Nejvyšší soud rozhodoval o otázce včasnosti uplatnění námitky podjatosti rozhodce jako předpokladu důvodu zrušení rozhodčího nálezu
Nejvyšší soud rozhodl v senátě č. 23 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, složeném z předsedy Pavla Horáka a soudců Bohumila Dvořáka a Pavla Tůmy, ve věci, kdy předseda rozhodčího senátu rozhodčího soudu oznámil rozhodčímu soudu okolnosti, které by mohly být významné pro posouzení, zdali by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Toto oznámení bylo založeno do rozhodčího spisu, okolnosti v oznámení však již dále nebyly zprostředkovány stranám rozhodčího řízení.
Nejvyšší soud již v dřívější judikatuře (NS 23 Cdo 1337/2019) zdůraznil význam požadavku nezávislosti a nestrannosti rozhodce rozhodujícího v rozhodčím řízení. Jeho nedostatek nepředstavuje právní důsledek neplatnosti rozhodčí doložky, ale důvod vyloučení rozhodce, příp. důvod zrušení rozhodčího nálezu. Právní úprava zákona o rozhodčím řízení stanoví povinnost toho, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen (srov. § 8 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení).
Soud prvního stupně rozhodl původně o zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu o zrušení rozhodčího nálezu zamítl.
Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodce byl vyloučen z rozhodování ve věci, neboť situace, kdy advokátní kancelář předsedy rozhodčího senátu přímo v době, kdy probíhalo předmětné rozhodčí řízení, zastupovala žalovanou jako jednu ze stran rozhodčího sporu, a byla tak způsobilá založit pochybnost o jeho nepodjatosti, byť se rozhodce subjektivně podjatým necítil. Současně však podle názoru odvolacího soudu strana tuto námitku důvodu zrušení rozhodčího nálezu uplatnila opožděně. Námitku podjatosti rozhodce mohl podle odvolacího soudu žalobce uplatnit v rozhodčím řízení nejpozději, než začal jednat ve věci samé, jak vyžaduje zákonná úprava v § 33 zákona o rozhodčím řízení. Podle odvolacího soudu mohl žalobce získat informace o možné podjatosti rozhodce před zahájením jednání rozhodčího senátu např. z internetové prezentace kanceláře nebo z oznámení rozhodce založeného ve spisu u rozhodčího soudu.
Nejvyšší soud takový výklad § 33 zákona o rozhodčím řízení neshledal správným. Zákonná úprava předpokládá, že soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu proto, že ve věci rozhodoval vyloučený rozhodce, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Posouzení toho, zda strana mohla takový důvod v rozhodčím řízení uplatnit, však v sobě zahrnuje nutně zjištění o vědomosti strany o okolnostech nasvědčujících podjatosti rozhodce (tedy zda strana o těchto okolnostech věděla či mohla vědět). Účastník rozhodčího řízení přitom racionálně spoléhá na to, že ze strany rozhodce či rozhodčího soudu mu budou dle § 8 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení sděleny všechny informace, podle nichž může vyhodnotit, zda vztah rozhodce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům představuje důvod pro uplatnění námitky proti rozhodci. Vzhledem k právní úpravě oznamovací povinnosti nelze klást k tíži účastníku rozhodčího řízení skutečnost, že tyto informace aktivně nezjišťoval.
Nejvyšší soud tak zdůraznil, že důvod zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 33 zákona o rozhodčím řízení není dán tehdy, jestliže straně, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, nebylo zprostředkováno oznámení rozhodce rozhodčímu soudu o okolnostech, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se vzhledem k dovolacím námitkám dosud nezabýval otázkou, zdali byly skutečně naplněny předpoklady zrušení rozhodčího nálezu, tedy zdali ve věci rozhodoval vyloučený rozhodce. Tímto posouzením se bude v dalším řízení zabývat znovu odvolací soud. Závěr, že v dané věci se těmito důvody není třeba vůbec zabývat, neboť byly uplatněny opožděně, však shledal Nejvyšší soud nesprávným.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího soudu
Celý text judikátu sp. zn. 23 Cdo 2193/2022
Diskuze k článku ()