Převzetí dluhu jako neúčinný právní úkon pro účely insolvenčního řízení

Pokud je však zahájeno insolvenční řízení na majetek prodávajícího, může být v důsledku takto sjednaného způsobu úhrady kupní ceny kupní smlouva prohlášena za neúčinný právním úkon (jednání). V takovém případě by kupující musel vydat předmět koupě do majetkové podstaty, případně zaplatit do majetkové podstaty hodnotu předmětu koupě v penězích.

Nejvyšší soud začátkem tohoto roku vydal rozsudek, ve kterém se zabýval právě situací, kdy bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že většina kupní ceny za nemovitou věc bude uhrazena převzetím dluhu prodávajícího. Po uzavření kupní smlouvy došlo k zahájení insolvenčního řízení a na majetek prodávajícího byl následně prohlášen konkurz.

V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že v důsledku stanovení úhrady kupní ceny popsaným způsobem je pro účely insolvenčního řízení předmětná kupní smlouva považována za právní úkon bez přiměřeného protiplnění dle § 240 insolvenčního zákona. Prodávající totiž dle názoru Nejvyššího soudu za převedené nemovité věci reálně neobdržel žádné protiplnění, které by bylo v rámci insolvenčního řízení zužitkovatelné k uspokojení dalších věřitelů prodávajícího.

Věřitel, jehož pohledávku převzal kupující jako nový dlužník, se na druhou stranu nemusí ničeho obávat. Skutečnost, že jeho pohledávku převzal jiný, potenciálně bonitnější, dlužník, nezakládá jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům prodávajícího ve smyslu insolvenčního zákona. Nejvyšší soud k tomu uvedl: „Takové zvýhodnění je zkoumáno ve vztahu k tomu, co ušlo z dlužníkova majetku a z „dluhu“, který smlouvou o převzetí dluhu opustil dlužníkovo jmění, ostatní věřitelé dlužníka nemohou být uspokojeni.“

Kupujícím lze tedy doporučit, aby při uzavírání kupních smluv, ve kterých je způsob úhrady kupní ceny založen na převzetí dluhu, věnovali zvýšenou pozornost ekonomické kondici svého smluvního partnera.

zdroj: bnt journal