Loňský rok patřil na silnicích mezi ty bezpečnější, odškodnění za nehodu je milion korun

Ačkoliv už se provoz na silnicích vrátil po covidové pauze k normálnímu stavu, počet nehod se blížil lockdownovému roku 2020. Loňský rok zaznamenal jen o 148 bouraček více. Na silnicích zemřelo 455 osob, což je o jednu více než v roce 2022, celkově se v tomto směru jednalo o druhý nejméně smutný rok za dobu, kdy se od 60. let údaje sledují. Ukazují to Statistiky nehodovosti vydávané Policií České republiky.

I tak si nehody vyžádaly více než 25 tisíc případů lehčích i vážných úrazů. „Při nezaviněné nehodě mají poškození nárok na odškodnění. To se skládá hned z několika částí – vedle bolestného jde například o ošetřovné, cestovné, kompenzaci psychické újmy a především o ztížení společenského uplatnění. Poslední položka odráží, jak moc velké mělo zranění následky na další život poškozeného. Už předloni se odškodnění vyšplhalo na částku 998 tisíc korun a této hodnoty dosahovala průměrná částka i loni,“ uvádí Tomáš Beck, expert na odškodnění z Vindicia.

Lidé se obávají soudů i byrokracie

Byť mají poškození na odškodnění právo, v praxi je jeho získání složitější. Jestliže se o kompenzaci lidé snaží po vlastní ose, přijdou si jen na třetinu toho, na co mají nárok. Zásadní je dobře zpracovat zdravotní posudek od znalce, který ovládá metodiku Nejvyššího soudu, doložit všechny potřebné dokumenty, a to ve správný čas a v odpovídajícím pořadí. „Jestliže například první zpráva od lékaře hovoří o podezření na naštípnutou kost, přičemž následné vyšetření ukáže komplikovanou zlomeninu, je důležité počkat až na finální diagnózu. Pokud pojišťovna jako první získá informaci o lehčím zranění, je složitější domoci se odškodnění za reálné, vážnější důsledky,“ říká Beck.

V cestě za odškodněním stojí i řada mýtů

Češi stále věří celé řadě nesmyslů, kvůli kterým se následně bojí o odškodnění usilovat. „Často se jedná o základní nepochopení, jakými pravidly se odškodnění řídí. Pokud spolu například bourají dva kolegové nebo kamarádky, setkáváme se s tím, že poraněný spolujezdec odmítá o kompenzaci žádat. Myslí si totiž, že by ho platil jeho blízký z vlastní kapsy. V takových případech vysvětlujeme, že právě proto je zde povinné ručení, z něhož jsou následky nehody kryty,“ tvrdí Beck. Se sedadlem spolujezdce jsou spojeny i další rozšířené omyly: lidé se domnívají, že v případě, že nehodu zaviní řidič jejich auta, nese následky celá posádka, která nemá nárok na odškodnění. I to je samozřejmě nesmysl. Komplikovanější je situace, pokud řidič bourá pod vlivem alkoholu – pokud se prokáže, že spolucestující o jeho opilosti věděli, může jim být kompenzace výrazně krácena. Rozhodně ale nejde o automatický krok, jak se mnoho lidí obává.

Vztah zraněného s viníkem bouračky nehraje roli. „Úspěšně jsme vyřešili případ motorkáře, který za velmi vážně zraněnou končetinu získal odškodnění více než 1,5 milionu. Jednalo se o součet bolestného, jeho vlastní pojistky, kompenzace ušlého výdělku a ztížení společenského uplatnění. Přitom byl na samém začátku spolupráce hodně nejistý, protože nebyl přesvědčený, že má kompenzaci vůbec právo – nehodu totiž způsobil další motorkář, kamarád, se kterými si společně vyjeli. Taková úvaha je absurdní, na odškodnění samozřejmě nárok vznikl,“ zdůrazňuje Beck.