Registrační značka motorového vozidla, kterou se běžně rozumí státní poznávací značka je unikátní soubor několika různých druhů znaků, jenž bývá zasazen do různých forem zpracování (plechové tabulky). Mohlo by se zdát, že pojednávat o registrační značce z pohledu platného práva je marginální, ale opak se jeví pravdou. Přidělení a užívání registrační značky motorového vozidla v provozu na pozemních komunikacích totiž vykazuje určitá specifika, která pro řidiče a provozovatele vozidel představují povinnosti, které musejí být splněny a pokud tomu tak není, přichází v úvahu vyvození odpovědnosti, typ. ve formě přestupků. Nedávná judikatura pak odpověděla na otázku, jestli je třeba striktně vnímat nedotknutelnost registrační značky, nebo lze do některých prvků zasáhnout.
Úvod
Registrační značka vozidla, kterou se v běžném slova smyslu rozumí státní poznávací značka vozidla (angl. licence plate) slouží jako evidenční označení vozidla k jeho snadné identifikaci. Evidenční princip motorových vozidel prošel do dnešních dob svým vývojem, což je dáno nejen neustálým kvantitativním zvyšováním hustoty silničního provozu, tj. provozování více a více vozidel, ale i potřebami společnosti a touhou jednotlivců po odlišení se od většiny např. z důvodu lukrativnosti. V přirozenoprávní koncepci vnímání lidských práv a svobod bylo pod vlivem mezinárodního dění je v ČR připuštěno, aby existovalo více druhů registračních značek vozidel. Vedle standardních značek, které stát vydává v rámci zákonných povinností registrace motorových vozidel, načež následně přiděluje tabulky nesoucí znaky dané registrační značky, tak byly zavedeny i zvláštní registrační značky, jakož i ty na přání, které si žadatel mohl sám zformovat podle předem daných kritérií. Registrační značky na přání podléhají poplatkové povinnosti, proto se jedná o další zdroj veřejných rozpočtů, přičemž taková alternativa byla samozřejmě vítána jak ze strany jednotlivců, tak i státu.
Vývoj registračních značek reflektuje vývoj společnosti a proměny státu, což si lze demonstrovat na vizuálních změnách registračních značek od vzniku ČR dodnes. Původní státní poznávací značky v ČR měly podobu celobílé tabulky s třemi či dvěma písmeny abecedy a čtyřmi arabskými číslicemi. Tyto znaky odpovídaly územnímu rozložení ČR, které se členilo na kraje a okresy. V roce 2003 došlo ke zrušení okresního členění státu, proto nově vydávané registrační značky už neobsahovaly identifikační znaky jednotlivých okresů. Vstupem ČR do EU získaly registrační značky v levé části tabulky modrý pruh s dvanácti žlutými hvězdami, tj. znakem EU umístěným v horní části tohoto pruhu. Ve spodní části modrého pruhu pak stojí umístěny identifikační znaky v podobě zkratek jednotlivých členských států EU. S dalšími změnami veřejné správy došlo k tomu, že registrační značky už neplní svoji územní identifikaci podle krajů, protože nechat si registrovat vozidlo se už neřídí místem pobytu či sídla osoby vlastníka či provozovatele vozidla.
Společenský vývoj ČR a EU a přístup jednotlivců k eurounijním otázkám v podobě skepticismu či dogmatismu se reflektovává i do podoby tabulek registračních značek. Tabulka registrační značky nese celkem tři prvky, a to unijní prvek (znak EU), národní prvek obecný (označení státu registrace) a národní prvek zvláštní (číslice a písmena). V posledních letech bylo možné se v silničním provozu setkat s jevem toho, že určitá část registrační značky byla změněna nebo zakryta. Do popředí se tak dostala otázka toho, jestli se v případě přelepení znaku EU nálepkou „českého lva“ nebo červeného křížku, který značí přeškrtnutí znaku EU, jedná o neoprávněný zásah do registrační značky vozidla, čímž je naplněna některá zvláštní skutková otázka přestupku podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Absence či zakrytí registrační značky vozidla, stejně jako zásah do její čitelnosti, je běžně považováno za přestupkové jednání.[1] V nedávné době nabídl Nejvyšší správní soud (též „NSS“) jasnou odpověď na to, do jakých částí tabulky registrační značky nelze zasáhnout vůbec a do jakých je to přípustné. Podstata celé věci má však hlubší přesah, protože po formální stránce je jakýkoliv zásah do registrační značky a její tabulky nepřípustný, ale z materiálního hlediska je zapotřebí se zabývat tím, aby registrační značka neztratila svoje funkce, přičemž jsou-li její funkce zachovány, tak se nemůže jednat o přestupkové jednání pro nenaplnění materiálního znaku přestupku, tj. společenské škodlivosti.
Registrační značka motorového vozidla de lege lata
Explicitní vymezení registrační značky v právním řádu ČR nenalezneme, což nebrání jejímu implicitnímu dovození na základě jednotlivě jmenovaných znaků a odkazů. Vedle ustáleného označení registrační značky se jí běžně rozumí státní poznávací značka (dále jen „SPZ“), jejíž definici nejsme v dotčených právních předpisech už vůbec schopni nalézt. V mezích zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je registrační značkou rozuměna tabulka s přidělenou SPZ.[2] Vedle toho stojí rozvedeno, že registrační značka je tvořena kombinací velkých písmen latinské abecedy a arabskými číslicemi.[3] Prováděcí právní předpis dále rozvádí formu, provedení a obsah registračních značek, jakož i jejich jednotlivé druhy a poddruhy.[4] Odkázaný prováděcí předpisy stanovuje přesné rozměry provedení tabulek registračních značek, jakož i jejich provedení, kdy pro standardní registrační značky platí podoba prolisovaných znaků v počtu nejméně pěti a nejvíce osmi, přičemž zároveň platí, že vždy musí být obsaženo nejméně jedno písmeno a nejméně jedna číslice. Tato formalizovaná podoba registračních značek má svoje imanentní opodstatnění, které vychází z tvarového symbolismu a kognitivní percepce řetězových znaků v jejich zapamatovatelnosti.[5]
Podstata vymezení registrační značky se tak nutně váže k registračnímu principu, ze kterého vychází, jakož i svému účelu, kterým je plnění identifikační a rozlišovací funkce. Prvek identifikace a rozlišení je rigorózní, když není v žádné rovině přípustné, aby bylo zasaženo do hlavních prvků registrační značky, kterými jsou zmíněné číslice a písma v bílém poli. Naopak k méně podstatné části registrační značky v podobě minoritního modrého pruhu se toliko striktní úprava nevztahuje. Rezolutní restrikce vztahující se k jakémukoli zásahu (změně) do majoritní (hlavní) části registrační značky slábnou u její minoritní části sestávající z modrého pruhu, ve kterém se nachází umístěno označení země původu (státu registrace) a znaku Evropské unie (dále jen „EU“). Takovému závěru svědčí nedávná judikaturní praxe, která dovodila, že zásahy do modrého pole registrační značky, když dojde k přelepení znaku EU, tak nepředstavují narušení rozlišovací funkce registrační značky, protože nedochází k narušení snadné identifikovatelnosti vozidla.[6]
Termín "registrační" značka sám o sobě značí, že se jedná jen o takovou identifikační značku vozidla, kterou je možné získat pouze prostřednictvím žádosti o registraci vozidla u českého úřadu (úřad obce s rozšířenou působností). Už dříve judikatura potvrdila, že se nemůže jednat o jakoukoli značku, byť registrační značku splňující jisté náležitosti podle práva domácího či cizího státu, a to i v případě členského státu EU.[7] Neznamená to, že by vozidla se zahraniční registrační značkou převozního charakteru nemohla být účastna silničního provozu, ale i tato značka slouží ke svému účelu (převoz vozidla od místa prodeje do místa registrace), proto nelze de facto „zneužívat“ cizozemskou registrační značku k tomu, aby se s ní neomezeně užívalo v ČR. Registrační značka je výsledkem splnění registrační povinnosti, přičemž nesplnění může zavdat naplnění zvláštní skutkové podstaty podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.[8] V současné době je možné se v administrativní praxi setkat s negativním jevem toho, že v silničním provozu dochází ke zneužívání atrap cizozemských registračních značek, které lze zakoupit z čínských online tržišť. Následná neurčitelnost vozidla pro nedohledatelnost registrační značky, která je atrapou de iure znamená, že se jedná o fiktivní registrační značku, ergo takové vozidlo vlastně není osazeno platnou registrační značkou, která danému vozidlu byla přidělena.[9] Je to právě registrační značka, která slouží k identifikaci vozidla a následnému určení jeho provozovatele u přestupku zaznamenaného automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy pro kontrolu bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (ve zkratce „radar“).[10]
Právní pojetí registrační značky se promítá i do jednotlivých povinností dotýkajících se silničního provozu, a to podle zvláštní právního předpisu – zákona o silničním provozu.[11] Primární řidičskou povinností je zákaz řízení vozidla s absencí registrační značky, neboť tím je znemožněno jeho snadné identifikování.[12] Sekundární povinností stejného významu je to, že nesmí být v silničním provozu použito vozidlo, jehož registrační značka bude zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že bude znemožněna či podstatně ztížena její čitelnost.[13] Porušení první či druhé vzpomenuté povinnosti zavdá naplnění skutkové podstaty přestupku, přičemž správním trestem za oba přestupky je pokuta ve výši od 4.000 Kč do 10.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od 6 do 18 měsíců.[14] Samozřejmě za předpokladu, že nebude-li zakrytí či upravení registrační značky naplňovat materiální znak přestupku v podobě společenské škodlivosti, tak logicky bude i absentovat negativní následek na zákonem chráněný zájem, proto nedojde k naplnění obligatorního znaku přestupku, tj. objektivní stránky vážící se ke škodlivému následku.
Formálně-materiální chápání registrační značky
V rámci vzpomenutého judikátu, kde byl rozebírán zásah do modrého pole registrační značky došlo k odmítnutí ryze formálního pojetí registrační značky, a to vůči zdůraznění jejího materiálního významu, kterým je právě identifikační a rozlišovací funkce daného vozidla. Vedle toho bylo konstatováno, že i toto modré pole registrační značky nese určitou rozlišovací funkci, ale nikoliv v horní části se znakem EU. Logicky vzato je to právě spodní část nesoucí označení státu registrace (CZ, SK, D, E, PL atd), u které může zásah do její vizualizace představovat narušení rozlišovací nebo identifikační funkce. Zásahy do bílého pole s písmeny a číslicemi, jakož i modrého pole s označením státu, proto musí být vždy posuzováno z hlediska skutečného narušení čitelnosti (viditelnosti), což nese potenciál k ohrožení zájmu na snadném identifikování konkrétního vozidla. V současné době je přitom možné se v silničním provozu setkat nejen s překrytím znaku EU červeným křížkem, ale rovněž přelepením malým znakem ČR (dvouocasým lvem). Ve vztahu k vyvozování přestupkové odpovědnosti se potom posuzuje naplnění dílčích znaků přestupku, jakož i toho generálního, kterým je společenská škodlivost. U rozličného překrytí znaku EU se nejspíše bude jednat o bagatelní či nulovou společenskou škodlivost.[15] Nezbývá než souhlasit s východisky NSS o tom, že překrytí znaku EU samo o sobě nenarušuje čitelnost registrační značky, proto ani nevylučuje její identifikační či rozlišovací funkci, když se nejspíše jedná o demonstraci ideového přesvědčení jednotlivého vlastníka či provozovatele motorového vozidla.
Registrační značka musí být okamžitě zjistitelná, bez jakýchkoli pochybností, i v běžném provozu. Osobně spatřuji problém v požadavku "okamžitosti", protože v právním terminologii se pouze nerovná bezodkladnosti.[16] Okamžitě bude znamenat v tu chvíli, což bude významné zejména pro zaznamenání přestupku.[17]. Je nepochybné, že čitelnost registrační značky se nutně váže k efektivní kontrole pohybu vozidel na pozemních komunikacích. Čitelnost registrační značky je přitom stavem, který musí zajistit osoba, která se chce s takovým vozidlem účastnit silničního provozu, tj. právě řidič, který má ve smyslu dílčích povinností řidiče před započetím jízdy povinnost zkontrolovat stav čitelnosti registrační značky.[18] Tato povinnost má navíc preventivně trvající charakter, což značí skutečnost, že řidič by měl kontrolu čitelnosti registrační značky provádět před započetím každé další jízdy. Naopak za situace neobvyklé, kterou mohou být nepříznivé provozní podmínky je zapotřebí zachovat potřebnou míru opatrnosti (obezřetnosti), která vyvažuje neurčitou mírou řidičského komfortu. Typicky je tomu za situace zhoršených povětrnostních podmínek, kdy platí, že může-li se řidič důvodně domnívat, že by mohlo dojít ke zhoršení čitelnosti registrační značky, tak je povinen počínat si tak, že její kontrolu provede při nejbližší možné příležitosti (zastavení k odpočinku, doplnění paliva).[19] Nicméně kontrola stavu registrační značky se váže i k případné její absenci způsobené nezaviněnou ztrátou, což je situace spíše nahodilá, ale nikoliv vylučitelná. [20]
Vedle toho je třeba dodržet i potřebnou míru opatrnosti i při montáži registrační značky, čehož negativum může spočívat v nevhodném připevnění registrační značky a následné její ztrátě, což zavdá naplnění subjektivní stránky přestupkové odpovědnosti ve formě zaviněného jednání v nevědomé nedbalosti.[21] Registrační značku není možné upevnit na libovolnou část vozidla, ale musí být umístěna na místo určené konstrukčním řešením vozidla tak, aby při běžném provozu nedošlo k její samovolné ztrátě a byla zachována její plná čitelnost.[22] Nezřídka se lze setkat s jevem toho, že registrační značka není upevněna tradičně na konstrukčně řešeném místě předního nárazníku, ale řidič ji umísťuje za přední čelní sklo. Takové umístění není vhodné a už vůbec není v souladu s právními předpisy, což nevylučuje to, že i takto umístěná značka může být čitelná a rozpoznatelná, proto na nezbytně nutno dobu přípustná (dojezd). Doposud jsme se zaobírali standardní registrační značkou, přičemž je třeba věnovat i několik poznámek zvláštní registrační značce, která zpravidla slouží k převozu vozidla z místa prodeje do místa registrace. I v takovém případě je totiž řidič vozidla plně odpovědný za umístění zvláštní registrační značky, což musí zkontrolovat před započetím jízdy.[23]
Formálně-materiální pojetí registrační značky motorového vozidla nabízí východisko z jinak praktického úskalí, které vyvěrá u nákladního vozidla, které bude registrované jako traktor. Jedná se o stav, který právní řád ČR umožnuje, a to konstrukčně vypadající nákladní vozidlo formálně registrované jako traktor. Nehledě na dílčí technické odlišnosti, které musí takové nákladní vozidlo splňovat (omezení rychlosti, změna rámu vozidla), se toto vozidlo de facto jeví jako prosté nákladní vozidlo. Cílená přestavba nákladního vozidla na traktor de iure nese mj. i tu problematickou skutečnost, že traktor se osazuje registrační značkou jen v zadní části vozidla. U traktoru se nemůžeme setkat s registrační značkou na přední části, přičemž takový předpoklad bude platit i pro nákladní vozidlo registrované jako traktor. Faktický problém u nákladního vozidla je ten, že bývá složeno ze dvou částí, a to tahače a návěsu. Návěs je přitom registrován samostatně, proto se problém týká právě tahače, který je z formálního hlediska registrován jako traktor. V takovém případě bude mít tahač přidělenou pouze jednu registrační značku, která bude zpravidla umístěná na konstrukčně řešeném místě, které však zůstává z doby, kdy se toto vozidlo považovalo ještě za nákladní vozidlo. Registrační značka tak bude umístěna za zadní kola tahače, přičemž bude-li následně připojeno návěsné vozidlo, tak tato značka bude očitá jen z bočních úhlů nebo při zatáčení vozidla vpravo. V přední části toto vozidlo nemusí být osazeno registrační značkou, což znesnadňuje jeho identifikaci.
Formálně-materiálnímu pojetí registrační značky svědčí i další skutečnosti, když se například registrační značka považuje za specifickou formu nesoucí osobní údaje.[24] Materiální podstata převažuje i v tom ohledu, že formální přístup opírající se o registrační stav vozidla (v registru vozidel) neuspěje, pokud bude prokázáno, že vozidlo už nemohlo být fakticky provozováno, resp. provozuschopné, z hlediska posuzování odpovědnosti za škodu způsobenou takovým vozidlem.[25] Jak bylo na vzpomenutých příkladech demonstrováno, tak pro posouzení povahy registrační značky, jakož i případnému vyvozování odpovědnosti za porušování dílčích povinností k ní se vážících, nepostačuje jen formální rovina v podobě slepého lpění na nedotknutelnosti tabulky registrační značky, ale musí být přihlédnuto i materiální rovině její čitelnosti, tj. zachování jejích hlavních funkcí – rozeznatelnosti a identifikovatelnosti.
Závěr
Registrační značka vozidla v podobě státní poznávací značky ve formě tabulky o stanovených rozměrech s předpokládanými znaky a vizualizací musí být pojímána ve formálně-materiální rovině, protože vedle zákonem vyžadované formy musí plnit i svoje očekávané funkce. Symbolismus prozařující registrační značkou vozidla je tak doplňován její praktickou funkcionalitou. Registrační značka nese fundamentální znaky (arabské číslice a písmena), do kterých nesmí být v žádném případě zasaženo, protože tím by automaticky došlo k popření její funkčnosti. Na druhou stranu nese i méně významné prvky, do kterých může být za určitých okolností zasaženo, aniž by došlo k popření materiální podstaty její funkčnosti. Z uvedených případů a příkladů vyplývá, že může být zasaženo do znaku EU, který bývá přelepován. Osobně se domnívám, že by nemělo být zasahováno do označení státu registrace, protože tím by se už zasáhlo do funkcí registrační značky, byť nikoliv v toliko intenzivní míře.
Poslední judikaturní praxe by se dala vyložit i tak, že je poskytována různá úroveň ochrany jednotlivým prvkům registrační značky, když fundamentální znaky požívají ochrany absolutní, označení státu registrace pak ochrany slabší a znak EU ochrany nejslabší, protože může být zakryt, a to i zcela. Symbol EU v podobě modré vlajky s dvanácti hvězdami byl původně vytvořen Radou Evropy, přičemž následně byl s jejím souhlasem převzat tehdy Evropskými společenstvími, později EU. Z důvodu toho, že vlajka EU není explicitně zakotvena v primárním či sekundárním právu EU lze dovodit, že na ní nebude dopadat povinnost členských států k její ochraně, ale reverzně nesmí být zapomínáno, že členské státy mají povinnost respektovat a ctít obecné zásady, na kterých je EU vystavěna, neboť ty pramení ze Smlouvy o Evropské unii. Zastánci toho, že se ochrana má týkat i znaků EU se mohou opírat právě o implicitní dovození z obecných povinností členských států.
