To nemusí mít úplný vliv na vaše životy, ale na životy ruských okupantů, které likvidují ukrajinské, původně civilní drony, už to vliv naštěstí má. Ze všech aktuálních oblastí inovací budu ale dnes mluvit o informačních technologiích. Většina věcí, které řeknu, vám bude intuitivně známá. Zkusím je ale dát do logického řetězce a nakonec vysvětlím, co s tím může, dělá a mělo by dělat právo.
Informační revoluce a problém skladování dat
Jako lidstvo máme za sebou několik informačních revolucí. Základní problém, se kterým se lidstvo potýkalo, bylo skladování informací, což samozřejmě dvojnásob platí pro právníky. Pokud formulujete nějaké pravidlo, potřebujete to pravidlo nějakým způsobem zaznamenat, tedy „skladovat“, aby se uchovávat pro šíření. Pravidlo je efektivní pouze tehdy, pokud je obecně známé, tzn. uskladnili jste ho nějakou formou, což napoprvé jste udělali tím, že jste ho někomu řekli. Náčelník v kmeni verbálně řekl: „Toto je moje vůle, takové to bude pravidlo, dodržujte ho.“ A musíte ho tedy někomu říct a následně taky verbálně přenášet, což samozřejmě nese vysoké riziko zkreslení. Dneska třeba ve Finsku v mateřské školce vysvětlují dětem, jakým způsobem vzniká misinformace či záměrná dezinformace tím, že hrají tichou poštu a v rámci toho si ukazují, jak se informace může zkazit sama ale také jak ji můžete naopak transformovat a zneužít záměrně špatným předáním. Verbální přenos informací je zneužitelný drahý, neefektivní a má obrovskou chybovost.
Informační revoluce ve formě písma umožní skladovat informaci v původním ověřitelném znění. Samozřejmě přepisováním a šířením tam může být nějaká chybovost, ale zdaleka ne taková jako u verbálního předávání. Takže uskladnění informací písmem vedlo k tomu, že ta informace byla podstatně kvalitnější a déle skladovatelná. Ovšem bylo to extrémně drahé, protože jste potřebovali specialistu. Nejdražší otroci byli ti, kteří uměli psát, a tento specialista pro vás musel odvést v zásadě srovnatelně drahou práci, jako třeba dělají IT specialisté, když pro vás skladují, distribuují nebo zabezpečují informační síť.
Uděláme obrovský skok a jsme v půlce 15. století a najednou jste to písmo dokázali překlopit do tiskařského stroje. V ten okamžik informaci nejenom že skladujete, ale i řádově levněji šíříte. O řád, někdy o dva řády níž poklesla cena šíření. A tím, že ji vydáváte knižně, tak najednou můžete obrovské množství informací poměrně velmi levně šířit mezi velké množství lidí. Což fakticky umožňuje obrovsky rychlý nástup inovací. Nástup renesance je přímo spojen právě s knihtiskem. Rychlý nástup vědy, šíření informací a dalších a dalších inovací byl dán právě tím, že jsme vynalezli levný, rychlý, efektivní způsob ukládání a šíření informace.
A uděláme další skok, dalších přes 500 let, a podíváme se, co se nám stalo teď. Nástupem internetu došlo sice k fakticky neomezenému a obrovskému šíření informací o mnoho řádů rychlejšímu než předtím s knihtiskem a naprosto nesrovnatelné s ručním přepisováním, ale poprvé v historii informaci ukládáte a šíříte téměř zadarmo. V mnoha případech úplně zadarmo.
To má obrovské dopady do lidské společnosti nejenom v tom, že vám to zásadním způsobem mění fungování nejen v oblasti práva. Dejme si konkrétní příklad v oblasti a vynucování nějakých pravidel. Verbální trestné činy jsou v zásadě obtížně stíhatelné a řešitelné v reálném světě – ale v momentě, kdy jejich množství naroste o dva, o tři, a více řádů, tak už s tím nemůžete dělat prakticky vůbec nic. Systém založený na reálném světě vám nebude fungovat v prostředí mnohonásobného nárůstu, kdy ho fakticky nikdo nerespektuje. Ještě se k tomu vrátím.
