Provozování kamerového systému na pracovišti zaměstnavatele

Dle zákoníku práce zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.[1] V případě, že takovýto závažný důvod dán není, nemůže zaměstnavatel kamerové záznamy pořizovat, a to ani za předpokladu, že zaměstnanec udělí s monitorováním souhlas. Zaměstnavatel sice disponuje právem kontroly pracovní činnosti zaměstnanců, musí však k tomuto využít vhodné prostředky a formy. V řadě případů totiž kamerový systém pouze nahrazuje nedostatky v elektronickém či mechanickém zabezpečení. Obecně tak platí, že zaměstnavatel může pořizovat kamerové záznamy pouze v případě, že účelu, který zaměstnavatel sleduje (např. kontrola docházky na pracoviště a pracovní kázně, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, ochrana majetku zaměstnavatele atd.), nejde dosáhnout jinak (např. osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci, evidencí pracovní doby, apod.).

Jelikož je provozování kamerového systému považováno za zpracování osobních údajů, je nutné splnit oznamovací povinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)[2], a to prostřednictvím formuláře dostupného na internetových stránkách ÚOOÚ. ÚOOÚ má lhůtu 30 dnů na zapsání oznámení o zpracování osobních údajů do registru. Zápisem do registru vzniká správci oprávnění zahájit zpracování osobních údajů.

V souvislosti s návrhem kamerového systému musí správci vypracovat analýzu variant ochrany sledovaného objektu (tj. budovy, zařízení, osoby), včetně analýzy zásahů do soukromí, analýzu rizik, projektovou dokumentaci, dokumentaci přijatých technicko-organizačních opatření a fakultativně směrnici k provozování kamerového systému.[3]

Zaměstnavatel je dále povinen vůči dotčeným subjektům (zaměstnancům, ale i třetím osobám, které vstupují do sledovaného prostoru) splnit informační povinnost. Tyto osoby musí zaměstnavatel informovat především o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat, komu mohou být osobní údaje zpřístupněny atd.[4] Vůči zaměstnancům, tedy osobám, které se v monitorovaném prostoru pohybují pravidelně, je tato povinnost splněna především vydáním interního předpisu zaměstnavatele o provozování kamerových systémů, se kterým budou zaměstnanci prokazatelně (např. proti podpisu) seznámeni. Vůči třetím osobám, které vstupují nepravidelně do prostoru sledovaného kamerovým systémem, je informační povinnost splněna uvedením požadovaných informací na viditelném místě, např. u vstupu do budovy. Zároveň je nutné vyvěsit informační ceduli u sledovaných prostor a řádně vést dokumenty související s vlastním provozem a poskytováním osobních údajů.

Kamerové záznamy je možné uchovávat pouze po dobu nezbytně nutnou. Po uplynutí této doby by se data měla vymazat. Samozřejmě existují výjimky, a to např. v případě zjištění incidentu, kdy jsou záznamy předávány orgánům činným v trestním řízení. Zákon sice nestanovuje dobu, která je přiměřená a nezbytně nutná k uchování záznamu s ohledem k uvedenému účelu, v praxi se však běžně operuje se třemi dny.

Po celou dobu provozování kamerových systémů je nutné mít na paměti, že pořizování kamerových záznamů nesmí nadměrně zasahovat do soukromí osob. Není tak možné použít kamerový systém např. v místech, kde jsou konány ryze soukromé úkony (toaleta, umývárna apod.). Pokud je nutné sledovat i tyto soukromé prostory, musí zaměstnavatel vyčlenit prostor, kam kamerový systém nezasahuje.

---

[1] § 316 odst. 2 ZP

[2] § 16 a násl. ZOOÚ

[3] Úřad pro ochranu osobních údajů: Provozování kamerových systémů - Metodika pro splnění základních povinností ukládaných zákonem o ochraně osobních údajů, 2012, ISBN 978-80-210-6017-3

[4] § 11 odst. 1 ZOOÚ