Podmínky pro převod domény podle UDRP Policy

Jedná se o základní přehled, jehož jednotlivé body budou představeny v následujících příspěvcích. Pravidla pro alternativní řešení sporů o generická doménová jména (dále jen zkratka „UDRP“ která označuje pravidla zakotvená sdružením ICANN jako Uniform Dispute Resolution Policy) se v některých aspektech liší od pravidel alternativního řešení sporů o doménová jména .CZ a .EU (o těch budu pojednávat v samostatných příspěvcích).

Spory o generická doménová jména jsou světově nejrozšířenější, většinu sporů tvoří doménová jména s koncovkou .com,[1] ale spory se vedou o celou řadu dalších koncovek, například .info, .net, .org, v poslední době i například o domény .sucks.

Doménové alternativní řešení sporů má za cíl urychlit spory, jejichž obsahem je jasné zneužití označení chráněného ochrannou známkou (trademark) při registraci a užívání doménového jména. V UDRP se neřeší obchodní spory, ani spory o samotné ochranné známky.[2] Navrhovatel prokazuje své právo k ochranné známce, pokud ho neprokáže, nemůže být ve sporu úspěšný (viz dále). Jako příklad zneužití chráněného názvu lze uvést registraci doménového jména g00gle.com – tedy použití dvou nul místo písmen oo. Pokud název napíšeme v kapitálních písmenech, je rozdíl téměř neroznatelný (G00GLE.COM). Držitel takové domény pak může využívat omylu uživatelů internetu a na stránce g00gle.com provozovat placenou reklamu, podvodně vylákávat přihlašovací údaje uživatelů, nebo třeba může nabízet stránku k odkoupení společnosti Google za vysoké sumy. Přesně pro řešení takových případů zakotvil ICANN UDRP.

Návrh podle UDRP musí obsahovat základní náležitosti:

• Označení doménového jména (v jednom řízení může být i více doménových jmen – tzv. konsolidace);
• Označení navrhovatele (i více navrhovatelů – například mateřská společnost a dceřinka);
• Označení odpůrce (ten je často skrytý – WhoIs záznamy[3] obsahují často tzv. privacy shield, takže běžný uživatel internetu nevidí, kdo doménové jméno registroval. Největší rozmach privacy shieldů přišel s účinností GDPR). Navrhovatel může ale podat i tzv. doe complaint (odpůrce neuvede, informace o něm si po zahájení sporu vyžádá přímo administrativní centrum – Registrátor domény je povinen informace poskytnout) – to je velká výhoda UDRP oproti běžnému civilnímu soudnímu procesu o doménové jméno.
• Výběr Mutual jurisdiction (vzájemné pravomoci) – Navrhovatel se zaváže řešit případné následující soudní spory o doménové jméno v jurisdikci Registrátora nebo Držitele domény. Význam má často ale i registrační smlouva o doménové jméno.
• Další prohlášení, které UDRP Rules vyžadují
• Argumenty a důkazy, které podporují nárok na doménové jméno. Tyto argumenty se rozdělují do tzv. three-part testu (tedy tříbodového testu).

Tříbodový test

1. Práva k názvu

Doménové jméno je identické, nebo zaměnitelné (confusingly similar) s ochrannou známkou, (nebo servisní známkou[4]) navrhovatele.

Navrhovatel tedy musí prokázat:

• Práva k ochranné známce (lze ovšem za splnění judikaturou vybudovaných kritérií prokázat práva i k nezapsané ochranné známce – tzv. common law trademark);
• Že je doménové jméno identické s takovou ochranou známkou. Identické je v případě použití celého slova ochranné známky do názvu doménového jména (např. slovo facebook). Držitelé často registrují identické doménové jméno s jinými koncovkami (např. facebook.org), nebo za chráněný název připojí např. číslovku (facebook1.com). Případě využijí samotné koncovky doménového jména (face.book);
• NEBO
• Že je doménové jméno zaměnitelné s ochrannou známkou – UDRP vyžaduje, aby byla zaměnitelnost pro uživatele internetu matoucí (viz předchozí příklad s názvem g00gle.com).

Pro posuzování identity či zaměnitelnosti se ke koncovce doménového jména zpravidla nepřihlíží (význam může mít u naznačeného případu face.book).

2. Práva k užívání

Držitel nemá práva či oprávněné zájmy k drženému doménovému jménu.

Navrhovatel zpravidla postupuje v souladu s UDRP a předloží základní důkazy o tom, že současné využívání doménového jména není oprávněné (např. neaktivní stránka, stránka obsahuje reklamu s odměnou za proklik, jedná se o phishing, nebo snahu prodávat padělané zboží Navrhovatele apod.).

Odpůrce se pak může bránit předložením důkazů o tom, že má práva k takovému označení (trademark, nebo nezapsaná práva), že stránku využívá řádně, nebo jí má v plánu využívat v budoucnu.

V této oblasti je celá řada zajímavé judikatury, otázkou je například postavení tzv. domainers, tedy obchodníků s doménovými jmény, kteří si domény registrují (nebo již nakupují) za účelem je dále prodávat (neprovozují tedy webové stránky s aktivním obsahem, často stránku poskytnou registrátorovi, který na ně umístí právě odkazy na reklamy na proklik (tzv. pay-per-click links).

3. Dobrá víra

Doménové jméno bylo registrováno a je používané ve zlé víře.

Navrhoval opět musí stanovit základní argumenty, proč je doménové jméno používáno ve zlé víře a proč i registrace proběhla ve zlé víře (například odpůrce si už v době registrace byl vědom významu navrhovatele, měl v úmyslu vyvolat s ním záměnu).

Odpůrce se pak naopak může bránit svou dobrou vírou, jak při registraci, tak při současném používání doménového jména.

V bodech B a C má navrhovatel často těžké postavení (může prokázat pouze okolnosti, které jsou mu známé z internetového vyhledávání apod.). Proto judikatura stanovila, že navrhovatel musí přinést alespoň tzv. prima facie case (ze základních údajů je evidentní naplnění tříbodového testu, navrhovatel představí ty dokumenty, které mohl dohledat). Je právem odpůrce, aby se proti návrhu ohradil. Pokud toto právo nevyužije, panel v drtivé většině případů (pokud navrhovatel dostatečně předvede argumenty pro všechny tři výše zmíněné body) přizná úspěch v řízení navrhovateli.

---

[1] Podrobné statistiky zveřejňují jednotliví poskytovatelé ADR služeb, nebo například server GIGA.LAW ve čtvrtletní publikaci Domain Dispute Digest. Viz: https://giga.law/digest

[2] Judikatura v UDRP již vymezila tzv. „scope of UDRP“ – tedy rozsah, ve kterém lze tento typ řízení použít. V jednom z následujících článků rozeberu případovou studii na toto téma.

[3] Databáze, která slouží k evidenci údajů o majitelích doménových jmen, např: https://who.is/

[4] Servisní známka je označení, které se užívá ve Spojených státech (a dalších zemích) a označuje ochrannou známku pro služby (trademark je pro produkty).