Jeho smyslem a účelem mělo být především posílení transparentnosti podnikatelského prostředí v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Obchodním korporacím, které podle dosavadních právních předpisů nezajistily zápis údajů o svých skutečných majitelích, tak byla uložena povinnost zapsat tyto údaje do evidence skutečných majitelů (dále jen „Evidence“) bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti ZESM.
Pro případ nesplnění předmětné povinnosti ZESM stanovuje soukromoprávní sankce zahrnující mj. zákaz vyplácení podílu na prospěchu (tj. zisku a jiných vlastních zdrojích) obchodní korporace fyzickým osobám, které nejsou uvedeny v Evidenci nebo znemožnění vyplácení podílu na prospěchu obchodním korporacím, které nemají v Evidenci zapsaného žádného skutečného majitele. Nezapsaný skutečný majitel obchodní korporace dále nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník. Nezajištění zápisu o skutečném majiteli v Evidenci je zároveň přestupkem, za který je možné uložit pokutu (tj. veřejnoprávní sankci) až do výše 500.000 Kč.
Rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů by v praxi bylo možné efektivně využít např. za účelem ověření podezření z porušování povinností při poskytování finanční podpory (dotací) či zadávání veřejných zakázek nebo odhalování střetu zájmů. K dosažení prospěšného cíle je však nezbytné takové nastavení právní úpravy, které bude orgánům veřejné moci provedení výše zmíněných činností prakticky umožňovat. Nakonec právě negativní důsledky plynoucí z neuvedení údajů o skutečných majitelích obchodní korporace v Evidenci při zadávání veřejných zakázek a poskytování dotací spočívající v jejím vyloučení ze zadávacího řízení, resp. neposkytnutí dotace, lze s největší pravděpodobností považovat za hlavní donucovací nástroj k uvedení údajů o skutečných majitelích obchodních korporací v Evidenci.
Význam, který orgány veřejné moci přikládají splnění povinnosti zápisu údajů o skutečném majiteli obchodní korporace, je zřejmý z následující případové studie, která popisuje přístup příslušných správních orgánů při vynucování této povinnosti vůči obchodní korporaci se sídlem v Praze.
Žalovaná, vůči které žalobkyně před soudem uplatňovala fiktivní pohledávku v řádu stovek milionů Kč, zaslala Městskému soudu v Praze podnět, jehož prostřednictvím upozornila na skutečnost, že žalobkyně neplní svoji zákonnou povinnost uveřejnit údaje o skutečném majiteli v Evidenci. Žalovaná se tímto postupem snažila dosáhnout zajištění splnění zákonných povinností žalobkyně vztahující se k zápisu jejího skutečného majitele. Důvodem je skutečnost, že s ohledem na fiktivní charakter pohledávky by i samotná informace o skutečném majiteli žalobkyně mohla mít vliv na další průběh soudního sporu. Identifikace skutečného majitele žalobkyně by současně vedla také k posílení právní jistoty třetích osob, které se žalobkyní mohou vstupovat do právních vztahů a být tak dalšími potenciálními oběťmi jejího nekalého jednání.
Vzhledem k uvedenému žalovaná požádala soud, aby žalobkyni vyzval k odstranění předmětné nesrovnalosti. Pro případ marného uplynutí soudem určené lhůty ke zjednání nápravy pak žalovaná navrhla, aby bylo zahájeno řízení o nesrovnalosti a současně aby byl správní orgán příslušný k projednání přestupků podle ZESM vyrozuměn o skutečnosti, že žalobkyně nezajistila zápis údajů o jejím skutečném majiteli.
Na základě podnětu Městský soud v Praze vyzval žalobkyni k odstranění nesrovnalosti spočívající v absenci jakýchkoliv údajů o jejím skutečném majiteli v Evidenci ve lhůtě 30 dnů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani po této výzvě zápis požadovaných údajů v Evidenci nezajistila, rejstříkový soud o této skutečnosti vyrozuměl úřad příslušné městské části. Ten později k žádosti o sdělení aktuálního stavu řízení uvedl, že věc byla předána Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupků dle ZESM.
Přestože MHMP obdržel oznámení přestupku již na konci listopadu loňského roku, řízení o přestupku se žalobkyní dosud stále nezahájil. Svoji nečinnost přitom odůvodnil tím, že do připomínkového řízení byl zaslán návrh obecně závazné vyhlášky, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Statut“), jehož předmětem je mj. návrh na přenesení agendy projednávání přestupků podle ZESM na úřady městských částí Praha 1 až 22 [pozn. lhůta k připomínkování návrhu končí dne 9. července 2022]. Za tohoto stavu MHMP bez dalšího rozhodl, že nebude projednávat přestupky dle předmětného zákona, neboť v případě schválení návrhu novely Statutu by se ocitl v postavení prvoinstančního správního orgánu i odvolacího orgánu. V této souvislosti MHMP toliko konstatoval, že dojde-li ke schválení navrhované úpravy, bude k projednávání tohoto oznámení přestupku věcně a místně příslušný úřad městské části, kterému bude po nabytí účinnosti novely Statutu věc předána k dalšímu řízení.
Nahlédnutím do veřejně přístupné části Evidence žalovaná posléze zjistila, že žalobkyně stále nesplnila svoji zákonnou povinnost uveřejnit údaje o skutečném majiteli. Ani více než rok od nabytí účinnosti ZESM přitom žalobkyni nebyla ze strany příslušných správních orgánů uložena jakákoliv finanční sankce.
Z přístupu správních orgánů je tedy zřejmé, že obchodní korporace se sídlem v Praze, které dosud své skutečné majitele v Evidenci neuvedly, mohou splnění této zákonné povinnosti ignorovat i nadále, aniž by se musely obávat finanční sankce, neboť činnost orgánů veřejné moci vztahující se k projednávání přestupků dle ZESM je po dobu projednávání návrhu novely Statutu zcela paralyzována. Žádnou změnu pak s největší pravděpodobností nepřinese ani novela ZESM, která bude v nejbližší době vládou předložena k jejímu projednání Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.
Povinnost uvedení skutečných majitelů obchodních korporací do Evidence dle ZESM je významná pro posílení důvěryhodnosti v obchodním styku a její porušování by nemělo být nečinně přehlíženo. Navázání obchodní spolupráce s obchodní korporací, která nesplňuje ani základní legislativní požadavky stanovené za účelem posílení transparentnosti, totiž může představovat významné riziko z hlediska možného vzniku škody z důvodu nesplnění smluvních povinností nebo uplatnění fiktivních nároků (viz případová studie výše) či z hlediska poškození reputace vyplývající ze spolupráce s obchodní společností ovládanou osobou, na kterou byly v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem uvaleny mezinárodní sankce.
Na základě výše uvedené případové studie lze shrnout, že platná a účinná právní úprava evidování skutečných majitelů neumožňuje efektivní vynucení povinnosti zápisu údajů o skutečném majiteli obchodní korporace. Po široce medializovaných obtížích orgánů veřejné moci při ověřování (ne)existence střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek a poskytování dotací se tedy jedná o další příklad nedůslednosti orgánů veřejné moci, které po implementaci požadavků vyplývajících z právních předpisů Evropské unie do českého právního řádu nejsou schopny zajistit jejich praktické naplňování a vynucování u jejich adresátů. Nezbývá tak než doufat, že po uplynutí lhůty k připomínkování výše uvedené novely Statutu dojde k jejímu rychlému schválení a že nový věcně a místně příslušný orgán veřejné moci začne svěřenou agendu bezodkladně vykonávat a přispěje tak k vynucování povinností stanovených ZESM.
Diskuze k článku ()