Nařízení o obalech (PPWR)

Hlavním cílem nařízení je předcházení vzniku obalových odpadů. Každý stát Unie má snížit množství vyprodukovaných obalových odpadů minimálně o 5% do roku 2030[1]. K tomu má vést především minimalizace obalů, opětovná použitelnost, sběr a další zpracování obalů, včetně recyklace a kompostování.

Prevence

Nejlepší samozřejmě je, když odpad, resp. obal, vůbec nevznikne. Od r. 2030 proto budou zakázané plastové obaly na jedno použití uvedené v příloze V nařízení. Jde hlavně o některé skupinové obaly, obaly na malé množství čerstvého ovoce a zeleniny, jednorázové obaly používané při servírování jídel a nápojů v gastronomii, malé jednoporcové obaly na dochucovadla a obdobné výrobky, hotelové miniobaly pro kosmetiku a hygienu a také velmi lehké plastové nákupní tašky.

Dalším zajímavým opatřením z oblasti prevence je, že nařízení ukládá státům motivovat stravovací služby, aby za nízký servisní poplatek poskytovaly vodu z kohoutku, pokud je k dispozici. Uvidíme, jak se toho česká vláda chopí, v současnosti zde žádná motivace neexistuje a zároveň voda z kohoutku bývá často zdarma.

Minimalizace

Obaly uváděné na trh musí být navrženy tak, aby jejich hmotnost a objem byly sníženy na minimum nezbytné pro zajištění funkčnosti. Tuto zásadu stanoví i § 3 českého zákona o obalech. Nařízení výslovně zakazuje dvojité stěny, falešná dna a nadbytečné vrstvy, jejichž účelem je pouze vyvolat dojem, že výrobek má větší objem. Metodika pro výpočet a měření souladu s požadavky na zmenšení obalů bude Komisí teprve připravena[2].

Maximální povolený podíl prázdného prostoru ve skupinových či přepravních obalech má být 50 %, nejde-li o obaly opětovně použitelné. Metodika výpočtu prázdného prostoru bude také teprve připravena. Prázdným prostorem se každopádně rozumí i prostor vyplněný výplňovými materiály, jako jsou papírové proužky, vzduchové polštářky, bublinková fólie, molitanové polštářky, pěnová tělíska, dřevitá vlna, polystyren nebo granule z polystyrenové pěny. Prázdný prostor má být omezen na minimum i v samotném prodejním obale. Zde se vzduch mezi balenými potravinami a ochranné plyny za prázdný prostor nepovažují.

Opětovná použitelnost

Zákon o obalech v § 4 odst. 1 písm. c) stanoví, že každý obal musí být po použití buďto opakovaně použitelný, nebo využitelný procesem recyklace, energetického využití (spálení) nebo biologického rozkladu. Nařízení usiluje o zvýšení opětovné použitelnosti obalů a mj. stanoví kolik % obalů[3] má být opětovně použitelných. Opětovným použitím se rozumí jakýkoliv postup, kterým jsou obaly vícekrát použity pro tentýž účel.

Nařízení stanoví pro opětovně použitelné nápojové obaly možnost je vracet v prodejnách s plochou nad 100 m2. Tím poněkud zaostává za českou úpravou, která omezení prodejní plochou nezná (obaly se vrací prostě tam, kde se prodávají). Navíc česká úprava spotřebitelům zajišťuje také, že zálohované jednorázové obaly budou vykupovány po celou provozní dobu, bez omezení množství a bez vázání na nákup zboží.

Nařízení jde však dál v oblasti pohostinství. Distributoři v odvětví ubytování, stravování a pohostinství, kteří dodávají teplé nebo studené nápoje a hotové pokrmy v obalech k odnosu, musí do února 2027 zajistit systém, v rámci něhož si mohou spotřebitelé přinést k naplnění vlastní nádobu. Od února 2028 pak musí nabízet i opětovně použitelné obaly. O možnosti použít vlastní nádobu nebo požádat o opětovně použitelný obal musí informovat v místě prodeje informační tabule. Pokud se spotřebitel rozhodne využít takový obal, nesmí mu být nápoje a pokrmy nabízeny za méně výhodných podmínek.

Tam, kde lze výrobky zakoupit formou opětovného naplnění (tzv. refill), musí být spotřebitel informován o druzích nádob, které lze k naplnění použít, hygienických normách pro plnění a odpovědnosti uživatele za zdraví a bezpečnost. Distributoři s prodejní plochou nad 400 m2 se mají vynasnažit do r. 2030 vyčlenit 10% prodejní plochy na doplňovací stanice.

Sběr a další zpracování

Nařízení pracuje s tzv. rozšířenou odpovědností producenta, tj. že výrobce obalu odpovídá za celý životní cyklus jím vyráběných obalů. To prakticky znamená financovat nebo organizačně zajišťovat sběr obalů a odpadů z obalů. Podobnou koncepci má i český zákon o obalech, který počítá s tím, že tyto povinnosti výrobci plní prostřednictvím autorizované obalové společnosti (konkrétně EKO-KOM, a.s.).

Členské státy mají podle nařízení do r. 2029 zajistit sběr až 90% jednorázových plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje. Česká vláda však odmítá zavedení zálohování a tento cíl tedy pravděpodobně nesplní.

Recyklace

Všechny obaly musí být do roku 2030 alespoň částečně recyklovatelné. Minimální povolená recyklovatelnost[4] by měla být 70%. Metodiky pro posuzování recyklovatelnosti, jakož i další podrobnosti, Komise teprve připravuje[5].

Nařízení stanoví také pro jednotlivé druhy obalů minimální podíl recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu (např. 30 % u plastových nápojových lahví na jedno použití od roku 2030 a 65 % od roku 2040). Tyto podíly se mohou ještě změnit, jak bude Komise pracovat na prováděcích předpisech a stanovovat výjimky pro různé druhy obalů.

Kompostovatelnost

Od února 2028 musí být všechny čajové sáčky a samolepicí štítky nalepované na ovoce a zeleninu kompostovatelné. Nařízení rozlišuje kompostovatelnost průmyslovou a domácí kompostování. Členské státy mohou stanovit, že tyto sáčky a štítky musí být kompostovatelné i po domácku, nebo mohou stanovit povinnou kompostovatelnost i pro kávové kapsle a nákupní tašky. Česká vláda se k tomu však zřejmě nechystá.

Harmonizované štítky

Harmonizovaný štítek o složení obalu má spotřebitelům usnadnit třídění odpadů. Zatím jsou však známy pouze obrysy: tj. že štítek bude založen na piktogramech a musí být srozumitelný i osobám se zdravotním postižením. Komise do srpna teprve přijme prováděcí akty, kterými stanoví podrobnosti, tj. štítky by měly být povinné někdy od roku 2028. Z důvodu chybějící prováděcí legislativy usiluje Ministerstvo životního prostředí České republiky o další odklad.

Štítkem budou spotřebitelé informováni také o zálohování a zpětném odběru, o možnosti opětovného použití nebo kompostovatelnosti obalu. Informace z obalových štítků mají být spotřebitelům k dispozici i při prodeji online. Štítky nejsou povinné pro zdravotnické prostředky a léčivé přípravky, kde by při současné úpravě označování již nemuselo být na obalu místo pro další informace.

Harmonizovanými štítky mají být opatřeny i nádoby na odpad určené ke sběru obalových odpadů. Ani k těmto štítkům není prováděcí legislativa dosud připravena.

V neposlední řadě od srpna 2026 budou výrobci obalů muset uvádět na obalu (ideálně prostřednictvím QR kódu) také svoje identifikační údaje a komunikační prostředky, kterými je lze kontaktovat. Stejnou povinnost mají i dovozci obalů, ti ji mohou splnit také pomocí přiložených dokladů.

Závěr

Nařízení o obalech a obalových odpadech by mělo přinést především méně zbytečných obalů, srozumitelnější označování a více možností, jak nakupovat bez jednorázového odpadu. Menší a poctivěji navržené obaly, jednotné štítky usnadňující třídění, širší nabídku opětovně použitelných obalů nebo možnost použít vlastní nádobu tam, kde to dává smysl.

Vzhledem k odsunuté použitelnosti a v současnosti probíhajícím celoevropským snahám o další odklad, k nimž se připojila i Česká republika, to vypadá, že si na konkrétní, hmatatelný přínos této legislativy ještě nějakou dobu počkáme.

---

[1] Podle čl. 43 odst. 1 nařízení má být vyprodukováno obalových odpadů o 5% méně do r. 2030, o 10% méně do r. 2035 a o 15% do roku 2040, ve srovnání s produkcí odpadů v roce 2018.

[2] Z důvodu, že doposud nebyla připravena příslušná metodika, usiluje MŽP ČR o odklad

[3] Podle čl. 29 nařízení má být alespoň 40% obalů pro přepravu výrobků opětovně použitelných do roku 2030. Do roku 2040 pak 70%. Pro skupinové obaly jsou předepsaná procenta na stejné roky 10% a 25%, a pro nápojové obaly 10% a 40% (neplatí pro mléko, víno a lihoviny).

[4] Podle čl. 6 odst. 3 je recyklovatelnost obalů vyjádřena pomocí tříd recyklovatelnosti A, B, C. Podle odstavce 6 musí být od r. 2038 obaly recyklovatelné A nebo B, přičemž třída A zhruba představuje >95% recyklovatelnost, B představuje 95-80% a C je 80-70%.

[5] Z důvodu neexistence metodiky v současné době usiluje MŽP ČR o odklad požadavků na minimální recyklovatelnost