Spodní hranice majetkové škody v trestním zákoníku není protiústavní, její případné navýšení je věcí zákonodárce

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) zamítlo návrh Okresního soudu v Liberci na zrušení § 138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve slovech „Škodou nikoliv nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč“. Ve zbytku byl návrh odmítnut jako podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Okresní soud v Liberci (navrhovatel) podal návrh na zrušení § 138 odst. 1 trestního zákoníku uplynutím dne 31. 12. 2019 v souvislosti s jím vedeným trestním řízením. Obviněné je v něm kladeno za vinu spáchání přečinu krádeže, přičemž škoda na cizím majetku byla vyčíslena na 7 525,60 Kč. Navrhovatel spatřuje protiústavnost napadeného ustanovení v rozporu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Napadená úprava tak koliduje se zákazem retroaktivity, tj. s principem, podle kterého se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, přičemž pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Jádro navrhovatelovy argumentace spočívá v tom, že hranice škod uvedených v § 138 odst. 1 trestního zákoníku se nezměnily od 1. 1. 2002, přičemž od této doby až do současnosti výrazně narostla jak životní úroveň (vyjádřená průměrnou mzdou), tak i míra inflace. V důsledku těchto ekonomických změn se tak trestní postih za majetkové (ale i jiné) trestné činy fakticky zpřísnil, neboť trestní odpovědnost dopadá v současnosti i na jednání, jež svou závažností a důsledky pro poškozené osoby odpovídá činům, které byly dříve posuzovány jako přestupek, popř. byly mírněji trestné.

Jakkoliv Ústavní soud neshledává důvody, aby tuto základní tezi navrhovatele popíral, samo o sobě mu nepřísluší, aby posuzoval šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání, nemá-li dublovat nebo suplovat ústavní roli zákonodárného orgánu; tento závěr je nutno vztahovat i k nastavení hranice kategorií škod uvedených v § 138 trestního zákoníku, které je zásadní pro interpretaci znaků řady skutkových podstat trestných činů. Nelze učinit závěr o protiústavnosti míry kriminalizace v případě, kdy v důsledku nečinnosti zákonodárce a faktických změn ekonomického rázu (zejména inflace) postačuje k vyvození trestní odpovědnosti způsobení škody fakticky menší, než která byla předpokladem trestní odpovědnosti v minulosti.

Ústavní soud tak neshledal žádný rozpor (části) platného znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku s čl. 40 odst. 6 Listiny ani s jinými ustanoveními ústavního pořádku, nicméně nepřehlédl legislativní iniciativu skupiny poslanců v podobě návrhu novely trestního zákoníku, který je v současné době projednáván a jenž směřuje mj. právě ke zvýšení stávajících hranic majetkových škod.

Ústavní soud v závěru konstatoval, že při úvahách o zvýšení hranic majetkových škod uvedených v § 138 trestního zákoníku, tedy o posunutí hranice oddělující odpovědnost za řadu trestných činu od odpovědnosti za korespondující přestupky, je nezbytné posoudit také důsledky, které by z takového kroku vyplývaly. Měly by mj. patrně podobu výrazného nárůstu přestupkové agendy. Lze pak poznamenat, že po zrušení okresních úřadů (v r. 2002), kde působil výhradně profesionální aparát, může nová úprava u příslušných orgánů obcí vyvolat jak odborné, tak i personální problémy.

K odůvodnění nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudci Jaroslav Fenyk, Pavel Šámal a soudkyně Kateřina Šimáčková.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 46/18 včetně odlišných stanovisek je dostupný zde.

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu č. TZ 52/2020

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři