Chystaná implementace DSM směrnice aneb čl. 17 po Česku

Ministerstvo kultury začátkem listopadu předložilo k připomínkovému řízení novelu autorského zákona a občanského zákoníku, kterou se zapracovávají směrnice Evropského parlamenty a Rady (EU) 2019/790, o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789.

Vítek Švejdaadvokátní koncipient, Šetina, Komendová & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Konkrétně se jedná o směrnici Evropského parlamenty a Rady (EU) 2019/790, o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu (dále jen „DSM směrnice“) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů.

Přinášenými změnami, jejichž účinnost se plánuje na 7. 6. 2021 (tedy na poslední možný den k provedení transpozice), se má dosáhnout zejména (a) zlepšení dostupnosti autorskoprávně chráněného obsahu; (b) dosažení dobře fungujícího trhu pro autorskoprávně chráněný obsah; (c) zlepšení postupů poskytování licencí a (d) přizpůsobení výjimek z výlučných autorských práv potřebám vědy a výzkumu, digitálního vzdělávání a digitalizace a uchovávání kulturního dědictví. V tomto článku se podíváme zejména na transpozici diskutovaného čl. 17 DSM směrnice a některé další změny, které budou na základě DSM směrnice zavedeny.

Článek 17

V uplynulých letech upoutal pozornost odborné i laické veřejnosti zejména článek 17 DSM směrnice (dříve čl. 13), který upravuje užití autorských děl poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online. Tento článek představuje speciální úpravu odpovědnosti poskytovatelů těchto služeb za neoprávněná sdělení nebo zpřístupnění děl chráněných autorským právem oproti bezpečnému přístavu ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (resp. zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti), která se na poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online nepoužije. Aby se poskytovatel služeb pro sdílení obsahu online zbavil odpovědnosti za neoprávněná sdělení či zpřístupnění, musí prokázat, že (a) vynaložil veškeré úsilí k získání svolení od nositelů práv, (b) v souladu s vysokými odvětvovými standardy odborné péče vynaložil veškeré úsilí k zajištění nedostupnosti konkrétních děl, o nichž mu nositelé práv poskytli relevantní a nezbytné informace a (c) po obdržení odůvodněného oznámení od nositelů práv znemožní přístup k oznámeným dílům (notice‑takedown). Mimo to zavádí čl. 17 povinnost poskytovatelům služeb pro sdílení obsahu online zavést mechanismy pro vyřizování stížností, jejichž rozhodnutí musí podléhat přezkumu člověkem.

Za účelem přenesení článku 17 budou do autorského zákona, hlavy I, vloženy nové oddíly 6 a 7 (§ 46 až § 51). Při vymezení „poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online“ zvolil český zákonodárce minimalistickou variantu transpozice a rozhodl se tuto zkratku nevyjasnit nad rámec směrnice, aby neohrozil její harmonizační účinek. Důvodová zpráva k novele uvádí, že tento pojem může přinést řadu výkladových problémů, nicméně autonomní výklad a sjednocení bude muset provést až SDEU. Poskytovatelem služeb pro sdílení obsahu online se tak rozumí poskytovatel služeb informační společnosti, jejímž hlavním účelem nebo jedním z hlavních účelů je ukládat velký počet děl nahrávaných jejím uživatelem a sdělovat je veřejnosti. Jako konkrétní příklady jsou uvedeny služby poskytující audiovizuální obsah na vyžádání (Voyo.cz, iPrima.cz, O2 TV), online periodika (iHned.cz, iDNES.cz), obrazový obsah (fotobanky) či e-knihy a audioknihy.

Stejně tak byla zvolena minimalistická varianta při transpozici úpravy povinností a odpovědnostního režimu, pojmy „vysoké odvětvové standardy odborné péče“, „relevantní a nezbytné informace“ či „dostatečně odůvodněné oznámení“ tak nejsou v předkládaná novele blíže upřesněny (srov. § 47 připravovaného znění AZ). Jejich výklad bude ve velké míře záležet na pokynech Komise pro uplatňování čl. 17 na základě pověření v čl. 17 odst. 10 DSM směrnice, které mají odrážet výsledek dialogu zúčastněných stran[1] konaných v průběhu tohoto roku. Návrh těchto pokynů[2] byl zveřejněn koncem července k připomínkám, jeho finální znění by mělo být známo do konce roku 2020. Pokyny nebudou právně závazným dokumentem, nicméně by měly být vodítkem pro členské státy, jak má být uvedená úprava interpretována a aplikována v praxi (včetně praxe soudní).

