1. Co je to dětský certifikát?
Tzv. záznam o skutečnostech důležitých pro práci s dětmi (dále jen „dětský certifikát“) byl jakožto součást novely zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“) schválen prezidentem republiky dne 17. 7. 2025 a účinnosti nabyde ke dni 1. 1. 2027. Jedná se o zvláštní evidenci upravenou v rámci rejstříku trestů v § 9d zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků (dále jen „ZTR“), v níž se provede na základě rozhodnutí soudu záznam o odsouzení za trestný čin, jehož povaha může zakládat riziko, že pachatel není způsobilý k výkonu práce s dětmi.
Dětský certifikát bude ukládán soudem automaticky v případech taxativně vyjmenovaných trestných činů (dále jen „TČ“), aniž by bylo třeba prokazovat rizikovost pachatele, která je zde presumována. Týká se to TČ vraždy dle § 140 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník (dále jen „TZ“), těžkého ublížení na zdraví dle § 146 TZ, TČ ublížení na zdraví dle § 146 odst. 2 písm. b) TZ, obchodování s lidmi dle § 168 odst. 1 písm. a) nebo § 168 odst. 2 písm. a) TZ, TČ znásilnění dle § 185 TZ, TČ sexuálního útoku dle § 185a TZ, TČ sexuálního nátlaku dle § 186 TZ, TČ pohlavního zneužití dle § 187 TZ, TČ zneužití dítěte k výrobě pornografie dle § 193 TZ, TČ týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 2 nebo odst. 3 TZ, TČ týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2 nebo odst. 3 TZ, anebo činu jinak trestného, který naplňuje znaky některého z těchto trestných činů. Dále může být dětský certifikát uložen za jiný úmyslný trestný čin nebo i v tom případě, pokud mladistvý spáchal trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 TZ nebo jako dítě čin jinak trestný, který nenaplňuje znaky taxativně vymezených trestných činů, a to v případě, že soud dostatečně odůvodní, že vzhledem k okolnostem trestného činu a povaze pachatele hrozí nebezpečí, že se pachatel v souvislosti se svojí činností může dopustit takového činu na dítěti [1].
Možnost uložit zápis do tzv. dětského certifikátu přímo dítěti či mladistvému vyvolává otázku souladu tohoto institutu se základními zásadami trestní odpovědnosti, neboť tyto zásady reflektují nejen povahu protiprávního jednání, ale rovněž psychický a osobnostní vývoj pachatele. Zásada zákonnosti a subsidiarity trestní represe předpokládají, že trestní právo zasahuje až tehdy, pokud jiný nástroj není způsobilý dosáhnout ochrany společnosti, což je u dětí, kde se očekává primárně výchovná, restorativní a preventivní reakce, obzvláště relevantní. Odlišné postavení dítěte ve společnosti i trestním právu rovněž posiluje význam zásady individuální odpovědnosti a zásady odpovědnosti za zavinění, neboť dítě nemusí být z hlediska rozumové a mravní vyspělosti schopno plně chápat následky svého jednání, a presumpce rizikovosti založená na charakteru činu tak může vést k nepřiměřené sankci. Z hlediska zásady přiměřenosti je pak specificky problematické, že důsledky uloženého dětského certifikátu mohou zasahovat do dlouhodobého vzdělávacího a profesního uplatnění jedince, který se nachází ve fázi formování osobnosti a jehož budoucí rizikovost je obtížné spravedlivě předjímat.
Zákon upravuje však i „záchranný mechanismus“,díky kterému má soud dle § 9d odst. 1 písm. a) zákona ZTR pravomoc rozhodnout, že dětský certifikát nebude proveden, a to z toho důvodu, že vzhledem k okolnostem případu nebo osobě pachatele nehrozí nebezpečí, že se pachatel v souvislosti s činností, která zahrnuje přímý kontakt s dětmi, dopustí takového trestného činu nebo činu jinak trestného vůči dítěti. Dle mého názoru by měl být tento záchranný mechanismus soudy využíván hlavně v rámci trestných činů proti životu a zdraví, a to např. u taxativně vymezeného TČ těžkého ublížení na zdraví, který ve valné většině případů nebude souviset s dalším potenciálním rizikem, které by muselo být spojováno s ochranou dětí do budoucna.
