Jakou cestou by se mělo lidstvo vydat?
Válka zůstává realitou mezinárodní politiky. Konflikty a ozbrojené střety nadále propukají a navzdory existenci mezinárodního práva válka nezmizela. Jak dlouho musí lidstvo v tomto cyklu pokračovat? Je-li konflikt nevyhnutelný, musí být válka i způsobem, jakým jej řešíme?
Deklarace míru a ukončení válek (DPCW), vyhlášená 14. března 2016, byla představena jako návrh odpovědi na tyto otázky.
HWPL a DPCW
DPCW není dokumentem zrozeným z abstraktních ideálů. Heavenly Culture, World Peace, Restoration of Light (HWPL), organizace, která ji vyhlásila, je mezinárodní mírová nevládní organizace založená za účelem ochrany životů ztracených ve válce a vybudování udržitelného mírového řádu.
Pozadí jejího založení spočívá ve válečných zkušenostech předsedy HWPL Man-hee Leeho. Jako studentský voják během korejské války zažil na vlastní kůži devastaci válkou. Přesvědčení, že cyklus opakovaného posílání mladých lidí do války musí u této generace skončit, později inspirovalo mezinárodní mírové iniciativy. Významným bodem obratu se stal Světový summit HWPL z 18. září, který se konal v Soulu v roce 2014. Na akci, které se zúčastnilo celkem 1 933 účastníků ze 152 zemí, sdíleli přítomní shodu na tom, že mezinárodní standardy jsou zapotřebí nejen k reakci na konflikty poté, co nastanou, ale také k jejich předcházení a institucionalizaci spolupráce.
Aby HWPL převedla tuto vizi do konkrétní podoby, založila v roce 2015 Mezinárodní právní mírový výbor HWPL (ILPC), složený z odborníků na mezinárodní právo z celého světa. Prostřednictvím právního přezkumu a konzultací výbor dokončil návrh DPCW, sestávající z 10 článků a 38 odstavců, který byl oficiálně vyhlášen 14. března 2016.
Standardy navržené v DPCW
DPCW stanovuje standardy pro použití síly a postupy pro mírové řešení sporů. Rovněž posiluje zásady mezinárodní spolupráce a kolektivní bezpečnosti a zároveň začleňuje občanskou společnost a uznává globálně významnou roli náboženství v rámci institucionálního rámce.
Tento dokument nepopírá stávající mezinárodní právní řád. Zaměřuje se spíše na vyjasnění již dohodnutých principů a jejich strukturování tak, aby mohly v praxi efektivně fungovat. Je významný tím, že představuje pokus posunout se za hranice řádu, který předpokládá válku jako prostředek řešení konfliktů. Otázka vznesená v DPCW je jednoduchá: i když existují konflikty, musí nutně vyústit ve válku?
Rozšiřování mezinárodní podpory
Od svého vyhlášení získala DPCW podporu mezinárodních organizací i národních parlamentů. Regionální parlamentní orgány – včetně Panafrického parlamentu (PAP), Středoamerického parlamentu (PARLACEN) a Latinskoamerického a karibského parlamentu (Parlatino) – přijaly rezoluce podporující tuto iniciativu, zatímco od občanů ve 178 zemích bylo shromážděno přibližně 900 000 vyjádření podpory.
To ukazuje, že šíření norem probíhá nejen prostřednictvím státní diplomacie, ale také skrze občanskou společnost. Realita však zůstává složitá. Mezinárodní konflikty přetrvávají a mocenská politika zůstává zakořeněna. Transformace předpokládaná v DPCW se stále odvíjí.
Za éru války: Zanechání míru jako dědictví pro budoucí generace
Lidstvo po dlouhou dobu ukončovalo konflikty válkou, kdykoliv nastaly. Vzorec určování řádu prostřednictvím převahy moci se opakoval.
Otázka vznesená v DPCW je strukturální. I když konflikty nezmizí, způsob, jakým jsou řešeny, se může změnit. Otázkou je, zda je možné vybudovat řád, který spravuje konflikty v rámci standardů a postupů, spolupráce a institucí, spíše než prostřednictvím ozbrojených střetů.
Uplynulé desetiletí bylo obdobím vznášení této otázky mezinárodnímu společenství a budování institucionálních a sociálních základů. Nadcházejícím úkolem je zajistit, aby tyto standardy fungovaly v rámci skutečného mezinárodního řádu.
Jakou cestou by se mělo lidstvo vydat?
Nikoliv cestou, kde válka zůstává prostředkem řešení konfliktů, ale cestou, která usiluje o strukturování a institucionalizaci míru.
Konflikty mohou být nevyhnutelné. Nicméně to, zda jim bude dovoleno eskalovat do války, nebo zda budou řešeny podle jiného standardu, závisí v konečném důsledku na volbě lidstva. DPCW představuje úsilí dát tomuto přechodu konkrétní institucionální rámec. Diskuse a globální expanze v uplynulém desetiletí ukázaly, že taková vize je možná.
Zůstává jedna otázka: Zakoření tyto standardy v mezinárodním řádu, nebo zůstanou jen další deklarací?
O organizacích HWPL a IPYG
HWPL (Heavenly Culture, World Peace, Restoration of Light) a IPYG (International Peace Youth Group) jsou mezinárodní neziskové organizace, které se zasazují o prosazování trvalého míru prostřednictvím mezikulturního dialogu, vzdělávání a občanské angažovanosti vedené mládeží.
Další články
Odklad AI Actu firmy uklidnil. Kvůli Shadow AI přitom porušují povinnosti už dnes
Od neděle 2. srpna se začala uplatňovat další důležitá část evropského AI Actu, která se týká transparentnosti. Firmy si sice po červnovém odkladu části pravidel oddechly, ale většina z nich stále podceňuje rizika takzvané Shadow AI. Fenoménu, kdy zaměstnanci potají využívají veřejné nástroje umělé inteligence a vkládají do nich firemní know-how či osobní údaje.
Veřejná podpora: Co potřebujete vědět, abyste byli v souladu se zákonem
Představte si, že město nebo stát chce finančně podpořit váš podnikatelský záměr, poskytnout vám dotaci na rozvoj společnosti nebo třeba zvýhodněný nájem prostor. Zní to skvěle, že? Ale pozor – právě jste vstoupili do světa veřejné podpory, který má svá přísná pravidla.
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních?
Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze Mortensen proti Dánsku, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na sociálních sítích, předchozího jednání poškozeného a reálných základů pro hodnotící úsudek.