Výjimky z výlučných autorských práv

Novela autorského zákona zavádí či upravuje zákonné licence k užití díla chráněného autorským právem, a to zejména pro potřeby vědy a výzkumu, digitálního vzdělávání a uchovávání kulturního dědictví. Jedná se o (a) oprávnění vzdělávacích zařízení dle § 31a užít digitální dílo výlučně pro účely vyučování, a to v rámci jakéhokoliv elektronického prostředí přístupného pouze žákům a vyučujícím; (b) oprávnění institucí kulturního dědictví rozmnožovat a sdělovat díla nedostupná na trhu[3], avšak nikoliv za obchodními účely; (c) úpravu licence dle § 38g, dle které do autorského práva nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury, parodie a nově pastiše.[4]

Autorský zákon bude dále nově obsahovat definici vytěžování textů a dat (data miningu), obecnou licenci ke zhotovení rozmnoženiny díla za účelem vytěžování a licenci pro výzkumné instituce a instituce kulturního dědictví ke zhotovení rozmnoženiny za účelem vytěžování. Zvláštní licence bude na rozdíl od obecné umožňovat vědeckým institucím a institucím kulturního dědictví uchovat takové rozmnoženiny i po dobu, která není nezbytná pro účely vytěžování.

Další opatření k dosažení řádně fungujícího trhu v oblasti autorského práva

Novým § 87b bude dále implementován čl. 15 DSM směrnice, kterým se zavádí ochrana tiskových publikací v souvislosti s užitím online. Tato úprava reaguje na stále širší dostupnost tiskových publikací na internetu a přechod spotřebitelů od tištěných periodik k online obsahu. Je tak představeno nové právo související s právem autorským, a to právo vydavatelů tiskových publikací na rozmnožování a zpřístupňování předmětu ochrany ze strany poskytovatelů služeb informační společnosti. Doba ochrany je stanovena na 2 roky od zveřejnění tiskové publikace, přičemž ochrana se nevztahuje na vložení hypertextových odkazů a na užití jednotlivých slov nebo velmi krátkých úryvků z tiskových publikací. Navzdory tomu, že jedním z důvodů této nové úpravy je užívání děl internetovými vyhledávači či agregátory zpráv (Facebook Newsfeed, Google News…), se zákonodárce nevyjádřil k pojmu velmi krátké úryvky tiskových publikací právě ve vztahu k těmto službám, interpretace a aplikace v praxi tak bude muset s největší pravděpodobností opět počkat na výklad SDEU.

Konečně obsahuje DSM směrnice opatření k zajištění transparentnosti a vyvážených smluvních vztahů, která jsou zohledněna úpravou občanského zákoníku. Povinnost členských států zajistit nárok na vhodnou a přiměřenou odměnu při poskytování licencí byla zapracována novým zněním § 2374, dle kterého by měla odměna odpovídat skutečné nebo potenciální ekonomické hodnotě poskytnuté licence, přičemž paušální platba (buy-out) by měla být uplatněna jen v odůvodněných případech. Kromě toho je upravena tzv. best-sellerová odměna,[5] kdy nově se vztahuje nejen na paušálně sjednanou odměnu, ale i na odměnu sjednanou podílově. Dále je zavedena informační povinnost nabyvatele licence, dle které je nabyvatel povinen poskytnout autorovi pravidelně aktuální, relevantní a úplné informace o užití díla.

Závěr

Očekáváná novela autorského zákona transponující DSM směrnici přináší do českého právního řádu řadu nových institutů a úpravu některých stávajících, přičemž slibuje zlepšit dostupnost autorských děl a současně stanovit vysoký standard jejich autorskoprávní ochrany. Neurčitostí některých (zásadních) ustanovení ovšem limituje aplikovatelnost nových institutů (čl. 17, ochrana tiskových publikací v online prostředí) a přináší nejistotu do řad poskytovatelů služeb informační společnosti, poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online a nositelů autorských práv. Novele se tak nepodařilo vyvrátit obavy z přílišné limitace dostupnosti autorských děl online (přísné obsahové filtry, omezení funkce agregátorů zpráv a vyhledávačů), ke které mohou poskytovatelé přistoupit při smýšlení better safe than sorry.


[1] Tzv. Stakeholder Dialogue zahrnující zástupce poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online, nositelů práv a Komise.

[2] Targeted consultation addressed to the participants to the stakeholder dialogue on Article 17 of the Directive on Copyright in the Digital Single Market dostupné na https://www.communia-association.org/wp-content/uploads/2020/11/200727EU-targetted_consultation_art17shd.pdf

[3] Za nedostupné na trhu se považuje dílo podle § 2, pokud lze poté, co bylo vynaloženo přiměřené úsilí ke zjištění jeho dostupnosti veřejnosti, v dobré víře předpokládat, že není dostupné veřejnosti v běžné obchodní síti.

[4] Literární, hudební nebo výtvarné dílo napodobující techniku, styl jiného díla.

[5] Pro případy, kdy se ekonomická hodnota práv ukáže jako výrazně vyšší, než se původně odhadovalo a původně dohodnutá licenční odměna je zjevně neúměrně nízká.

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři