Od 1.1. 2022 nastaly v oblasti exekučního práva významné legislativní změny. Prostřednictvím zákona č. 286/2021 Sb. (dále jen „novela“), došlo k jedné z nejrozsáhlejších novel výkonu rozhodnutí a exekuce. Dále je od 1. 1. 2022 v účinnosti také vyhláška č. 517/2021 Sb., kterou se mění některé vyhlášky z oblasti výkonu rozhodnutí a exekucí. Konkrétně se jedná o vyhlášky č. 485/2000 Sb., č. 330/2001 Sb. a č. 418/2001 Sb.
Podstatou zastavování tzv. marných bagatelních exekucí je zastavení exekučních řízení, ve kterých pohledávka oprávněného nepřesahuje částku 1 500 Kč bez příslušenství a v posledních třech letech před účinností zákona nebylo nic vymoženo. V takovém řízení exekutor vyzve do 3 měsíců od účinnosti novely oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce, která činí 500 Kč, přičemž oprávněný ji musí uhradit do 30 dnů od doručení výzvy. Nesložení zálohy má za následek zastavení exekuce. Naopak složením zálohy nemůže soud v dalších třech letech řízení pro nemajetnost zastavit.
1. Základní právní předpoklady
Hypotéza právní normy je vystavěna na několika předpokladech. Všechny musí být splněny kumulativně a exekutorem jsou zkoumány ke dni 1. 1. 2022. Jsou jimi temporální určení právní moci usnesení o nařízení exekuce, výše pohledávky oprávněného a období, ve kterém nebylo nic vymoženo.
1.1 Temporální určení exekučního řízení
První část hypotézy normy určuje okruh exekučních řízení, který je vymezený na temporálním základě. Norma se aplikuje na exekuční řízení, ve kterém:
– usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety přede dnem nabytím účinnosti zákona č. 286/2021 Sb.,
– skutečnosti podle § 52 odst. 3 písm. a) a b) ex. ř. (uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 ex. ř.) nastaly před více než třemi lety přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb.
Na exekuční řízení, ve kterých uvedené podmínky nastaly až po datu 1. 1. 2019 norma již nedopadá.
1.2 Výše pohledávky oprávněného
Určení předmětu exekučního řízení je druhou částí hypotézy normy. Norma dopadá na ta řízení, ve kterých ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo kde dni kdy došlo k uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 ex. ř., pohledávka oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství.
1.2.1 Výkladová pravidla
Podle gramatického výkladu bude postup exekutora takový, že při zkoumání splnění podmínky předmětu řízení (pohledávka oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství) provede součet všech jednotlivých nároků navržených oprávněným k vymáhání jedním exekučním návrhem. Na exekuční řízení, ve kterých jsou vymáhány jednotlivé exekuční tituly nepřevyšující jistinu ve výši 1 500 Kč, avšak jejich součet je vyšší než horní zákonná hranice 1 500 Kč bez příslušenství, norma dopadat nebude.
Apriori však nelze vyloučit ani výklad largo sensu. Jeho podstatou je zkoumání splnění podmínky předmětu řízení podle jednotlivých exekučních titulů, byť byly oprávněným navrženy v jednom exekučním návrhu. Lze tak akceptovat i výklad, kdy se nepřesáhnutí pohledávky oprávněného v částce 1500,-kč bez příslušenství bude zkoumat nikoliv podle výše celkové povinnosti v exekučním řízení, ale podle výše peněžité povinnosti stanovené v jednotlivých exekučních titulech, které jsou exekucí vymáhány. V takovém případě by norma byla aplikována pouze na tzv. bagatelní část exekuce, v důsledku čehož může být exekuce zastavena jen částečně.
1.2.2 Příslušenství
Pro účely zkoumání částky nepřevyšující 1 500 Kč se k příslušenství nepřihlíží. Takovým příslušenstvím jsou podle § 513 OZ úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Lze doplnit, že náklady řízení spojené s uplatněním pohledávky představují samostatný skutkový základ v okamžiku, kdy o nich rozhodne soud.
1.3 Vymožené plnění v posledních třech letech
Poslední částí z hypotézy je vymezení období, ve kterém nebylo nic vymoženo. Je jím období posledních tří let přede dnem nabytí účinnosti komentované normy. Časovým vyjádřením se jedná o období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. K předmětné problematice je nutné reflektovat i § 46 odst. 4 ex. ř., které definuje pojem vymožené plnění.
1.3.1 Časový test vymoženého plnění
Plnění vymožené před 1. 1. 2019 a od 1. 1. 2022 má na aplikaci normy vliv pouze ve vztahu k bodu 21 komentované právní úpravy, kdy se náhrada snižuje o výši uhrazené částky. S absencí jakéhokoliv dalšího plnění v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 exekutor postupuje podle dispozice právní normy.
Jakékoliv vymožené peněžité plnění v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 má za následek, že hypotéza normy není naplněna a exekutor dále podle komentované úpravy nepostupuje.
Exekutor postupuje podle dispozice právní normy i v případě plnění vymoženého v období od 1. 1. 2022, ledaže by došlo k úplnému vymožení pohledávky a jejího příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného do doby právní moci usnesení o zastavení exekuce podle bodu 18.
1.4 Výzva ke složení zálohy na náklady exekuce
Bude-li splněna hypotéza právní normy vyzve exekutor oprávněného do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti novely, tj. nejpozději do 31. 3. 2022, ke složení zálohy na náklady exekuce, která činí 500 Kč.