Z hlediska systematiky právní úpravy tak vyvstává otázka, zda by nebylo vhodnější buď zcela opustit taxativní vymezení trestných činů a ponechat rozhodnutí na úvaze soudu a návrhu státního zástupce, nebo naopak zpřesnit a uzavřít katalog tak, aby výjimky nebyly možné. Současná podoba sice představuje kompromis mezi oběma přístupy, který má pravděpodobně umožnit flexibilní reakci na individuální případy, avšak na úkor předvídatelnosti a jednotnosti rozhodovací praxe.
Právní úprava dětského certifikátu ovlivňuje řadu dalších právních předpisů nad rámec trestního řádu, a to vesměs všechny právní předpisy, které upravují požadavky na odbornou způsobilost profesí týkající se práce s dětmi. Jedná se například o zákon o pedagogických pracovnících, o zdravotních službách, o sociálních službách, o nelékařských zdravotních povolání, o výkonu ústavní výchovy nebo o sociálně-právní ochraně dětí a další [2].
Dále se změna dotýká také zákona č. 455/1991 Sb. živnostenského zákona, ten byl doplněn o § 8b týkající se překážek provozování některých živností týkajících se práce s dětmi. Toto ustanovení pak odkazuje na přílohu č. 7 živnostenského zákona, která upravuje seznam živností, jejichž výkon vyžaduje splnění podmínky neexistence záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi vedené ministerstvem spravedlnosti. Jedná se zejména o poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, péče o dítě do tří let věku v denním režimu, psychologické poradenství a diagnostika, masérské, rekondiční a regenerační služby[3].
2. Jaké údaje bude dětský certifikát obsahovat?
Poskytování údajů z evidence skutečnostní důležitých pro práci s dětmi upravuje § 14a odst. 1 ZTR. Výpis nebo opis dětského certifikátu vydávaný spolu s přílohou má obsahovat označení soudu a spisovou značku, pod kterou se řízení vedlo. Dětský certifikát nebude však obsahovat bližší informace o spáchaném trestném činu, uložení trestu, právní moci rozsudku či zahlazení odsouzení [4].
Takto nastavený způsob poskytování údajů ovšem přináší značné riziko paušalizace a směšování pachatelů velmi rozdílných trestných činů. Evidence nerozlišuje, zda byl trestný čin spáchán vůči dítěti či dospělé osobě, ani kdy k němu došlo. V praxi tak může mít stejný zápis člověk, který před mnoha lety v afektu ublížil dospělému, jako ten, kdo nedávno spáchal čin přímo vůči dítěti.
Tato absence kontextu může vést k tomu, že všichni zapsaní budou v očích zaměstnavatelů či veřejnosti vnímáni jako stejně rizikoví, bez ohledu na skutečný charakter nebo aktuální nebezpečnost jejich jednání.
Zvlášť problematické je rovněž zahrnutí osob, jejichž odsouzení bylo pravomocně zahlazeno. Podle trestního práva se na tyto osoby má hledět, jako by k odsouzení nikdy nedošlo. Dětský certifikát však jejich minulost stále připomíná, a tím zpochybňuje princip resocializace a právní jistoty. Takový systém vytváří dojem trvalé viny, bez možnosti individuálního zohlednění okolností případu či aktuální nebezpečnosti osoby.
3. Problematické aspekty přijaté právní úpravy
a) Vymezení okruhu trestných činů
Unie obhájců České republiky (dále jen „UOČR“) vydala dne 16.4.2025 stanovisko k výše zmíněné problematice. Jedním z jejich klíčových druhů kritiky je seznam evidovaných trestných činů. Taxativní vymezení trestných činů se zdá být poněkud rozporuplné[5]. Na jedné straně jsou zde vymezeny trestné činy, ve které skutková podstata chrání přímo dítě, avšak většina z nich přímou ochranu dítěte neobsahují. Asi skoro každý z odborné veřejnosti si klade otázku, proč seznam taxativně vymezených trestných činů není mnohem delší a doplněn o trestné činy, které jsou hodnotově i mnohem závažnější. Zcela s jistotou se lze shodnout, že tento výčet nepodává plnohodnotnou ochranu dětem, jelikož spoustu trestných činů, které jsou hrozbou nebo přímo mířené proti dětem byly v rámci této právní úpravy opomenuty [6].
