Články s tagem: pacient

Otázka prioritizace pacientů v přístupu ke zdravotní péči během pandemií infekčních nemocí, které mají specifický průběh a tím i vliv na dostupnost vzácných zdrojů ve zdravotnictví je velmi palčivým tématem. Jaké byly přístupy v České republice a v Německu během pandemie COVID-19? Jaké jsou možnosti právního zakotvení pravidel?

Při praktickém zkoumání norem zdravotnického práva může být matoucí překryv ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Občanský zákoník ve svém 9. díle v části věnované závazkům ze smluv upravuje samostatný smluvní podtyp, který je pro vztah lékaře a pacienta základní, a tím je smlouva o péči o zdraví. Jedná se v zákoně o díl relativně krátký (§ 2636–2651 občanského zákoníku), který se věnuje zejména vymezení smluvních stran, obsahu smlouvy a dále atypickým aspektům smlouvy o péči o zdraví (např. podstatným náležitostem poučení nebo nakládání se záznamy o péči).

Spory mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb patří k jedné z nejnáročnějších oblastí civilního soudnictví, a to především z důvodu jejich vysoké odborné složitosti, časté informační asymetrie mezi stranami a časté důkazní nouze na straně pacienta. Tyto okolnosti se zvláště výrazně promítají do prokazování příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením při poskytování zdravotních služeb a vzniklou újmou na zdraví, která představuje klíčový předpoklad dovození povinnosti k náhradě újmy.

Respektovat soukromí pacientů neznamená jen mít zpracovaný GDPR dokument v šanonu. V běžném provozu ordinace nebo nemocničního oddělení vzniká řada situací, kdy může být soukromí pacientů snadno narušeno. V navazujícím díle naší série se podíváme na konkrétní příklady z praxe a tipy, jak dodržet zákon a zároveň si udržet důvěru pacientů.

Jména, diagnózy, výsledky vyšetření i poznámky z rozhovoru s pacientem. To všechno jsou citlivé údaje, se kterými musí zdravotnická zařízení zacházet obzvlášť opatrně. Na co si dát pozor, aby zpracování takových údajů probíhalo správně a v souladu se zákonem?

Mnohé z nás dnes již nepřekvapí upozornění, že komunikace je monitorována. Je to většina komunikací v bankách nebo pojišťovnách, uskutečněná zejména telefonicky. Stále se však setkáváme s otázkou na nahrávání zdravotníka v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Otázka tedy zní: Může pacient použít nahrávku komunikace s personálem nemocnice, který o nahrávání nevěděl?

Pokyn Do Not Resuscitate (DNR, Neoživovat) je rozhodnutí lékaře či spolurozhodnutí více lékařů (někdy činěné v participaci s pacientem nebo rodinou pacienta neschopného komunikace) o tom, že při zástavě dechu a srdeční akce nebude indikován pokus o oživení pacienta, neboť takovou léčbu shledají za medicínsky neadekvátní, marnou – např. u starých, komorbidních pacientů nebo pacientů v terminálním stádiu nevyléčitelné nemoci. Při pokynu DNR jsou na lékaře kladeny vysoké eticko-medicínské nároky. Nabízíme alternativní – byť třeba minoritní – pohled na problematiku.

Právo na zapomenutí známe především z GDPR. Tento koncept se však rozšiřuje i do dalších oblastí. Jednou z nich je právo na zapomenutí údajů o prodělaném onkologickém onemocnění při poskytování finančních služeb.

Nejvyšší správní soud se zastal onkologického pacienta. V rozhodnutí o mimořádné úhradě léčby nařizuje Všeobecné zdravotní pojišťovně, aby znovu projednala případ úhrady léčby, kterou si pacient v mezidobí hradil sám. Zásadně se tak vymezuje vůči aktuální praxi VZP.

Bojuje za to, aby rodiče mohli být v nemocnicích jako doprovod hospitalizovaného dítěte. Zastává se pacientů, jimž pojišťovny nechtějí uhradit mimořádnou léčbu. Zaměřuje se na práva pacientů v závěru jejich života... Právo a zdravotnictví se protínají v mnoha rovinách a ve všech najdete advokátku Barboru Steinlauf. Brzy představí nový projekt, který má pomoci s právní osvětou v oblasti paliativní péče. Inspiraci nyní sbírá na stáži v USA.

Oblasti práva na poskytnutí zdravotní péče je v současné době věnována pozornost zejména z pohledu pacienta, nikoliv však z pohledu zdravotnického pracovníka.

Dne 19. března tohoto roku vyšel v Advokátním deníku a dne 25. března byl publikován rovněž na Právním prostoru článek Ondřeje Dostála o právech pacientů v době nouzového stavu za epidemie onemocněním COVID-19. Konkrétně je v článku hodnocena situace po vydání Opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 16. března 2020 o omezení plánované nemocniční péče (dále jen „Opatření“).

Ministerstvo zdravotnictví vydalo opatření, kterým se od 17. března 2020 omezuje plánovaná péče v nemocnicích, kvůli uvolnění kapacit pro COVID-19. Zdravotnictví ale slouží i pacientům s jinými nemocemi, úrazy a stavy, které mohou být mnohem nebezpečnější, než je COVID-19, zejména pokud by pacienti neměli přístup ke včasné léčbě. Ztrácejí nyní právo se léčit?

Špecifikom právnej zodpovednosti pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti je účasť značného počtu osôb, ktoré sa podieľajú na jej poskytovaní. Za poskytovanie zdravotnej starostlivosti zodpovedá celý rad osôb, pričom každá z nich zodpovedá predovšetkým za svoju vlastnú čiastkovú aktivitu, ktorú pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti vykonáva.

Tento článek se zabývá problematikou kompetence tzv. vulnerabilních osob a možnosti učinit validní informovaný souhlas. V článku je řešena nejprve teorie kompetence, která je vnímaná jako kompetence k plnění určitého úkolu (task oriented competence). Následně je rozebírána přímo kompetence pacienta k udělení informovanému souhlasu.

Zákon o zdravotnej starostlivosti v podmienkach Slovenskej republiky (z. č. 576/ 2004 z 21. októbra 2004 o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ďalej len ZoZS ) v § 2 ods. 11 stručne definuje pojem liečebný režim.

Zajistí chystaná novela včasné dodání léčivého přípravku do lékárny, ve které předložil pacient recept? Jednou ze základních povinností státu je zajistit na svém území kvalitní zdravotní péči. To znamená i dostupnost léčivých přípravků (LP) v lékárnách pro potřeby pacientů.

První manuál, s jehož pomocí mohou hájit svá práva ve zdravotnictví pacienti i zdravotníci, vydává Kancelář Ombudsmana pro zdraví.