Základní problém ale spočívá v tom, že to, že informace jste buď verbálně, písemně, či knihtiskem šířili s nějakým nákladem. Vámi vynaložené prostředky byly kvantitativním korektivem, že se vám do veřejné debaty nevylil ten největší hnůj, který jinak pochopitelně v lidské společnosti existuje na úrovni, řekněme, běžných pomluv, klepů a podobně. Antropologové by vám řekli, že klepy mají někdy dokonce svou pozitivní funkci, je to určitý způsob korektivu chování malých společenských celků, ale rozhodně to není něco, na čem byste chtěli třeba postavit vnímání reality. A problém v současném informačním prostředí spočívá v tom, že drtivá většina lidské komunikace, a dokonce i prožívání, se vám přesouvá do internetového prostředí. Dokonalým příkladem jsou sociální sítě.
Sociální sítě: produkt, nikoli služba
Jak fungují sociální sítě? No, rozhodně to není běžná služba. Ačkoliv je tak fakticky všichni využíváme a konzumujeme, je to primárně byznysový projekt, který slouží k tomu, aby poskytovatel sociální sítě vydělal. Vydělává fakticky na dvou věcech: zaprvé tím, že užíváte sociální síť, jste konzumenty reklamy, za kterou dostává platbu poskytovatel. Zároveň ale, aby mohl lépe targetovat reklamu konkrétně na vás, potřebuje vaše data. Tudíž těží vaše data a pak je prodává. Opět další, v tomto případě sekundární, příjem.
Jinými slovy, my máme pocit, že využíváme službu sociálních sítí, kde můžeme fakticky zdarma publikovat své myšlenky, názory, fotky, AI moderovaná videa a podobně, ale toto všechno primárně není bezplatná služba. Protože pokud je nějaký výrobek nebo služba zadarmo, znamená to, že vy jste tím zbožím. A fakticky my všichni jsme se stali zbožím na targetování reklamy, přičemž jakkoliv v případě jednotlivců ten výnos z reklamy je relativně malý, v těch velkých číslech je natolik obrovský, že dneska jsou internetoví giganti na špici žebříčků jak výnosnosti, tak fakticky i velikosti, v kapitalizované formě daleko větší než ty největší průmyslové celky.
Co to znamená? Znamená to, že jsme vytvořili prostředí, které je ještě daleko zranitelnější než třeba energetické sítě. Konkrétně v případě České republiky třeba je přenosová síť ve srovnání s evropským průměrem poměrně velmi robustní a vlastně na její limity narážíme až teď v kontextu mnohonásobně větší spotřeby či velkých přelivů energií. Takže třeba vyrovnávání kolísání v důsledku obnovitelných zdrojů v Německu vyžadovalo obrovské transformátorové stanice, které Německo nakonec skutečně postavilo. Problém vyřešen. To rozhodně neplatí o schopnosti, nějaké resilience českého informačního prostředí. Tam jsme zranitelní úplně stejně jako jakýkoliv jiný rozvinutý stát.
Zranitelnost informačního prostoru: role emocí
V čem zranitelnost spočívá? Používám příklad sociálních sítí, mohli bychom si dát i jakýkoliv jiný, ale ty sociální sítě vám budou blízké. Všichni máte před sebou mobil a drtivá většina v nich má nějakou sociální síť. Řekli jsme si, že je to mašina na vydělávání peněz, potud to je legitimní. Problém je v tom, že aby vytěžili vaše data a věděli, co budete chtít kupovat, musí nasbírat obrovské množství vašich dat. Předpokládám, že každý z vás někdy absolvoval nějaký psychotest. Standardní psychotest do armády, do policie nebo i třeba ve firmě, vám řekne základní charakteristiky osobnosti. Jestli zaměstnanec je spíš divergentní povahy, kdy potřebujete od něho nějaký typ úkolů, jestli je aktivní nebo pasivní atd. atd. Pokud jste takový test absolvovali, tak je to srovnatelné s tím, co o vás sociální síť ví asi po 450 interakcích. Čili někde dáte 450 lajků, palců, srdíček, sympatií, a pokud tohle uděláte 450krát, váš psychologický obraz je srovnatelný s běžným psychologickým testem.
