Evropská ochranná známka
Jak postupovat, pokud chcete ochránit svou značku i v zahraničí?
V jednom z mých posledních článků jsme se zaměřili na ochrannou známku v ČR. Jak ale vyřešit situaci, kdy potřebujete svou značku ochránit i za hranicemi?
Česká ochranná známka není pro zajištění ochrany v jiných členských státech EU dostačující. Narážíme zde na geografické omezení ochrany, takzvanou překážku teritoriality. Pokud své zboží vyvážíte například do Německa, národní známka vás před tamní konkurencí neochrání.
Aby si podnikatelé nemuseli registrovat ochrannou známku pro každý stát, kde působí, samostatně, podle místních předpisů, vznikla právě ochranná známka EU, která je upravena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie.
Cílem tohoto nařízení bylo vytvořit pro podnikatele takové prostředí, které by umožnilo využívat trh EU za stejných podmínek jako trh domácí.
Pojďme se tedy podívat na to, co znamená pojem „ochranná známka Evropské unie“ a jaké jsou rozdíly proti české ochranné známce.
Ochranná známka EU
Podle uvedeného nařízení se rozumí ochrannou známkou jakékoliv označení – slovo či slovní spojení, včetně osobních jmen nebo kresby, písmena, číslice, barvy, tvary výrobku nebo jeho obal, či zvuky, pokud jsou tato označení způsobilá rozlišit výrobky nebo služby od jiných výrobků či služeb a zároveň jasně a přesně určit předmět ochrany vyjádřený v rejstříku ochranných známek EU.
Tedy co se týče vymezení pojmu, jedná se prakticky o stejnou oblast ochrany jako u ochranné známky podle české právní úpravy (zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách).
Správní poplatek
Rozdílné (a vyšší) jsou správní poplatky za registraci evropské ochranné známky, v současné době činí správní poplatek za registraci 850 EUR, poplatek za druhou třídu výrobků a služeb 50 EUR, za každou další třídu pak 150 EUR. V této souvislosti je na místě podotknout, že pro malé a střední podnikatele existují dotační programy v oblasti práv duševního vlastnictví vč. oblasti ochranných známek, které mohou tyto náklady částečně kompenzovat. Pro srovnání, správní poplatek za registraci české ochranné známky činí 5.000 Kč a zahrnuje tři třídy výrobků a služeb, každá třída navíc je potom zpoplatněna 500 Kč navíc.
Klíčovou výhodou je jednotná povaha ochranné známky EU, která vyplývá přímo z čl. 1 Nařízení. Ta v praxi znamená, že známka má stejné účinky v celé Unii a tvoří nedělitelný celek. Nelze ji tedy zapsat, převést nebo prohlásit za neplatnou pouze pro určité státy. Veškeré právní kroky a účinky se vždy vztahují pro všechny členské země najednou. Tato jednotnost je pro podnikatele velkou výhodou, zároveň však nese riziko, že případné prohlášení ochranné známky za neplatnou v jednom státě znamená automaticky prohlášení za neplatnost ve všech státech EU.
Za jeden (byť vyšší) správní poplatek tak získáváte jedinečný právní nástroj, který vám pomůže s ochranou značky napříč celou Evropskou unií.
Registrace ochranné známky
Před podáním samotné přihlášky je třeba prověřit, zda je vůbec značka zápisu způsobilá a prověřit případné kolize. Příslušný úřad (EUIPO) nepovoluje zápis ochranných známek, které jsou příliš obecné, postrádají unikátnost (rozlišovací způsobilost), pouze popisují vlastnosti výrobků či služeb (např. jejich druh, kvalitu či původ), nebo jsou klamavé a v rozporu s veřejným pořádkem. Důležité je si uvědomit, že stačí, aby tato překážka existovala v jednom členském státě, a zápis bude zamítnut pro celou Evropskou unii.
A potom je třeba provést zatřídění pro jednotlivé třídy výrobků a služeb, ve kterých se ochrana bude uplatňovat. Stejně jako v Česku se používá Nicejské třídění. Existuje databáze Tmclass, která pomůže se správným zatříděním z předdefinovaného seznamu zboží či služeb v souladu s Nicejským tříděním.
Přihláška k registraci Evropské ochranné známky se pak podává u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, který je běžně označovaný zkratkou EUIPO.
Proti zápisu ochranné známky mohou dotčené subjekty podat námitky. A to zejména v případech, pokud je označení totožné nebo podobné s jejich již existující ochrannou známkou (ať už unijní, nebo národní) pro stejné či podobné výrobky a služby. Cílem je zabránit nebezpečí záměny u zákazníků a chránit značky, které už na trhu mají vybudované své jméno. Právě proto je naprosto zásadní provést předem důkladnou rešerši již zapsaných známek. K tomu lze využít nástroj TMview, ve kterém lze ověřit existující podobné varianty a vyhodnotit tak případná rizika.
Pro samotnou registraci existují online formuláře EUTM Easy filling (pro registrace slovní či obrazové známky s možností platby platební kartou) nebo EUTM filling (složitější registrace a možnost platby bankovním převodem).
Po kontrole přihlášky úřadem běží 3měsíční lhůta pro uplatnění námitek majitelů jiných ochranných známek. Po marném uplynutí této lhůty nebo po úspěšném vypořádání námitek úřad ochrannou známku Evropské unie registruje. Platnost ochranné známky Evropské unie je 10 let od registrace a lze ji prodloužit.
Seniorita (práva z původní ochranné známky zapsané v jednotlivém členském státě)
V případě, má-li již přihlašovatel ochrannou známku registrovanou v jednotlivém členském státě, uplatní se tzv. princip seniority. To znamená, že si ochranná známka EU zachová přednostní právo z původní členské země pro její území. I když pak v budoucnu dojde k zániku národní známky, evropská ochranná známka bude mít v tom členském státě právní účinky, jako by ta původní doposud stále platila.
Další články
Smlouva, kterou nechtěla ani jedna strana: Když za smluvní strany vyjednávají dva AI agenti
Smlouva tradičně vzniká setkáním dvou vůlí. Automatizované systémy však mohou nabídku vytvořit, upravit a přijmout bez toho, aby člověk viděl konkrétní podmínky. Co když dva AI agenti uzavřou obchod, který odpovídá jejich cílům, ale odporuje záměru obou uživatelů?
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.
Srážka se zvěří není výjimečná. Na co si dát pozor a jak postupovat po nehodě
Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.
Černá skříňka českého školství: Alokační algoritmus DiPSY ve světle GDPR a judikatury SDEU
Zavedení centrálního alokačního algoritmu do přijímacího řízení na střední školy znamenalo revoluci v obsazování volných kapacit a konec taktického podávání zápisových lístků. Kdo však o přijetí uchazeče skutečně rozhoduje?
EET 2.0 Nová elektronická evidence tržeb
Nová elektronická evidence tržeb se zavádí od 1. 1. 2027; má být jednodušší a modernější. Co všechno je potřeba vědět?




