Nahrávat či nenahrávat v lékařských ordinacích?

Ministerstvo zdravotnictví na ně přináší odpovědi v nové metodice. Svým odborným pohledem do ní přispěla i Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. Metodika je nyní v připomínkovém řízení, po jeho skončení by mohla vstoupit v platnost.

Nahrávání lékařů pacienty a jejich blízkými – téma, které vyvolává emoce i právní otázky. Je pořizování takových záznamů legální? Jak s nimi nakládat?  A obstojí jako důkaz v případě sporu? Právě na to se zaměřuje návrh nové metodiky Ministerstva zdravotnictví, který vznikl v těsné spolupráci s Kanceláří ombudsmana a dětského ombudsmana. 

Kdy a jak pořizovat a používat nahrávky?

Na základě návrhu metodiky Ministerstva zdravotnictví ombudsman přináší Desatero pro pacienty a jejich blízké:

1. Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě. Nahrávky pořizujte jen v přiměřených situacích, kdy informace nemůžete získat jinak.
2. Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta.
3. Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné.
4. Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob.
5. Uchovejte originální nahrávku, včetně data a technických údajů. 
6. Nahrávku neupravujte.
7. Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky.
8. Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit (o koho jde právě ve vašem případě, zjistíte zde)
9. Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.  
10. Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.

„Pacient je ve vztahu k lékaři obvykle tou slabší stranou. Pokud navíc nemá jinou možnost, jak prokázat ze strany zdravotníků nedostatek respektu nebo třeba nedůstojné zacházení, může si pořídit nahrávku. Souhlas k nahrávání nebude potřebovat v situaci, kdy nahrávku pořídí k ochraně svých práv. Když se rozhodne podat stížnost, může k ní nahrávku připojit,“ vysvětluje právnička Běla Vaverková, která se v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana specializuje na oblast zdravotnictví. 

A právě z tohoto úhlu na otázku vytváření záznamů nahlíží i metodika „Pořizování nahrávek zdravotníků a jejich využití při šetření stížností a ve správním řízení“. Ta mimo jiné upozorňuje, že zdravotnická zařízení nemohou nahrávání plošně zakázat, jak se to v současnosti někdy děje.

Nahrávání je totiž v některých případech zcela legitimní a může představovat jeden z mála způsobů, jak doložit průběh komunikace mezi pacientem a zdravotníky. Typicky jde o situace, kdy pacient použije mobil nebo jiné zařízení, aby zachytil konzultaci o svém zdravotním stavu. Nahrávka může sloužit také, pokud dojde na spor o průběhu lékařského poučení, nebo pokud je člověku odmítnuta lékařská péče.

Pacienti by však i v těchto případech měli upřednostnit otevřený přístup a zdravotníka o svém záměru natáčet jej předem informovat. Utajené nahrávky jsou až krajní možností. Zároveň ten, kdo nahrávku pořizuje, musí mít na paměti práva zdravotníků, ale i dalších osob, kterých by se mohla dotknout. 

Nyní metodika prochází připomínkovým řízením. To potrvá do 10. července. Pak by mohla začít sloužit správním orgánům řešícím stížnosti v oblasti zdravotnictví. Zároveň poskytne dobré vodítko i zdravotním zařízením a pacientům.