COVID-19 a plnění smluvních závazků. Co dělat, když vám mimořádné opatření zrušilo zaplacenou akci?

Obecně platí, že smlouvy mají být plněny, a to, že plnění se může v některých případech stát obtížnějším na tom zpravidla nic nemění. Aktuální vývoj epidemiologické situace výskytu onemocnění COVID-19 nicméně může v některých situacích prolomit uvedené pravidlo tím, že založí tzv. podstatnou změnu vnějších okolností. V některých případech dokonce může vést i k automatickému zániku závazků ze smlouvy pro nemožnost jejich plnění.

Za podstatnou změnu okolností považuje zákon situaci, která založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr. Jinými slovy, hodnota plnění, která byla smluvními stranami nastavena v době uzavírání smlouvy, se vývojem situace dostane v době plnění do výrazné nerovnováhy.

Ve většině případů se nejspíše smluvní strany domluví na změně závazku bez dalšího. Na tyto situace pamatuje ale i občanský zákoník. Pokud dojde k popsané změně okolností, zakládá občanský zákoník v ustanovení § 1765 odst. 1 nárok znevýhodněné smluvní strany na obnovu jednání o smlouvě. Připomínáme, že předpokladem vzniku tohoto nároku je, že na sebe dotčená smluvní strana nepřevzala nebezpečí změny okolností ve smyslu odst. 2 uvedeného paragrafu.

Konkrétní situace bude vždy třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím k ustanovením příslušné smlouvy, obchodních podmínek a i k očekáváním smluvních stran, která měly v době uzavírání smlouvy.

Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě například na změně termínu konání akce, je možné obrátit se i na soud, který závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo jej zruší. Tento postup s sebou přináší též riziko, neboť v případném soudním řízení není soud vázán návrhem znevýhodněné strany.

V návaznosti na vydaná opatření je možné, že ve specifických případech nebude konkrétní akci možno konat vůbec z důvodu nemožnosti plnění. Tyto situace jsou upraveny v § 2006 a 2007 občanského zákoníku. Dojde-li k naplnění zákonných předpokladů, závazek zaniká automaticky přímo ze zákona a otevírá se tak možnost požadovat vrácení bezdůvodného obohacení po druhé smluvní straně.