Ačkoliv tedy NSS dovodil, že překrytí znaku EU na registrační značce vozidla není společensky škodlivé, proto jej nelze postihovat jako zvláštní dopravní přestupek, tak není vyloučeno, že by unijní perspektiva nabídla jiný rezultát. Osobně se domnívám, že NSS představil racionálně udržitelný závěr. Navíc u přelepu v podobě českého lva se dá hovořit o projevování sympatií patriotismu k ČR, což nelze vnímat negativisticky. Určitou polemiku může vyvolat přelepení znaku EU červeným křížkem, protože tím se dává najevo odmítaví postoj k unijní integraci, která tady je a s největší pravděpodobností bude i nadále. Nesmí být zapomínáno ani na to, že takové přelepování se stále projevuje jen v nahodile, když v něm není systematičnost a organizovaná struktura, proto se může jednat o (prozatím) tolerovatelný jev.
[1] BERAN, T. Dopravní přestupky v praxi. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 56-57.
[2] Ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Ust. § 7 odst. 3 téhož zákona.
[4] Podle ust. § 23 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, se za druhy registračních značek považuje standardní, na přání, pro elektronická vozidla a zvláštní určené pro jízdu z místa prodeje do místa registrace, pro manipulační provoz, pro zkušební provoz, pro historická vozidla a pro sportovní vozidla.
[5] EMMETT, D. The Use of a Computer Presented Virtual Licence Plate and Mental Context Reinstatement to Improve Recall Accuracy of Both Licence Plate and Related Event Details. In Applied Cognitive Psychology, 2006, vol. 20, is. 9, pp. 1195-1207.
[6] In concreto se judikaturní praxe zabývala nikoliv ojedinělým případem toho, že došlo k přelepení znaku EU červeným křížkem, jak plyne z rozsudku NSS ze dne 13. 03. 2025, č. j. 5 As 219/2024-32.
[7] Rozsudek NSS ze dne 30. 07. 2015, č. j. 9 As 230/2014-37, bod 9.
[8] Ust. § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
[9] KOŘÍNEK, Š. Možnosti a limity zásady vyšetřovací v přestupkovém řízení. In Právní rozhledy, 2024, roč. 32, č. 22, s. 720-725.
[10] Provozovatel vozidla je vždy jednoznačně identifikovatelným subjektem, který objektivně odpovídá za dodržování pravidel silničního provozu při používání jeho vozidla. Více např. VALC, J. Právní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky spáchané neznámým řidičem. In Právní rozhledy, 2022, roč. 30, č. 20, s. 687-696.
[11] NOVOPACKÝ, D., VETEŠNÍK, P., BEZDĚKOVSKÝ, K. Zákon o silničním provozu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 100-120.
[12] Ust. § 5 odst. 2 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů: „Řidič nesmí řídit vozidlo, na němž není umístěna tabulka státní nebo vojenské poznávací značky (dále jen „registrační značka“), jde-li o vozidlo, kterému registrační značka byla nebo měla být přidělena, nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena.“
[13] Ust. § 5 odst. 2 písm. l) zákona o silničním provozu: „Řidič nesmí řídit vozidlo, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost.“
[14] Jedná se o přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a 2 zákona o silničním provozu, přičemž správní tresty se ukládají podle ust. § 125c odst. 5, 6 písm. c) a b) téhož zákona.
[15] Rozsudek NSS ze dne 13. 03. 2025, č. j. 5 As 219/2024-32.
[16] Srov. rozsudek MS v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 14 A 68/2022-34, bod 21, s rozsudkem KS v Plzni ze dne 07. 11. 2024, č. j. 57 A 77/2023-67, bod 8.
[17] K problematice okamžitosti viz. rozsudek NSS ze dne 29. 05. 2025, č. j. 4 As 283/2024-29.
[18] Ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu: „Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.“
[19] Rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2022, č. j. 2 As 187/2021-20.
