Když už firmy žádají o prodloužení lhůty daňového přiznání na poslední chvíli, pokus by neměly promarnit

Požádat správce daně o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání firma může – ale pokud žádá na poslední chvíli, tak jen jednou a bez možnosti oprav. Pokud svou žádost odůvodní vágně nebo ji nepodloží důkazy, správce daně ji zamítne. A jakmile pak firma podá přiznání po lhůtě, pokuta je nevyhnutelná. Nejvyšší správní soud teď dal jasně najevo: kdo svou žádost bere jen jako formalitu, vystavuje se zbytečnému riziku. Případu se v komentáři věnuje advokát Jakub Šotník, partner poradenské společnosti Rödl & Partner.

Podání daňového přiznání musí být učiněno v zákonem stanovené lhůtě. Pokud víte, že to nestihnete, můžete požádat o její prodloužení. Ale pozor – pokud žádost nevyužijete naplno, pak se můžete vystavit riziku pokuty.

Proč? Protože pokud žádost o prodloužení lhůty nebude dobře odůvodněná a řádně doložená, správce daně ji jednoduše zamítne. A jestliže pak přiznání podáte pozdě, následuje automaticky řízení o pokutě za opožděné podání daňového přiznání. A v tomto pozdějším řízení už není možné dodatečně napravovat, co bylo opomenuto dříve.

Dva různé postupy – ale jeden navazuje na druhý

Soudní spor, který nedávno řešil Nejvyšší správní soud, krásně ilustruje, jaký má pořadí těchto kroků význam. Nejprve podáte žádost o prodloužení lhůty – a to ještě před jejím uplynutím. Pokud správce daně žádosti nevyhoví a vy následně přiznání podáte pozdě, přichází na řadu takzvané řízení o pokutě za opožděné tvrzení daně.

A právě v tomto navazujícím řízení soud zkoumá, zda bylo rozhodnutí o neprodloužení lhůty zákonné. Avšak – a zde je zásadní bod – soud se přitom smí zabývat pouze těmi důvody a důkazy, které byly uvedeny už v původní žádosti. Dodatečné doplňování po zamítnutí žádosti již není přípustné.

Jeden pokus. Žádné přidávání

V uvedeném případu společnost ITALBASTONI.CZ žádala o prodloužení lhůty kvůli problémům svého daňového zástupce způsobeným COVID-19 a personálním změnám. Jenže žádost byla formulována velmi obecně a bez jakýchkoli důkazů. Ani na výzvu správce daně společnost nepředložila konkrétní podklady, jen znovu zopakovala předchozí tvrzení.

Když pak byla žádost zamítnuta a přiznání podáno pozdě, přišlo řízení o pokutě – a v něm už bylo pozdě cokoli doplňovat. Společnost sice konečně přiložila důkazy, ale ty již soud ani správce daně nemohli zohlednit. Nejvyšší správní soud dal správním orgánům za pravdu.

Není prostor pro „druhé kolo“

Nejvyšší správní soud potvrdil, že žádost o prodloužení lhůty je jednostupňová a jednorázová. Jakmile správce daně rozhodne, žádné dodatečné důvody ani důkazy není možné k žádosti připojit, a to ani v následném v řízení o pokutě. A opravné prostředky proti zamítavému rozhodnutí o prodloužení lhůty nejsou přípustné.

Odkládat doložení svých tvrzení s tím, že „to kdyžtak dodáme později“, je tedy zásadní omyl. Žadatel nese důkazní břemeno hned od začátku a správce daně nemá povinnost sám vyhledávat informace nebo si cokoliv ověřovat.

Praktické doporučení

Chystáte-li se žádat o prodloužení lhůty pro podání přiznání, udělejte to včas, pečlivě a s veškerými relevantními důkazy. Obecné formulace nestačí – každé tvrzení musí být doloženo. Pokud to neuděláte, správce daně vaší žádosti pravděpodobně nevyhoví. A pokud pak nestihnete přiznání podat ve lhůtě, pokuta je nevyhnutelná. Pozdější „dohánění“ už vám nepomůže – svou šanci máte jen jednu.