Znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry není obohacení

Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp.zn. 6 To 372/2013

Podle ustanovení § 206 trestního zákoníku se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nejméně nikoli nepatrnou. Předmětem útoku daného trestného činu je tedy cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli svěřena. Ve smyslu citovaného ustanovení § 206 trestního zákoníku je cizí věc svěřena pachateli tehdy, jestliže mu byla odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem.

O přisvojení si cizí svěřené věci pak půjde v případech, kdy pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem svěření, čímž tento základní účel zároveň maří, tzn. že výkonem quasi-vlastnických práv k věci znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení. Způsobenou škodu pak představuje majetková újma, jež poškozenému z jednání pachatele vznikne.

Protože trestný čin zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku je trestným činem úmyslným, musí úmyslné zavinění pachatele vždy zahrnovat jak přisvojení si svěřené věci, tak způsobení škody na cizím majetku. Není přitom rozhodné, vznikne-li takový úmysl pachatele při svěření věci nebo až později.

K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku není zapotřebí, aby pachatel jednal v úmyslu obstarat sobě nebo jinému z věci trvalý prospěch, tedy de facto „obohatit sebe nebo jiného“, jak je tomu např. u trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Obstarání prospěchu z věci (a to pro sebe či jiného) znakem trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku nepochybně není, proto postačí, jedná-li pachatel v úmyslu přisvojit si cizí svěřenou věc, jestliže se tento úmysl zároveň vztahuje, alespoň v eventuální formě, i ke způsobení škody na cizím majetku.

Je třeba zdůraznit, že pachatel trestného činu zpronevěry zpravidla sobě nebo jinému obstarává z věci trvalý prospěch a v tomto úmyslu také většinou jedná, avšak obstarání prospěchu z věci či jakékoliv obohacení pachatele není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku.

Městský soud v Praze zdůrazňuje, že pokud pachatel úmyslně nakládá s věcmi v rozporu s účelem svěření a tím majiteli způsobí škodu, dopouští se trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku.

Text komentovaného judikátu si můžete přečíst zde