Kdo z vás má na nějaké sociální síti 450 interakcí? No pokud jste upřímní, tak všichni. Některé z vašich dětí to zvládnou za den, když hodně „makají“. Ale každopádně většina z vás těch interakcí nemá 450, většinou jich máte tisíce, spíš desetitisíce. Váš psychologický obraz tím pádem je extrémně přesný a algoritmus ví lépe než vy, nejen co chcete, ale i co budete chtít a může vám to doručit. Proto se vám ve vyhledávači několik dní poté, co jste hledali nějaký výrobek, objevují obdobné výrobky, protože oni vědí, že to budete chtít. To neznamená, že si to pokaždé koupíte, ale znamená to, že za to pokaždé dostanou peníze, protože vám se reklama zobrazila.
A v čem je ten problém? Ten zásadní problém spočívá v tom, že aby to mohlo těžit vaše data a doručovat tím pádem co nejvíce reklamy, potřebují emoce. Emoce vás na té které aplikaci udrží déle. Ten důvod, proč se nepochybně každému z vás stalo, že jste na nějaké síti a zabřednete do nějaké debaty a po nějaké době si řeknete: „Prokristapána, co tu dělám? Já tu nechci být, jsem vzteklý, hádám se, je mi to nepříjemné, vlastně jsem do toho vůbec nechtěl jít, proč tu jsem?“ No tak algoritmus vás dostal. A stává se to i mně, který o tom teď tady mudruje a vysvětluje vám to. Mně se to jednou, dvakrát za měsíc stane taky a uvědomím si: „Hele, už tě maj taky.“
To není konspirace, to je čistě pochopení toho, že pro fungování těch algoritmů byly využity nejmodernější poznatky světové vědy, včetně toho, že nejlepší biochemiky mají provozovatelé sociálních sítí. Velmi přesně měří, kolik dopaminu vám tam ten mozek stříkne při první, druhé, třetí, páté interakci. Je to čistě mechanická záležitost, a ačkoliv my si intuitivně myslíme, že to je taková ta měkká věda, ve skutečnosti je to tvrdá statistika, velká data, biochemie a mechanicky přesná predikce. A výsledkem tohohle všeho je, že zneužívají emoce.
Jsem voják, milovník statistiky, techniky, technokrat atd. A tím pádem se rozhoduju, na rozdíl od vás všech, naprosto racionálně.. Samozřejmě kecám, rozhoduju se emocionálně úplně stejně jako vy všichni ostatní. Naše mozky jsou mašiny na predikce. Očekávali jste, že sem přijde voják, takže očekáváte někoho vysokého, kdo nebude moc tlustý, bude trošku vulgární, ale trošku se udrží, aby to nebylo moc, sem tam hodí nějaký fórek. V momentě, když to neudělám, tak ta vaše predikce se nenaplní a váš mozek bude trochu znejistěný a bude to chtít. Když to bude na jedné krátké přednášce Foltýna na nějaké konferenci, tak to ten mozek zvládne. Ale pokud se do této situace dostanete během covidu, kdy máte těch neznámých daleko větší množství a nejistot predikcí vašeho mozku bude podstatně větší jak intenzita, tak kvantita, tak ten mozek si začne vytvářet zkratky. To znamená, do čeho půjde? Jedna z možných zkratek je konspirace. Na emocích postavená zkreslení, která velmi dobře fungují právě na sociálních sítích.
Samozřejmě, že fungují i pozitivní emoce. Přítomné ženy, které si koupily nějaký změkčovací prostředek do prádla, viděly předtím v reklamě chundelatého zajíčka Azurita (ta reklama je stará, tak to můžu říct). Mládě chlupatého savce zabírá super. To je jeden z těch standardních triků, který prostě používáte. Problém je v tom, že pozitivní emoce funguje na první dobrou, ale funguje méně než emoce negativní. Vztek, hnus, znechucení, naštvání, nenávist jsou věci, které vás tam udrží daleko déle. A algoritmus sociální sítě neřeší, jestli vám bude dobře nebo špatně. Řeší, jestli budete déle na síti. A pokud na té síti budete déle, protože je vám dobře, tak vám tam naseká ty koťátka a štěňátka. Ale protože ví, že tam budete déle, když se naštvete, tak vám tam budou dávat věci, které vás štvou. Na první pohled byste si řekli, no přece nebudu někde, kde se naštvávám. No, tak si vzpomeňte na to, jak jste byli v té diskusi, kde jste naštvaní.
Ta emoce nemusí být úplně jednoduchá, to znamená, nemusí být apriori: „Je mi špatně, jsem naštvaný.“ Může to jenom být to, že jste s někým ve sporu a podpoříte toho, kdo vám vyhovuje. A v ten okamžik je potřeba si uvědomit, že lidé, kteří šíří konspirace, nenávist a vztek, velmi často používají úplně stejnou část mozku a stejný způsob přístupu a stejně silnou emoci (což je nejdůležitější) a přesvědčení k tomu, aby fakticky prosazovali něco, čemu upřímně věří. Stejně jako přesvědčený demokrat, který hájí demokracii a myslí to úplně stejně upřímně. A jenom velmi malá část těch lidí jsou ty zmíněné svině, to znamená psychopati, kterým vyloženě dělá dobře, že někoho trápí, někomu ubližují, někoho naštvávají. Naprostá většina těch lidí jsou opravdu ti padlí na bojišti informační války, kteří už se stali obětí toho, o čem se bavíme.
Zneužití svobody projevu
Toto všechno nevymyslela čínská komunistická strana ani operátoři GRU v Rusku. Toto jsou naše západní inovace, které jsme si vytvořili jako spotřební zboží, v tomto případě službu. A teď už přecházím k tomu, abych se stihnul dotknout práva. To, co dělá Rusko nebo Čína, je využívání těchto našich zranitelností, včetně například využití extrémně silné a extrémně důležité esence demokracie. Svobody projevu.
A co můžete udělat se svobodou projevu, pokud ji chcete zneužít? Přepólujete její význam. Já jsem byl nedávno v debatě s jedním géniem překrucování. Ten, protože není úplně hloupý na přímý dotaz moderátora, jestli jsem cenzor, řekl: „No tak ne, to není cenzor, cenzuru nemáme. Ale pozor, už se občas někdo bojí něco říct.“ A já mu říkám: „No tak když se to bojíte říct a teďka to říkáte v živém vysílání, tak se asi nemáte strach to říct. Tedy, cimrmanovsky přímo popíráte vlastní teze tím, co právě děláte.“ Ale to nefunguje, protože mezitím došlo k tomu, co mimochodem do českého a nejenom českého informačního prostředí vnesli ruští infopeři - narativ, který zaměňuje svobodu projevu za svobodu dosahu.
Když lidem řeknete: „Je ohrožena svoboda vašeho projevu a ta spočívá v tom, že vám někdo na Facebooku řekl, jsi blbec, a tím pádem omezuje tvoji svobodu projevu, protože z tebe dělá blbce a snižuje Tvůj dosah i sebeúctu tak nemluvíte o svobodě projevu, mluvíte o svobodě dosahu. A tímto způsobem můžete přepólovat fakticky jakoukoliv pozitivní hodnotu, protože využijete lidské frustrace, která zpravidla spočívá v tom, že prakticky všichni, jak tu jsme, nemáme ten dosah, který bychom si představovali. Všichni bychom chtěli větší. A když vám někdo řekne: „Protože na tom internetu máš málo lajků, tak je to proto, že tě někdo omezuje.“ Možná je to tím, že píšete nesmysly. Ale to si nikdo připustit nechce a rád uvěří, že je to tím, že jej „někdo“ omezuje. Nepřiznáte si, že jste kreténi a budete chtít, aby vám někdo vysvětlil, že za to může někdo jiný. A pak už úplně stejně může někdo odpovídat za vaše chyby, problémy, smůlu, neštěstí, anebo prostě frustrovanost. Před 90 lety by vám „nějakej přihnědlej nácek“ řekl: „Můžou za to Židi.“ Teď vám nějaký ruský nácek řekne: „Hele, může za to cenzura lbtardů.“ Je to úplně stejný nesmysl, ale funguje to.
Právo a kybernetické útoky: od odstrašování k důkazům ve formě jedniček a nul a zpět
A teď jak to souvisí s právem a proč právo na to má, respektive mělo by mít vliv. Základní problém spočívá v tom, že jsme si porušování pravidel postupně cizelovali stále lepšími, detailnějšími, někdy až příliš detailními právními předpisy. Potud je to pozitivní. Problém je v tom, že když si to představíte například na době Karla IV., tak v té rozkouskované Svaté říši římské národa německého bylo obrovské množství knížectví, které spolu neustále válčily. Upozorňuji, až do roku 1928, respektive 1945 byla válka legitimním a legálním způsobem vykonávání mezinárodních vztahů. Nepotřebovali jste něčí povolení, abyste vedli válku, bylo to čistě na vás. Ve 14. století za Karla IV. jste ty války mohli vést naprosto běžně, a když se podíváte na Noc na Karlštejně, tak král Cyperský s bavorským kurfiřtem tam řeší, kdo koho kde napadl, ale neřeší, že to je nelegální. Řeší, ať to císař nějakým způsobem rozsoudí. Fakticky to, co snižovalo intenzitu, a hlavně kvantitu těch konfliktů, bylo odstrašení. Nefungovala příliš pravidla, neměli jste všemocného vládce, ani ten císař nebyl schopen to všem zakázat. Fungovalo „Když ty mě přepadneš mojí vesnici, já udělám totéž. Když ty řekneš, já to nebyl, já taky řeknu, já to nebyl. A důkazní prostředky v té době byly velmi špatné, a když ještě nefungoval řád, nadstavba nad těmi knížectvími, tak fungovalo odstrašení.
A bohužel, tím se v tento okamžik dostáváme z velké části jakoby zpátky. Proč? Pokud někdo vůči vám provede agresi typu ruské tanky na Ukrajině, nepopřete to. Nejde to popřít, to prostě všichni vidí. Můžete to přepólovat, můžete tomu místo válka říkat speciální vojenská operace. Ale po nějaké době i ten šmejd sedící v Kremlu, ačkoliv tři roky zavírá lidi za to, že tomu říkali válka, začne říkat válka už taky. Protože to je válka.
Ale pokud útočíte v kybernetickém prostředí, tak možnost atribuce čili je strašlivě komplikovaná. Ne, že by to nešlo, umíme to. Včera vyšla poměrně velmi detailní švédská studie, která mapuje jednotky GRU 26165. Ajťáci ji znají pod názvem APT28 nebo Fancy Bear, což je vojenská jednotka GRU. Většina z vás teď poprvé v životě slyší, že Fancy Bear, respektive APT28, je jednotka 26165, normální vojenská jednotka. A problém spočívá v tom, že roztleskávači a kolaboranti s ruskou propagandou řeknou: „Tak nám dejte soudní rozhodnutí. Ukažte nám, že to udělali oni.“ Můžete se podívat zpětně, jak procesně bylo složité hnát k odpovědnosti dva konkrétní ruské vojáky, kteří provedli útok ve Vrběticích. Je to forenzně dokázáno, dokonce nade vší pochybnost. Ale v našem právním systému, v důsledku toho, že Rusko – velmi překvapivě – oba dva vojáky nevydalo, tak ani v tomto případě nemůžete přinést soudní rozhodnutí, protože pachatelé nepřijdou k soudu, protože je Rusko nevydá. Upozorňuji, ten útok udělali ruští vojáci v aktivní službě, což je největší porušení mezinárodních pravidel, jaké si umíte představit, že pošlete vojáky v aktivní službě na území jiného státu a tam provedete fyzický útok.
