Jedná se přitom o ustanovení relativně (jednostranně) kogentní, tj. nelze se od něj smluvně odchýlit v neprospěch nájemce bytu (viz ust. § 2235 odst. 1 občanského zákoníku).
Cílem nařízení je posílit právní jistotu nájemce a pronajímatele ohledně provádění a úhrady údržby a oprav pronajatého bytu. Od účinnosti současného občanského zákoníku totiž pojmy běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu nebyly nikde definovány a záleželo tak na jejich výkladu smluvními stranami, resp. soudem v případě sporu smluvních stran o jejich výklad. Toto nařízení přitom navazuje na občanským zákoníkem zrušené nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se prováděl starý občanský zákoník z roku 1964. Odlišnost spočívá zejména ve zvýšení horního limitu nákladů na jednu drobnou opravu (náklad nesmí převyšovat 1.000,- Kč) a zvýšení horního limitu ročního součtu nákladů za drobné opravy (100,- Kč/m2 podlahové plochy bytu), které je povinen provádět a hradit nájemce. Dále je v nařízení reflektován technologický pokrok a do věcného vymezení drobných oprav tak byly doplněny opravy vyžádané novými technologiemi běžně se vyskytujícími v pronajímaných bytech.
Díky tomuto nařízení mají pronajímatelé i nájemci bytů od počátku tohoto roku jistotu, kdo z nich je povinen provádět a hradit údržbu a jednotlivé opravy bytu.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: jakub.kasl@bnt.eu
Diskuze k článku ()