Kdy uveřejnění fotografií z utajené svatby celebrit porušuje jejich právo na soukromí

Jaké jsou hranice přípustného zásahu do soukromí?

Evropský soud pro lidská práva se již v roce 2014 vyjádřil k paparazzi na svatbě a definoval již etablovaná kritéria pro stanovení testu proporcionality mezi právem na soukromí a svobodou projevu a míry přípustnosti saturace zvědavosti běžných konzumentů lidských příběhů.

V případu Lillo-Stenberg a Sæther proti Norsku (stížnost č. 13258/09 ze dne 16.1.2014) byli stěžovateli známý hudebník a herečka, kteří se v roce 2005 při soukromé slavnosti vzali. Tato svatba se konala na fjordu, zhruba 100 km od hlavního města Osla. Nevěsta přijela na ostrůvek v lodičce s šesti družičkami, byla pozdravena manželem, který zpíval se svým souborem hymnu. Po obřadu vystoupali na skálu na pobřeží bosí. Bez jejich souhlasu magazín Se og Hor následně zveřejnil dvoustránkový článek o svatbě s šesti fotografiemi, na nichž byla nevěsta přijíždějící na loďce, nevěsta předávána otcem ženichovi, dále jak novomanželé přeskakují jezero na kamenech na pevninu a jak nevěsta bosá nadzvedává své šaty, aby se nenamočily.

Fotografie byly pořízeny z dvou set padesáti metrové dálky s přiblížením. Článek popisoval sňatek jako ceremoniál, který byl dojemný. V článku bylo uvedeno, že manažeři stěžovatelů upozornili časopis, že si nepřejí, aby byly snímky zveřejněny. Přestože soudy prvního a druhého stupně daly stěžovatelům za pravdu, tedy že článek a fotografie zasáhly do soukromí dvojice, Nevyšší soud žalobu zamítl s tím, že text článku ani fotografie neobsahovaly nic, co by mohlo zasáhnout do jejich pověsti. Tím, že se svatba konala na veřejnosti přístupném místě a fotografie neukazovaly osobní část svatby - tedy obřad, jednalo se o událost, která zajímala veřejnost a přivolávala pozornost veřejnosti svojí povahou. Přestože soud byl toho názoru, že článek nepřispěl k debatě o veřejném zájmu, plnil svou zábavnou funkci a byť všechny osoby jsou oprávněny k ochraně svého soukromí, nedošlo u stěžovatelů do zásahu do soukromí, neboť tato svatba nebyla plně soukromá.

Stěžovatelé se obrátili v roce 2010 na Evropský soud pro lidská práva, který rozhodl v roce 2014 v jejich neprospěch s tímto odůvodněním a principy, které lze aplikovat na analogické situace:

Aplikoval principy z rozhodnutí Von Hannover č. 2 a Axel Springer proti Německu:

1. Zda článek/fotografie přispěl k debatě o veřejném zájmu
2. Známost osoby a předmět zprávy
3. Role nebo funkce osoby a povahy jednání
4. Předchozí jednání osoby
5. Obsah, forma a rozsah zveřejnění
6. Důsledky zveřejnění
7. Okolnosti, za nichž jsou fotografie pořízeny

Soud shrnul, že veřejný zájem lze shledat i v informacích o svatbě, účastníci jsou osobami veřejně známými. Ačkoliv fotografie byly pořízené z dálky schovaným fotografem, svatba probíhala na veřejném prostranství, které bylo viditelné z okolních návrší, nadto se jednalo o turisticky vyhledávanou lokalitu. Soud tedy shrnul, že test proporcionality národními soudy byl proveden v souladu s danými principy Evropského soudu pro lidská práva, když národním soudům je ponechána míra uvážení.

Soud však také konstatoval, že svatební den je pro všechny osoby, ať už veřejně známé či běžné občany významným a jedinečným dnem, který si všichni budou celý život pamatovat. Je na rozhodnutí novomanželů, jakým způsobem se rozhodnou tento den sdílet s veřejností. Zábava – pobavení čtenářů by nemělo mít přednost před soukromím osob, zejména v takto citlivé situaci. Je tedy nutno provést test proporcionality velmi pečlivě a zvážit okolnosti a rozsah zveřejnění fotografií, povahu fotografií a kontext - vyznění celého článku.

Jaká je odpověď, kde je hranice zásahu do soukromí?

1. Fotografie ženicha či nevěsty pořízené na veřejném prostranství neporušují právo na soukromí
2. Fotografie pořízené z obřadu porušují právo na soukromí
3. Fotografie ze svatební hostiny porušují právo na soukromí

Celý text judikátu si můžete přečíst zde.

Zdroj: AK Ondřejová