Kázeňský trest vězně lze soudně přezkoumat

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) částečně vyhovělo návrhu Nejvyššího správního soudu a dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo ustanovení § 52 odst. 4 věty druhé zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 181/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“), v rozsahu, v jakém se vztahuje na výluku soudního přezkumu ukládání kázeňského trestu pokuty podle § 46 odst. 3 písm. d) tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud (dále jen navrhovatel) podal návrh na zrušení § 52 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze. Městský soud tímto rozhodnutím odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť shledal, že rozhodnutí, jímž je uložen kázeňský trest pokuty, nepodléhá podle § 52 odst. 4 věty druhé zákona č. 169/1999 Sb. přezkumu, a jedná se proto o nepřípustnou žalobu podle § 68 písm. e) s. ř. s.

Navrhovatel při předběžném projednávání věci dospěl k závěru, že otázka nepřípustnosti soudního přezkumu v případě rozhodnutí, jímž může být uložen kázeňský trest pokuty až do výše 5 000 Kč podle § 46 odst. 3 písm. d) téhož zákona, je v rozporu s ústavním pořádkem, resp. s právem na spravedlivý proces. Shledává rozpor této soudní výluky s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), zejména s právem na přístup k soudu.

Ústavní soud nejprve hodnotil otázku, zda je navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení celého výše citovaného ustanovení. Dospěl přitom k závěru, že v řízení o kasační stížnosti bude aplikována pouze věta druhá napadeného ustanovení, a to pouze v omezeném rozsahu. Část ustanovení v písmenech a) až c) navrhovatel aplikovat nebude (jde o jiné kázeňské tresty - důtku, snížení kapesného a zákaz přijetí balíčku). Ústavní soud proto v těchto partiích odmítl návrh pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele.

Při posuzování ústavnosti napadené části ustanovení věty druhé § 52 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. z hlediska ústavních záruk spravedlivého (řádného) procesu Ústavní soud nejprve upozornil na nález v obdobné věci (sp. zn. Pl. ÚS 32/08) a rekapituloval závěry relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i své vlastní (podrobně viz body 30 až 40 odůvodnění).

Podle čl. 36 odst. 2 Listiny platí, že každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (viz k tomu blíže nález sp. zn. Pl. ÚS 9/14, který je dostupný zde: https://bit.ly/3zA156W).

Základní otázkou se jeví, zda rozhodnutí o uložení kázeňského trestu pokuty do výše 5 000 Kč podle § 46 odst. 3 písm. d) zákona č. 169/1999 Sb. představuje rozhodnutí, které se dotýká základních práv a svobod podle Listiny. Z textu níže uvedených článků Listiny lze dovodit, že tomu tak je. Ustanovení čl. 1 Listiny stanoví, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Listina zakotvuje zásadu, že zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny).

Druhá věta napadeného ustanovení § 52 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb. proto v rozsahu, v jakém se vztahuje na výluku soudního přezkumu ukládání kázeňského trestu pokuty podle § 46 odst. 3 písm. d) tohoto zákona, nemohla z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem, konkrétně s ústavně garantovaným právem na přístupu k soudu, obstát. Na základě uvedených zjištění dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené ustanovení v uvedeném rozsahu je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny.

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu.

Celý text judikátu sp. zn. Pl. ÚS 112/2020