Naopak se v seznamu objevují i trestné činy, u nichž není zřejmé, proč by měly být překážkou pro výkon činností spojených s dětmi. Například zařazení úmyslného trestného činu těžkého ublížení na zdraví může být problematické, protože jeho základní skutková podstata neobsahuje žádný prvek směřující vůči dětem ani nepostihuje jednání, které by nutně svědčilo o ohrožení nezletilých. Pachatelem tohoto činu může být osoba, která se dopustila jednorázového skutku v afektu, konfliktu mezi dospělými nebo v jiném kontextu, který nijak nesouvisí s výkonem práce s dětmi. Automatické zahrnutí takových činů do evidence může vést k nepřiměřenému omezení osob, které s dětmi nikdy nepřišly do rizikového kontaktu. I přesto, že se takového trestné činu dopustily, nelze přeci do budoucna automaticky indikovat, že jsou rizikoví pro práci s dětmi. Z právního hlediska tak vzniká otázka, zda by výčet neměl být více individualizovaný a hodnotově odůvodněný, aby skutečně postihoval jen ty skutky, které reálně indikují potenciální nebezpečí pro děti, a to například trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem nebo činy páchané na svěřené osobě.
b) Jedná se o trestně právní sankci?
Dle odůvodnění předloženého návrhu záznam o evidenci nepředstavuje formu trestní sankce, ale pouze „vedlejší výrok trestního soudu“, který svým charakterem může mít povahu jak konstitutivního (nově zakládajícího) tak deklaratorního (potvrzujícího) výroku. Takováto povaha dětského certifikátu byla zvolena z důvodu zpětné aplikace záznamu i na případy trestných činů, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti této nové právní úpravy [7].
Vzhledem k důsledkům a doby trvání předmětného záznamu ve vztahu k celé škále navazujících zákonů, které pachatelům znemožní v mnoha v případech prakticky doživotně vykonávat určitá zaměstnání nelze než souhlasit s názorem ÚOČR, že se jedná o sankci v trestně právním smyslu, která je svou podobou nejbližší trestu zákazu činnosti a je v přímém rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod a základní trestněprávní zásadou nuella poena sine lege (principem, že nelze nikomu uložit trest, který není uveden v trestním zákoníku) [8].
Záznam totiž neomezuje pouze výkon konkrétní profese (např. učitele, trenéra či vychovatele), ale fakticky znemožňuje přístup k celé řadě zaměstnání či činností, kde je jakýkoli kontakt s dětmi, byť jen okrajový. Tím se jeho dopad rozšiřuje i na oblasti, které s přímou ochranou dětí souvisejí jen volně, což vede k nepřímému, ale zásadnímu zásahu do práva na svobodnou volbu povolání a práva na resocializaci [9].
Pokračování článku naleznete na portálu Právní prostor v nejbližších dnech.
[1] § 9d odst. 1 písm. a) zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění účinném k 1. 1. 2027.
[2] Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče, Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, Zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, ve znění účinném k 1.1.2027.
[3] § 8b zákona č. 455/1991 Sb. živnostenský zákon, Příloha č. 7 živnostenského zákona, která upravuje seznam živností, jejichž výkon vyžaduje splnění podmínky neexistence záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi vedené ministerstvem spravedlnosti, ve znění účinném k 1.1.2027.
[4] § 14a odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění účinném k 1. 1. 2027.
[5] Stanovisko Unie obhájců ČR č. 3/2025 k navrhované právní úpravě tzv. dětského certifikátu ze dne 16. 4. 2025.
[6] Např. § 149 TZ, § 164 TZ, § 169 TZ, § 174 TZ, § 190 – 193 TZ, 193b TZ, § 202 TZ, § 283 – 285 TZ a § 287 TZ.
[7] Pozměňovací návrh poslanců Barbory Urbanové a spol. k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk č. 861, s. 30.
[8] Stanovisko Unie obhájců ČR č. 3/2025 k navrhované právní úpravě tzv. dětského certifikátu ze dne 16.4.2025.
[9] Čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Diskuze k článku ()