[20] V případě nahodilé ztráty registrační značky bez zanedbání řidičských povinností tíží řidiče důkazní břemeno, když musí důvěryhodným způsobem prokázat to, že o absenci značky nevěděl, ale před jízdou jí vozidlo bylo osazeno, čehož lze dosáhnout fotodokumentací, videodokumentací z průjezdních kamer, svědeckou výpovědí a jinými důkazními prostředky (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 01. 2016, č. j. 10 As 113/2014-71). Na druhou stranu však ani jízda bez registrační značky nemusí za všech situací vést k důsledkům přestupkové odpovědnosti, zejména v případě nezbytné jízdy v krátké době po ztrátě originální registrační značky a při řádném zažádání o náhradu registrační značky, protože v takovém případě absentuje společenská škodlivost, což je vyváženo probíhajícím správním řízením o vydání náhradní registrační značky (srov. rozsudek KS v Praze ze dne 16. 08. 2021, č. j. 52 A 2/2021-39).
[21] Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2014, č. j. 51 A 25/2013-30.
[22] Ust. § 32 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel.
[23] I za situace, když by byla zvláštní registrační značka umístěna prodejcem vozidla na zatmavené sklo či na jiné nevhodné místo, čímž by došlo ke snížení či znemožnění její čitelnosti, tak bude zachována odpovědnost řidiče (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 09. 2023, č. j. 5 As 172/2022-32).
[24] Rozsudek NSS ze dne 13. 08. 2020, č. j. 1 As 387/2019-56.
[25] V nálezu ÚS ze dne 08. 04. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3180/14, se ústavní soud zabýval otázkou posuzování vozidla podle ust. § 24c odst. 1 zákona č 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v rozhodné době při jeho vedení v registru vozidel platí, pokud provozovatel (či vlastník) neprokáže opak.
Seznam použitých zdrojů
BERAN, T. Dopravní přestupky v praxi. Praha: C. H. Beck, 2025. 220 s. ISBN 978-80-7400-964-8.
EMMETT, D. The Use of a Computer Presented Virtual Licence Plate and Mental Context Reinstatement to Improve Recall Accuracy of Both Licence Plate and Related Event Details. In Applied Cognitive Psychology, 2006, vol. 20, is. 9, pp. 1195-1207. ISSN 1099-0720.
KOŘÍNEK, Š. Možnosti a limity zásady vyšetřovací v přestupkovém řízení. In Právní rozhledy, 2024, roč. 32, č. 22, s. 718-726. ISSN 1210-6410.
NOVOPACKÝ, D., VETEŠNÍK, P., BEZDĚKOVSKÝ, K. Zákon o silničním provozu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022. 912 s. ISBN 978-80-7676-494-1.
VALC, J. Právní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky spáchané neznámým řidičem. In Právní rozhledy, 2022, roč. 30, č. 20, s. 687-696. ISSN 1210-6410.
Nález ÚS ze dne 08. 04. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3180/14.
Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2014, č. j. 51 A 25/2013-30.
Rozsudek KS v Plzni ze dne 07. 11. 2024, č. j. 57 A 77/2023-67.
Rozsudek KS v Praze ze dne 16. 08. 2021, č. j. 52 A 2/2021-39.
Rozsudek MS v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 14 A 68/2022-34.
Rozsudek NSS ze dne 30. 07. 2015, č. j. 9 As 230/2014-37.
Rozsudek NSS ze dne 14. 01. 2016, č. j. 10 As 113/2014-71.
Rozsudek NSS ze dne 13. 08. 2020, č. j. 1 As 387/2019-56.
Rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2022, č. j. 2 As 187/2021-20.
Rozsudek NSS ze dne 15. 09. 2023, č. j. 5 As 172/2022-32.
Rozsudek NSS ze dne 13. 03. 2025, č. j. 5 As 219/2024-32.
Rozsudek NSS ze dne 29. 05. 2025, č. j. 4 As 283/2024-29.
Vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel.
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Diskuze k článku ()