Takže sice máme důkazy, máme důkazy naprosto tvrdé a nezpochybnitelné, ale nemáme soudní rozhodnutí. A rusáckého kolaboranta v českém prostředí poznáte podle toho, že řekne: „Dejte mi to soudní rozhodnutí.“ Soudní rozhodnutí něčeho, co udělala tajná služba nedaná nástroji a kapacitami nesrovnatelnými s běžnými kriminálníky. Principielně utajovala, co mohla, ale naštěstí blbě, takže to šlo prokázat. Ve všech ostatních případech, kdy to nebude útok ve fyzickém prostoru, ale bude to útok v kybernetickém prostředí, kde ty důkazy jsou ve formě jedniček a nul, tak kolaboranti budou říkat: „To pro mě není důkaz, nevidím tu kouřící pistoli, je nějaký jedničky a nuly“. A ještě horší problém je v tom, že v tom kybernetickém prostředí se nejedná o jeden útok, ale o miliony.
To fakticky nelze řešit standardními právními nástroji, a pokud nejste připraveni akceptovat důkaz ve formě jedniček a nul. Na to potřebujete znalce. Samozřejmě, že právní systém umí pracovat se znalci, ale v konkrétních jednotkách či desítkách případů, ne v milionech.
A to, co bude fungovat, je bohužel to, co fungovalo knížatům za Karla IV., a to je odstrašení. Jediný způsob, jak můžete takto velký počet útoků redukovat, tak bohužel není v tom, že to odsoudíte, protože odsoudíte jeden, dva, když budete hodně dobří, tak dvacet, třicet případů, ale ne dva miliony. A to, co musíte udělat, je: „Hele, já ti to udělám taky. Ty popíráš, že jsi mi to udělal, já vím, že jsi to udělal, ale tak já ti to udělám taky. Chceš to?“ Je to bohužel návrat k tomu primitivnějšímu světu před těmi našimi civilizovanými pravidly. A jednou třeba budeme schopni díky AI dokazovat to v reálném čase ve velké rychlosti, ale aktuálně náš systém na to není připraven a nechce to. A dokonce toho zneužívají všichni, kteří říkají: „Chci rozhodnutí soudu,“ ačkoliv vědí, že rozhodnutí soudu v tisících případech týdně není možné. Dokonce i kdybychom se bavili jenom o těch nejhorších útocích, o kterých víme, že proběhly, dokonce kdyby to bylo jenom o APT28 Fancy Bear a podobně, které jsou docela dobře zmapované, stejně je jich příliš mnoho. A pokud budete chtít, aby každý byl soudně prokázán, zaprvé se vám zhroutí soudní systém, protože nebude dělat nic jiného, a za druhé tomu stejně nebudete chtít věřit. A hroutí se vám samotná důvěra v to, čemu říkáme vynucování práva.
To znamená, zkuste se dívat na prostředí internetu optikou fungování či nefungování pravidel a odstrašení a naší ochoty odstrašovat. Pokud nebudeme připraveni na to, že jediný způsob, jak bránit svůj informační prostor, je být silný, asertivní, rozhodný a ochotný se bránit, právní systém sám o sobě vám nemůže pomoct. Ten Vám může poskytnout jeden z nástrojů, který k tomu přispěje, ale sám o sobě to vyřešit nemůže.
Diskuze k článku ()