Povinné testování zaměstnanců v ČR vyvolává otázky
Povinné testování zaměstnanců na pracovišti probíhá již více než 2 měsíce. I přesto se objevují některé sporné otázky s testováním související.
Povinné testování zaměstnanců při výkonu práce na pracovišti zaměstnavatele již probíhá více než měsíc, i přesto se však objevují některé sporné otázky s testováním související. V tomto příspěvku bychom se chtěli zaměřit právě na tyto sporné otázky.
Zajistit testování zaměstnanců je primárně povinností zaměstnavatele. Alternativou k samotestování na pracovišti je, že zaměstnavatel se domluví se svým tzv. poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo jiným zdravotním zařízením, které testování provádí, že k němu bude posílat své zaměstnance na testování. V takovém případě je testování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Není však možné zaměstnancům uložit povinnost, aby si sami hledali příslušné testovací místo. Na druhou stranu, pokud zaměstnanec odmítne testování ve firmě a místo toho si sám dobrovolně přinese potvrzení o provedeném testu, měl by to zaměstnavatel akceptovat.
V případech testování mimo pracoviště vyvstává otázka, zda se doba strávená při testování započítává či nezapočítává do pracovní doby. Dle převažujícího výkladu se jedná o překážku v práci na straně zaměstnance, při které zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, to ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) zákoníku práce a bodu 2 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. (jako vyšetření související s výkonem práce v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy).
Překvapivě spornou otázkou je, jaké má dopady případné odmítnutí testování ze strany zaměstnance. Dle názoru ministerstva práce a sociálních věcí se jedná o tzv. překážku v práci na straně zaměstnance, při které zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy. Dle našeho názoru by se však mělo jednat o porušení povinnosti zaměstnance včetně možnosti zaměstnavatele z toho vyvozovat příslušné důsledky, zejména možnost písemně zaměstnance upozornit na porušování povinností a na možnost výpovědi v případě opakovaného porušení.
Bude-li výsledek antigenního testu zaměstnance na základě samotestování na pracovišti pozitivní, musí zaměstnanec bezokladně upozornit svého zaměstnavatele a svého ošetřujícího lékaře (popř. poskytovatele pracovnělékařských služeb, pokud tak určí zaměstnavatel) a opustit pracoviště. V této souvislosti je třeba upozornit na stanovisko MPSV, dle kterého je doba mezi pozitivním antigenním testem a následným PCR testem, opět považována za překážku v práci na straně zaměstnance, při které zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Dle našeho názoru tato skutečnost ze stávajích právních přepisů jednoznačně nevyplývá.
S ohledem na stávající situaci se nedá očekávat, že testování zaměstnanců na pracovištích brzy skončí. Naopak je možné, že názory na některé sporné otázky se sjednotí a nové nejasnosti vyvstanou.
Zdroj: bnt journal
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.




