2 stupně Celsia, 4 stupně Fahrenheita
Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků přiznává osobám status uprchlíka z mnoha důvodů. Překročení mezinárodní hranice kvůli zhoršení stavu životního prostředí mezi nimi však chybí. Hovořit o environmentálních uprchlících by tak mohlo být zavádějící – hovořit o environmentální migraci je však nanejvýš žádoucí.
I toto téma tak zaznělo na přelomu listopadu a prosince loňského roku, kdy za neobvykle slunného počasí proběhla Klimatická konference v Paříži. Na ní se podařilo přijmout tzv. Pařížskou dohodu, která představuje závazek k omezení celosvětových emisí oxidu uhličitého. Hlavním cílem této dohody by mělo být omezení růstu globálního oteplování o 2 °C (nebo jak dle stupňů Fahrenheita na svém novém protestním albu Hopelessness zpívá transgender zpěvačka Anohni: „It´s only 4 degrees, it´s only 4 degrees.“).
Klimatické změny jsou vedle ozbrojených konfliktů a přírodních katastrof jednou z hlavních příčin tzv. environmentální migrace. Sucha, degradace půdy, desertifikace nebo stoupající hladina moří představují jen neúplný výčet důsledků klimatických změn. Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci ohrožuje změna klimatu desítky milionů lidí a dle předpovědí budou do roku 2025 např. v oblastech postihovaných velkým suchem žít až 2,4 miliardy lidí.[1]
I proto je potřeba přistupovat k problematice klimatických změn a jejich dopadů odpovědně. Přesto existuje riziko, že se k Pařížské dohodě (stejně jako tomu bylo v případě Kjótského protokolu) nakonec nepřipojí světově největší znečišťovatelé. Nelze patrně uspokojivě zodpovědět otázky, do jaké míry poskytuje ekonomický růst hlavním hráčům alibi k přehlížení ostatních nebo zda umíme už dnes dohlédnout důsledků toho, že by se Pařížská dohoda stala jen další promarněnou šancí. Vyspělé státy by nicméně neměly riskovat možnost naplnění nejčernějších scénářů, ale konečně zaujmout pevný postoj k předestřenému tématu a dát jasně najevo, že mají zájem na řešení hrozící krize.
Podobně jako na mezinárodní úrovni je však možné investovat určité úsilí i na úrovni jednotlivců, o čemž jsem se přesvědčil na základě osobní zkušenosti. Jelikož mi stipendium na výdaje související se studijním pobytem na Erasmus University Rotterdam nepokrylo ani náklady na ubytování, byl jsem nucen se během těch pěti rotterdamských měsíců naučit šetřit, kde se jen dalo. To znamenalo i dodržovat pitný režim pouze prostřednictvím kohoutkové vody. Nedá se říct, že by kvůli tomu z mého kolejního pokoje sousedé slýchávali výskání plné radosti a nadšení. To nicméně v kampusu slyšet bylo. Ale odjinud.
Ve čtvrtek 17. září bylo totiž v prostorách haly sportovního centra v kampusu Woudstein ubytováno na 200 uprchlíků.[2] Ti byli z převážné většiny tvořeni ženami a dětmi. Po strastiplných cestách pro ně bylo vlídné přijetí a nabídka vyslyšení (nikoliv výslechu!) častokrát tím nejcennějším. Na chvíli nemít strach, na okamžik si vydechnout a občerstvit se doušky čisté vody. Je to nepochybně klišé. Ale člověk si v konfrontaci s podobnými osudy skutečně začne vážit i těch obyčejných věcí, které má. Nezačnou-li si státy, jež mají tu moc, podobně vážit životního prostředí na celém světě, mohlo by se stát, že ani ještě dnes samozřejmé věci člověk brzy mít nebude.
Článek byl publikován ve spolkovém časopise FAKT na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.
[1] Mezinárodní organizace pro migraci. 2015. Klimatická změna a migrace. Praha: UNIC
(http://www.osn.cz/klimaticka-zmena-a-migrace/).
[2] Erasmus University Rotterdam. 2015. Refugees hosted in the Erasmus Sport Facilities. Rotterdam: EUR
Další články
Odklad AI Actu firmy uklidnil. Kvůli Shadow AI přitom porušují povinnosti už dnes
Od neděle 2. srpna se začala uplatňovat další důležitá část evropského AI Actu, která se týká transparentnosti. Firmy si sice po červnovém odkladu části pravidel oddechly, ale většina z nich stále podceňuje rizika takzvané Shadow AI. Fenoménu, kdy zaměstnanci potají využívají veřejné nástroje umělé inteligence a vkládají do nich firemní know-how či osobní údaje.
Veřejná podpora: Co potřebujete vědět, abyste byli v souladu se zákonem
Představte si, že město nebo stát chce finančně podpořit váš podnikatelský záměr, poskytnout vám dotaci na rozvoj společnosti nebo třeba zvýhodněný nájem prostor. Zní to skvěle, že? Ale pozor – právě jste vstoupili do světa veřejné podpory, který má svá přísná pravidla.
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních?
Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze Mortensen proti Dánsku, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na sociálních sítích, předchozího jednání poškozeného a reálných základů pro hodnotící úsudek.
