Nejvyšší soud dne 12.1.2015 rozsudkem sp.zn. 26 Cdo 2905/2014 rozhodl spor o zvýšení nájemného z roku 2009, kdy zvýšení vycházelo z chybně uvedené podlahové plochy.
Krajský soud nesouhlasil, že by mělo být celé zvýšení nájemného neplatné pouze kvůli chybě pronajímatele při stanovení podlahové plochy. Tato chyba ve výsledku totiž navyšovala nájemné pouze o 123 Kč a neplatnost celého zvýšení by nepřiměřeně zasáhla do práv pronajímatele. Proto konstatoval částečnou neplatnost, a to v rozsahu, v němž zvýšení překročilo zákonnou mez. Nejvyšší soud však byl jiného názoru.
Podle Nejvyššího soudu v oznámení o zvýšení nájemného jako jednostranném projevu vůle oznamuje pronajímatel nájemci novou výši nájemného, kterou měl vypočítat zákonem předepsaným způsobem. Vůle pronajímatele tak směřuje ke zvýšení nájemného právě na sdělenou částku, nikoli na částku jinou. Oznámení o zvýšení nájemného nelze ani dělit na jednotlivé části, neboť jeho obsah tvoří jeden celek. Je-li účelem oznámení o zvýšení nájemného sdělit nájemci vůli pronajímatele zvýšit nájemné na určitou konkrétní částku a je-li obsah oznámení o zvýšení nájemného nedělitelný, nepřichází jeho částečná neplatnost podle § 41 obč. zák. v úvahu.
Diskuze k článku ()