Zastřené agenturní zaměstnávání zas a znovu
Zastřeným agenturním zaměstnáváním resp. zastřeným zprostředkováním zaměstnání ve smyslu § 5 zákona o zaměstnanosti („ZoZ“) se rozumí činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) ZoZ.
Těmito podmínkami je zejména držení platného povolení k agenturnímu zaměstnávání vydané Generálním ředitelstvím inspekce práce. Předpokladem pro získání tohoto povolení je mj. zajištění vhodného odpovědného zástupce (na kterého zákon klade poměrně přísné nároky), složení kauce ve výši 500.000,- Kč a zajištění pojištění v zákonem stanovené výši. K dnešnímu dni je v evidenci agentur práce, které jsou oprávněny k zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele (jiné právnické nebo fyzické osoby), evidováno zhruba 1100 subjektů.
Řádným způsobem agenturního zaměstnávání je model, kdy agentura práce s platným povolením na základě dohody o dočasném přidělení ve smyslu § 308 zákoníku práce přidělí svého vlastního zaměstnance k výkonu práce u uživatele. Agentura práce pak ve vztahu k přidělenému zaměstnanci nadále vystupuje v pozici zaměstnavatele a nese vůči němu veškerá práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu. Za výkon práce přiděleného zaměstnance pak uživatel agentuře hradí odměnu, která mj. pokryje mzdové náklady tohoto zaměstnance. V praxi se nicméně dlouhodobě objevují snahy některých subjektů obcházet poměrně přísné podmínky stanovené zákonem na agentury práce a výše uvedený a zákonem předpokládaný model přidělování zaměstnanců není dodržován. Jde zejména o případy, kdy některé subjekty nabízí činnost svých zaměstnanců na základě smluv o dílo, příkazních smluv, nebo tzv. nepojmenovaných (inominátních) smluv s tím, že se minimálně navenek tváří tak, že jde o komplexní dodávku služeb, které dodavatel pro uživatele zajišťuje na svou odpovědnost, tedy že jde fakticky o legální outsourcing určitých služeb. Při bližším posouzení obsahu poskytovaných služeb však vyplývá, že fakticky jde o přidělování dílčích zaměstnanců, kteří u uživatele vykonávají činnost, dle aktuálních potřeb a pokynů tohoto uživatele.
Zastřené agenturní zaměstnávání je inspektoráty práce přitom vždy posuzováno dle faktického stavu nikoliv dle popisu ve smlouvě. Podstatným pro zhodnocení znaků zastřeného zaměstnávání a odlišení od provedení díla či poskytování služeb (legálního outsourcingu) je zejména posouzení skutečného zachování nezávislosti, samostatnosti a odpovědnosti dodavatele za výsledek jeho činnosti. Při posuzování charakteru poskytovaného plnění pak inspektoráty zpravidla provádějí komplexní šetření na místě v rámci, kterého hodnotí dílčí aspekty smluvního vztahu mezi objednatelem a dodavatelem. Těmi jsou zejména hledisko stanovení výsledku činnosti, místo výkonu činnosti, způsob zadávání a kontroly pracovních úkolů, evidence odpracované doby, využívání pracovních pomůcek nebo spolupráce mezi dodavatelem přidělenými zaměstnanci a kmenovými zaměstnanci odběratele.
Porušení podmínek agenturního zaměstnávání je přestupek, za který zúčastněným subjektům hrozí uložení sankce v řádech milionů korun. Zatímco do loňského roku vysoké sankce hrozily pouze „falešným“ agenturám práce. Od srpna 2021 nově hrozí sankce v řádech milionů i uživatelům, kteří výkon zastřeného zaměstnávání umožní tím, že využijí pracovní sílu těchto falešných agentur. Mnozí podnikatelé si této skutečnosti bohužel stále nejsou vědomi a k využití těchto „falešných“ agentur často nesprávně přistupují např. i z obavy, aby se sami vyhnuli tzv. schwarzsystému při výkonu přidělené práce osobami samostatně výdělečně činnými. V některých případech si podnikatelé případně uvědomují, že jejich smluvní partner není držitelem potřebného oprávnění, ale nesprávně se spoléhají na to, že riziko sankce nese pouze tento subjekt (falešná agentura). Výše sankce ve vztahu k uživateli přitom může činit až 5 milionu korun v případě uživatele fyzické osoby a až 10 milionu v případech právnických osob, u právnické osoby však minimálně 50.000,- Kč.
S ohledem na uvedené nezbývá než doporučit, aby podnikatelé při zajišťování pracovní síly pro svou činnost zvlášť zvažovali, se kterými subjekty vstoupí do smluvního vztahu a v případě využití tzv. outsourcingu důkladně zhodnotili nastavení smluvního vztahu, tak aby nemohl být kontrolními orgány posouzen jako zastřené agenturní zaměstnávání.
Další články
Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety
Aktuální válečný konflikt na blízkém východě se negativně projevuje také na dostupnosti ropných produktů, což samozřejmě negativně ovlivňuje jejich cenu na světových trzích. To se týká rovněž leteckého paliva, v důsledku čehož začínají letečtí dopravci upozorňovat na možnost zavádění opatření spočívajících například také v rušení plánovaných letů v následujících měsících. Budou mít poté cestující, kteří již mají letenku zakoupenu a jejich let jim dopravce následně zruší, nárok na odškodnění? A pokud ano, za jakých okolností? A co v případě, není-li let zrušen, ale zpožděn?
Co přináší nové jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele
Jedno hlášení místo několika. Nový systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele má zjednodušit administrativu zaměstnavatelů, ale přináší i nové povinnosti a rizika.
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.