Norma výslovně neukládá, že výzva ke složení nákladů exekuce má být ve formě usnesení. Zvolí-li však exekutor formu usnesení, nebude proti němu na základě § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání přípustné. Za nesprávný nebude považován postup exekutora, pokud oprávněnému zašle tzv. hromadnou výzvu.
V bodě 19 norma uvádí taxativní výčet procesních situací a pohledávek, na které právní úprava zastavování tzv. marných bagatelních exekucí nedopadá. Bod 20 upravuje postup, kdy v exekučním řízení je splněna hypotéza normy, ovšem z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení proti povinnému, nemůže exekutor v souladu s bodem 19 komentované úpravy zaslat oprávněném výzvu ke složení zálohy.
1.4.1 Záloha na náklady exekuce
Zálohu na náklady exekuce upravuje Čl. IV Přechodné ustanovení vyhl. č. 517/2021 Sb. Její výše činí 500 Kč. Oprávněný ji musí uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Pokud jí nesloží, bude exekuce zastavena. Její určení nemá žádný vliv na to, pokud již v minulosti exekutor od oprávněného požadoval přiměřenou zálohu na náklady exekuce podle § 90 odst. 3 ex. ř.
Zálohu musí oprávněný zaplatit i v případě, pokud je v období od 1. 1. 2022 v exekuci vymoženo plnění (např. započetím srážek ze mzdy atd.). Na zálohu se nevztahuje zákonné zproštění povinnosti zálohy, dle § 30 písm. b) a 55 odst. 9 ex. ř. Nelze však vyloučit žádost oprávněného podle § 138 o. s. ř.
Lze formulovat zjednodušující princip. Jeden exekuční návrh, jedna záloha in eventum jedna náhrada nákladů exekuce.
Složením zálohy ve stanovené lhůtě, tj. do 30 dnů od doručení výzvy, soud po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost bez návrhu. Návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost podaný před složením zálohy na náklady exekuce, o kterém nebylo do složení zálohy na náklady exekuce rozhodnuto, soud zamítne.
2. Lhůta ke zkoumání podmínek
Exekutor zkoumá podmínky stanovené komentovanou normou k 1. 1. 2022. Výzvu má zaslat nejpozději do 31. 3. 2022. Oprávněný však není zbaven povinnosti složit zálohu, bude-li k ní důvodně vyzván i později. A naopak exekutor, který nevyzval ke složení zálohy ve lhůtě, je tak povinen učinit přiměřeně podle bodu 19 a 20 komentované úpravy i po třech měsících, jakmile to bude možné.
3. Náhrada oprávněného
Oprávněnému náleží náhrada ve výši 30% vymáhané pohledávky bez příslušenství (tj. maximálně 450 Kč) a to formou daňové slevy na dani z příjmů. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Bylo-li však na jistinu pohledávky v řízení před zastavením exekuce něčeho vymoženo, pak se náhrada snižuje o výši uhrazené částky.
Bude-li exekutor aplikovat gramatický výklad, bude určovat náhradu oprávněného za zastavenou exekuci. Rozšiřujícím výkladem však lze dovodit, že oprávněný má nárok náhrady za jednotlivě zastavené exekuční tituly vymáhané v exekučním řízení, které naplňují hypotézu komentované normy.
O přiznání náhrady rozhoduje exekutor v usnesení o zastavení exekuce, proti kterému se podle § 55c odst. 1 ex. ř. připouští odvolání. Pravomocné rozhodnutí o náhradě je podkladem pro uplatnění slevy při podání přiznání k dani z příjmů.
4. Náhrada exekutora
Exekutorovi náleží za úkony spojené se zastavením exekuce paušální náhrada ve výši 30% paušální náhrady nákladů podle § 13 odst. 1 exekučního tarifu. Je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k náhradě nákladů rovněž odpovídající sazba daně z přidané hodnoty. Zvýšení paušální náhrady podle § 13 odst. 9 exekučního tarifu při mnohosti účastníků se nepoužije. Úprava obsahuje zákonnou limitaci paušální náhrady exekutorovi v bodě 23.
O přiznání náhrady rozhoduje exekutor v usnesení o zastavení exekuce, proti kterému se podle § 55c odst. 1 ex. ř. připouští odvolání. Tuto náhradu vyplatí exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu. Určení nároku na náhradu a výši náhrady stanoví exekutor sám a náhradu mu proplatí z rozpočtových prostředků exekuční soud.
Úprava dále zakládá, že další náklady exekuce není možné povinnému uložit. Není však vyloučený postup podle § 89 věta třetí ex. ř.
5. Zastavení exekuce
Nesloží-li oprávněný zálohu na náklady exekuce, postupuje exekutor podle dispozice normy a exekuci zastaví. Společné řízení vedené podle § 37 odst. 5 a 6 ex. ř. zastaví částečně. Bude-li exekutor aplikovat výklad largo sensu, zastaví exekuční řízení částečně ohledně exekučních titulů, ve kterých bude splněna hypotéza normy.
Právní mocí usnesení o zastavení exekuce nastávají k pohledávce, která byla předmětem zastavení exekuce dva účinky. Předně ve vztahu k ní nelze podat exekuční návrh a nemůže být uplatněna před soudem ani jiným orgánem. Druhým účinkem je její zánik v rozsahu, v jakém byla oprávněnému přiznána náhrada podle bodu 21 komentované normy.
Autor JUDr. Ing. Martin Štika je soudním exekutorem v Hradci Králové, přidruženým členem Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR a doktorandem na Katedře občanského práva Právnické fakulty ZČU v Plzni.
Diskuze k článku ()