Mateřství jako překážka výkonu mandátu? Evropský parlament odpovídá změnou pravidel

Evropský parlament dne 29. 4. 2024 vyslovil souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se mění Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách nově umožňující svým poslankyním během těhotenství a krátce po porodu hlasovat na plenárním zasedání prostřednictvím jiného europoslance jako zmocněnce.[1] Časově je možnost využití výjimky omezena na nejvýše tři měsíce před předpokládaným datem narození dítěte a nejvýše šest měsíců po narození dítěte.

Dosavadní pravidlo osobní přítomnosti při hlasování bylo sice neutrální, ve svých praktických důsledcích však mohlo zvlášť citelně dopadat na poslankyně v období těhotenství a krátce po porodu. Považuji za správné, aby instituce zohledňovala nejen formální rovnost výkonu mandátu, ale také reálné okolnosti, které mohou výkon mandátu fakticky omezovat. Těhotenství, porod a období bezprostředně po něm nepředstavují běžnou absenci ani soukromou překážku, kterou lze jednoduše oddělit od veřejné funkce. Jde o okolnosti, které mají přímý dopad na možnost poslankyně plnohodnotně vykonávat svůj mandát.

Schválení návrhu proto vnímám jako krok, který může přispět k odstranění jedné z méně viditelných bariér účasti žen v politice. Pokud bude zřejmé, že výkon mandátu není v praxi neslučitelný s těhotenstvím a ranou péčí o dítě, může to mít význam nejen pro samotné poslankyně, ale i pro ženy, které o vstupu do politiky teprve uvažují. Obdobně může tato změna působit i na politické strany, aby kandidaturu žen v různých životních situacích nevnímaly jako organizační či politické riziko.

Z tohoto pohledu považuji schválené opatření v porovnání s kvótami za vhodnější, přirozenější a společensky přijatelnější cestu podpory účasti žen ve veřejném životě, protože nespočívá v mechanickém dorovnávání zastoupení, ale v odstranění konkrétní institucionální překážky, která výkon mandátu fakticky ztěžovala.

Za podstatnou považuji také otázku, zda dosavadní stav nebyl z hlediska diskriminace problematický. V pracovněprávních vztazích je nepříznivé zacházení související s těhotenstvím nebo mateřstvím posuzováno jako diskriminace z důvodu pohlaví. Tento závěr samozřejmě nelze bez dalšího přenést na postavení europoslankyně, neboť nejde o pracovní poměr, ale o výkon veřejného mandátu. To však neznamená, že by Evropský parlament neměl usilovat o nastavení výkonu veřejné funkce tak, aby těhotenství nebo období po porodu fakticky vedly ke snížení politického vlivu zvolené zástupkyně.

Návrh však současně otevírá i obecnější otázku hranic osobního výkonu mandátu. Parlamentní mandát je tradičně osobní, reprezentativní a nepřevoditelný. Volič svěřil mandát konkrétní osobě, nikoli jejímu zástupci. Hlasování prostřednictvím zmocněnce proto představuje citlivý zásah do dosavadního pojetí parlamentního hlasování. V tomto konkrétním případě považuji takový zásah za ospravedlnitelný, neboť je úzce vymezen, sleduje legitimní cíl a reaguje na specifickou životní situaci, která se bezprostředně dotýká možnosti výkonu mandátu. Nelze však přehlédnout, že tím vzniká precedent. Připustí-li se výjimka z osobního hlasování v jednom případě, vzniká do budoucna prostor vést debatu také u nespočtu jiných závažných situací, například při hospitalizaci, zdravotním postižení, péči o těžce nemocné dítě… Za nejvýznamnější dlouhodobý dopad proto nepovažuji pouze samotnou ochranu mateřství, ale širší institucionální posun. Evropský parlament tím připouští, že výkon demokratického zastoupení nemusí být za všech okolností zcela vázán na fyzickou přítomnost poslance v jednacím sále. A to je změna z hlediska budoucího vývoje nikoli bezvýznamná.

Z praktického hlediska bude klíčové, jak budou nastavena prováděcí pravidla. Zejména by mělo být jednoznačné, zda zmocněnec vykonává vlastní politické uvážení, nebo hlasuje výlučně podle pokynu poslankyně, která jej pověřila. Neboť smyslem zavedeného institutu by nemělo být nahrazení politické vůle poslankyně, ale pouze umožnění jejího projevu v situaci, kdy se nemůže osobně účastnit hlasování.

Za úvahu stojí rovněž otázka, proč byl zvolen právě model hlasování prostřednictvím zmocněnce, a nikoli online hlasování samotné poslankyně. Hlasování prostřednictvím jiného poslance může být právně i politicky vnímáno jako užší a opatrnější výjimka z pravidla osobní přítomnosti. Z hlediska autonomie poslankyně by však online přímé vzdálené hlasování mohlo být čistším řešením, neboť by zachovalo bezprostřednější souvislost mezi její vůlí a odevzdaným hlasem.

Schválený návrh je věcně i časově přesně vymezen. Právě jeho konkrétnost snižuje riziko příliš širokého výkladu a naznačuje, že zákonodárce zvolil relativně bezpečnou cestu, kdy výjimku připustil, ale současně ji neponechal bez jasných hranic.

Závěrem shrnuji, že schválený návrh nevnímám jako zvláštní výhodu poskytovanou ženám, ale jako korekci pravidla, které bylo sice formálně neutrální, avšak v praxi mělo nerovnoměrný dopad. V tomto smyslu se tedy nejedná o vychýlení rovnosti ve prospěch žen, nýbrž o její důslednější naplnění.

---

[1] Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. dubna 2026 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách přiložený k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (06708/2026 – C10-0078/2026 – 2025/0900(APP))