Zákonodárce ustanovením § 5a odst. 8 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, povolal Ministerstvo spravedlnosti k úpravě podrobností týkajících se úředních hodin provozovny, označování sídla a provozovny a činností, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně. Ministerská vyhláška stanovila mj. povinnost insolvenčního správce být fyzicky přítomen v provozovně po celou dobu úředních hodin. Zatímco odpůrci tohoto ustanovení byli názoru, že zákon neumožňuje ministerstvu přijmout úpravu regulující konkrétní způsob výkonu činnosti, ministerstvo bylo přesvědčeno, že z insolvenčního zákona povinnost osobní přítomnosti insolvenčního správce v provozovně vyplývá i bez prováděcího předpisu.
Ústavní soud s ministerstvem však nesouhlasil. Podle něj insolvenční zákon o osobním výkonu funkce ve smyslu provádění veškerých úkonů výhradně sebou samým nehovoří, naopak zákon výslovně počítá se zaměstnanci insolvenčního správce, jichž může užít k plnění svých úkolů. Insolvenční správce má dle zákona povinnost realizaci činností v provozovnách "zajistit", nikoliv je osobně vykonávat.
Ústavní soud následně konstatoval, že stanovení nepřetržité fyzické přítomnosti šlo nad rámec zákona a zrušil jej. Spolu s ním zrušil také ustanovení zakazující překryv úředních hodin jednotlivých provozoven, neboť nepřípustně (a bezdůvodně) omezovalo maximální počet provozoven insolvenčních správců.
Tento nález vyšel ve Sbírce zákonů pod číslem 77/2016 Sb. a jelikož nestanovil účinnost zrušení, nastává tato změna 15. dnem od vydání, tj. 29. března 2016.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()