplatník si může sám zvolit, které konkrétní jednotky splňující test při prodeji uplatní. Tato flexibilita ovšem klade vysoké nároky na pečlivou a průkaznou evidenci pro případnou daňovou kontrolu.

Důkazní břemeno ohledně splnění podmínek osvobození leží plně na poplatníkovi[3]. Použity jako důkazní prostředek mohou být výpisy z burz, on-chain data (historie transakcí, prokázání vlastnictví adresy podpisem), účtenky z nákupů či smlouvy. Poplatník musí být připraven principy blockchainu a důkazy finančnímu úřadu vysvětlit. Praktickým problémem může být zánik burzy; zde pak roste význam on-chain evidence. Na pouhé čestné prohlášení či snadno upravitelný dokument spoléhat nelze, detailní a důvěryhodné záznamy jsou nezbytné.

Limity osvobození a vyloučené příjmy

Vedle časového testu lze využít alternativní hodnotový test, osvobozující roční příjmy (nikoliv zisk) z převodu krypta do 100 000 Kč. Limit platí nezávisle na době držby a posuzuje se zvlášť od cenných papírů. Testy nelze pro tentýž příjem (nad 100 000 Kč) kombinovat.[4]

I při splnění tříleté držby platí celkový roční limit 40 milionů Kč pro souhrn osvobozených příjmů z převodu kryptoměn, cenných papírů a podílů. Příjem nad limit se daní i při splnění testu, přičemž výdaje se krátí poměrně k osvobozené části příjmů.[5] Osvobozený příjem nad 5 milionů Kč podléhá oznamovací povinnosti Finančnímu úřadu.[6] Časový test se vztahuje výhradně na příjmy mimo obchodní majetek.

Naopak se neuplatní na příjmy plynoucí ze stakingu, lendingu či podobných operací, které podléhají zdanění dle jiných ustanovení ZDP. Klasifikace jako samostatná výdělečná činnost či ostatní příjem závisí na rozsahu kontroly a aktivit poplatníka.

Pokud poplatník využívá například DeFi protokoly, kde sám nastavuje podmínky půjček a aktivně spravuje prostředky, jde typicky o příjem ze samostatné výdělečné činnosti. Naproti tomu, pokud pouze aktivuje staking v peněžence nebo na burze a pravidelně dostává odměny bez dalšího zásahu, jde zpravidla o ostatní příjem. Rozlišení závisí na tom, jakou míru kontroly nad aktivem má poplatník, jak často se činnost opakuje a zda se aktivně podílí na správě, nebo pouze pasivně inkasuje výnosy. [7]

Závěr

Tříletý časový test mění český daňový pohled na kryptoměny. Jeho správná aplikace vyžaduje znalost definice držby, pravidel přerušení, limitů, a hlavně schopnost unést důkazní břemeno pečlivou evidencí v případě daňové kontroly. Ačkoliv základní rámec je stanoven, řada praktických otázek, jako posouzení DeFi operací či metody dokazování, zůstává bez detailního oficiálního výkladu. Lze tedy očekávat, že další upřesnění přinese budoucí praxe.

Tento článek obsadil 3. místo v soutěži o nejlepší článek s právním tématikou “Ukaž svou kreativitu XII.”, kterou pořádá CODEXIS Academia, ve spolupráci s redakcí právního portálu Právní prostor.cz a Svazem průmyslu a dopravy.

---

[1] Sněmovní tisk 692, 9. vol. období PSP ČR, (ST 692). Dostupný zde: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=692

[2] § 4 odst. 1 písm. zk) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZDP”).

[3] § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

[4] § 4 odst. 1 písm. zj) ZDP.

[5] § 4 odst. 3 ZDP.

[6] § 38v ZDP.

[7] § 7 ZDP (samostatná výdělečná činnost), § 10 ZDP

Zdroje:

1. Sněmovní tisk 692/0, 9. vol. období PSP ČR, (ST 692). Dostupný zde: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=692
2. § 4 odst. 1 písm. zk) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZDP”).
3. § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
4. § 4 odst. 1 písm. zj) ZDP.
5. § 4 odst. 3 ZDP.
6. § 38v ZDP.
7. § 7 ZDP (samostatná výdělečná činnost), § 10 ZDP (ostatní příjmy).