Úroky a pravidlo ultra duplum

Oproti předchozí právní úpravě obsahuje současný Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. v platném znění) komplexnější a hlavně ucelenou úpravu úroků. Jedním ze staronových institutů obsažených v OZ je i pravidlo ultra duplum, které je upraveno v ustanovení § 1805 odst. 2: „Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží“.

Pravidlo ultra duplum, neboli také ne ultra alterum tantum má svůj původ nejenom v římském právu, ale existuje i třeba v hinduistickém právu (jako tzv. pravidlo Damdupat), součástí čínského práva je obdobné pravidlo pak již více jak tisíc let. [1] Podle předchozí úpravy obsažené v Občanském zákoníku z roku 1964 a Obchodním zákoníku nešlo jednání, kterým věřitel nechá svévolně úroky narůst na částku ve výši jistiny, postihnout. Podle OZ je ochrana dlužníku poskytnuta v případě, že se jedná o věřitele, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik, co jistina. Pak pozbývá nárok na přiznání dalších úroků soudem. Takové úroky představují jen naturální obligaci. [2] V souvislosti s pravidlem ultra duplum vzniká několik teoretických problémů. Je ustanovení § 1805 odst. 2 OZ kogentním nebo dispozitivním? Převládajícím názorem je, že se jedná o ustanovení kogentní, ale pouze v případech těch smluv, v níž vystupuje slabší smluvní strana, přičemž ve vztazích podnikatelských platí dispozitivnost tohoto ustanovení. [3]

Velmi významným rozhodnutím ve věci pravidla ultra duplum je pak rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 15. prosince 2016 ve věci Nemec vs Slovinsko, sp. zn. C-256/15. Pan Nemec uzavřel se sborem dobrovolných hasičů smlouvu, na základě které pronajal tomuto sboru cisternové vozidlo na převoz vody v období sucha. Následně se žalobou domáhal zaplacení nájemného, které bylo navýšeno o zákonný úrok. Návrh na zaplacení úroku zamítly slovinské soudy s odkazy na pravidlo ultra duplum a na příslušné ustanovení slovinského Obligačního zákona, které zakotvuje právní institut ne ultra duplum. SDEU rozhodl tak, že zakotvení pravidla ultra duplum ve vnitrostátní legislativě není porušením příslušné směrnice Evropské unie. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že pravidlo ultra duplum (ne ultra alterum tantum) nastoluje rovnováhu mezi ochranou věřitele a zatížením dlužníka neúměrným dluhem. Není tedy v rozporu s unijní legislativou, pokud narostlé, avšak nezaplacené úroky přestanou plynout, když jejich částka dosáhne výše jistiny uzavírá SDEU.

Problematické vidím sousloví „bez rozumného důvodu otálí“, které nacházíme v textu ustanovení § 1805 odst. 2 OZ, a to z důvodu jeho víceznačného výkladu. Bylo by zde vhodné určité zpřesnění. V tomto ohledu bych rád poukázal na původní znění Obecného občanského zákoníku (ABGB), který ohledně ne ultra duplum stanovil „Dal-li věřitel, dlužníka soudem neopomenuv, úrokům vzrůsti, až činí tolik, co dluh hlavní, pomine právo, žádati z kapitálu dalších úroků. Ode dne však, kterého podá žalobu, může znova úroků žádati.“ (§ 1335 ABGB). S ohledem na připravovaný Civilní řád soudní, který upomenutí dlužníka věřitelem o splacení dluhu, považuje před podáním žaloby za obligatorní úkon, bylo by vhodné i de lege ferenda uvažovat o určitém zpřesnění ustanovení § 1805 odst. 2 OZ. [4]

---

[1] Anand V. Swamy and Mandar Oak SWAMY V. Anand, OAK Mandar, Only Twice as Much: A Rule for Regulating Lenders, leden 2007

[2] Tintěra Tomáš, Petr Pavel, Základy závazkového práva, 1. díl, 2. vydání, Praha: Leges, 2020

[3] Bartušková Klára, Smlouva o úvěru se zaměřením na postavení banky jako věřitele, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2018

[4] Dobrovolná Eva, Dvořák Bohumil, Lavický Petr, Pulkrábek Zdeněk, Winterová Alena, Věcný záměr civilního řádu soudního. Právní rozhledy. Nakladatelství C.H. Beck, 2017